Dienstl dobře ví, že jediným ekonomickým modelem zůstává flikování starých technologií a pokračující spalování hnědého uhlí
O tom, že držet hnědouhelný důl je dnes v Evropě docela výhra, není pochyb. Díky zelené politice Bruselu je to dnes jediný tradiční zdroj elektrické energie a vlastně nejefektivnější zdroj fungující bez státních dotací. A bude tomu tak evidentně ještě hodně dlouho. Evropská komise minulý týden přijala další plány na snižování emisí oxidu uhličitého a vypadá to, že za chvíli bude mimo zákon i sodovka, která se bez tohoto plynu bohužel pořád neobejde.
Další zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu je tragický omyl, jakkoli se toto citelné zvýšení zdá ekologickým aktivistům nedostatečné.
Jan Dienstl, majitel mosteckých dolů, který poskytl rozhovor týdeníku Euro, tak má pravdu v tom, že drží dobrou investici a její hodnota poroste. Poroste i díky tomu, že velmi pravděpodobně v dohledné době padnou územní limity, za nimiž leží miliony tun dobrého hnědého uhlí pod Horním Jiřetínem.
Dienstl dobře ví, že podnikové energetiky a teplárny na solární energii nikdo nepředělá, plyn vychází pořád příliš draho a jako investice je neekonomický. Takže jediným ekonomickým modelem je ? ikování starých technologií a pokračující spalování hnědého uhlí.
Argumentů pro své lobbování u vlády bude míst dost. A dá se k tomu přidat i skutečnost, že investice vyvolané prolomením limitů se budou pohybovat někde mezi 15 a 20 miliardami. A protože půjdou nejen na stěhování dvou docela velkých obcí, ale i na přeložení sítí a další infrastruktury, bude to jistě docela dobře znít i místním a politikům, kteří pořád marně shánějí práci pro nezaměstnané v hodně postiženém regionu. Takže nejde ani tak o to, zda se ony svaté limity prolomí, ale kdy k tomu dojde.
Tenhle byznys plán má samozřejmě přirozená rizika. Například Evropská komise může kdesi vyšťourat zbytky zdravého rozumu a zase rozpohybuje trh s emisními povolenkami tím, že jich podstatnou část stáhne z oběhu. Jejich cena vzroste a spalování uhlí už nebude tak lukrativní jako dnes. Evropská veřejnost a životní prostředí na kontinentu by to přivítaly, ale to je asi ta poslední záležitost, která bruselským úředníkům leží na srdci. Navíc koalice zemí se špinavou energetikou je dost silná na zablokování takových pokusů. Bude rozhodně zajímavé sledovat, kam se zařadí česká diplomacie, které se Jan Dienstl jistě bude snažit nezištně radit.
Limity by samozřejmě nebylo nutné prolamovat, kdyby došlo k zastavení podpory obnovitelných zdrojů a postupnému snižování jejich podílu v energetickém mixu. Cena silové elektřiny z klasických elektráren by vzrostla, protože by jejich produkci nevytlačovaly větrníky a soláry. Klesl by pak příspěvek na obnovitelné zdroje a elektřina pro obyvatelstvo i firmy by zlevnila. Zase by bylo ekonomicky zajímavé investovat do moderních energetických technologií, jako jsou paroplynová zařízení využívající zemní plyn a jaderné elektrárny. Hnědé uhlí by se stalo pomalu ustupujícím zdrojem, evropskému průmyslu by se vrátila konkurenceschopnost a emise CO? by doopravdy klesly.
Ale to si můžeme stejně dobře vyprávět tu o Červené karkulce. Evropská politická paralýza takovou racionální cestu nedopustí.
A Jan Dienstl může prožívat svou lásku k uhlí bez rizika.
Evropská komise může kdesi vyšťourat zbytky zdravého rozumu a zase rozpohybuje trh s emisními povolenkami tím, že jich podstatnou část stáhne z oběhu.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
