Laurent Gobillon: V Paříži může vzplanout nová vlna nepokojů

Před deseti lety vypukly velké nepokoje na pařížských předměstích. Život se tam od té doby zlepšil jen velmi málo. „Je možné, že okraje Paříže zasáhne další vlna násilností,“ říká Laurent Gobillon, ekonomický geograf z Pařížské vysoké školy ekonomické. „Ve Francii existují vyloučené lokality, jsou to obvykle místa s vysokou nezaměstnaností, kde ale nežijí jen muslimové,“ dodává Gobillon, který přijel do Prahy na pozvání CERGE-EI jako jeden z přednášejících konference Ekonomika měst.

Co říkáte na tvrzení, která zazněla například v reportáži americké stanice Fox News, že ve Francii jsou některé oblasti zapovězeny osobám jiného než muslimského vyznání a bojí se tam chodit i policie? Stanice se později za toto sdělení omluvila.

Bylo to přehnané tvrzení. Ano, v mé zemi existují segregované čtvrti, jsou to však obvykle sociálně vyloučené lokality s vysokou mírou nezaměstnanosti a chudoby. Nežijí v nich pouze muslimové, ale i bílí Francouzi. Současně je ale pravda, že když člověk cestuje večer metrem, v některých oblastech Paříže se necítí zrovna bezpečně.

Sociální vyloučení tedy způsobují převážně ekonomické faktory?

Problém je složitější. Rozlišoval bych dvě základní příčiny: ty spojené s nedostatkem pracovních příležitostí a ty související s uzavřením jednotlivých komunit do sebe, což dost znesnadňuje jakoukoli pozitivní změnu. Výzkumně se zabývám pařížským regionem, kde i žiji. Na jeho severovýchodě existuje velmi vysoká míra nezaměstnanosti, západ je naopak bohatý. Tento výrazný rozdíl je sám o sobě způsoben nabídkou a kvalitou pracovních příležitostí, jenže ta zase v hlubší rovině souvisí s kvalifikací a přístupem ke vzdělání lidí, kteří na daných předměstích žijí. Část učitelů tam například nechce z opatrnosti učit. A pokud ano, jde převážně o začínající pedagogy, kteří po získání pár let praxe odcházejí jinam. Problémem je také tlak mladých nezaměstnaných. Prací a vzděláním mnohdy otevřeně pohrdají a odrazují tak ty ze svých vrstevníků, kteří se snaží vyvinout nějakou snahu na zlepšení své situace.

Jakou roli hraje etnicita?

Například u lidí původem ze severní Afriky je míra nezaměstnanosti relativně vysoká. Současně jde o lidi, kteří po příchodu do země měli často nižší kvalifikaci. Část přistěhovalců navíc vytváří uzavřené enklávy. Nejen proto, aby mohli sdílet hodnoty zemí, odkud pocházejí, ale také kvůli získání potřebných kontaktů při hledání práce. To je patrné zejména u Číňanů žijících ve třináctém pařížském okrsku. Jde o hluboce zakořeněný rys jejich kultury. Díky síti kontaktů si mohou snadno vzájemně půjčovat peníze na otevření restaurace a podobně. Pokud má některý z nich problém, snadno se doptá na někoho, kdo zná řešení. Občané původem ze severní Afriky takto semknuté společenství v Paříži nevytvářejí.

Proč je to jiné?

Důvody nemusejí být jen kulturní, ale mohou souviset i se skutečností, že začínají-li podnikat, většinou jde o malé obchody, které nepotřebují tak velký počáteční kapitál ani mnoho zaměstnanců. Nesmíme zapomínat ani na to, že současní obyvatelé předměstí se obvykle ve Francii už narodili. I to je důvod, proč neinklinují k utvoření tak semknutého společenství jako zmínění Číňané.

V jedné z vašich studií píšete, že segregace se stále prohlubuje. Co je za tím?

Přetrvávají problémy s kvalifikací lidí žijících na předměstích, což vede k odlivu ekonomické aktivity v oblasti. Musejí shánět práci ve stále větší vzdálenosti od domova, což je ale současně těžší než v místě bydliště – chybí jim lokální kontakty a nemají přístup k těm správným informacím.

Možnosti dojíždění navíc v Paříži představují problém sám o sobě. Francouzská vláda proto chtěla do znevýhodněných lokalit přitáhnout firmy a místní nezaměstnanost řešit zřízením průmyslových zón, jenže z našich výzkumů vyplývá, že toto opatření má zpočátku pouze malý efekt. Ano, v oblasti vzniknou pracovní místa, jenže přilákat firmy a zaměstnat místní obyvatele jsou dvě zcela odlišné věci. Trvá to zhruba deset let, než se dostaví žádoucí výsledek.

Není to příliš dlouho? Souvisí to například s nutností rekvalifikace místní pracovní síly?

Bohužel ještě nemáme natolik podrobná data, abych mohl s určitostí odpovědět. Může to souviset s tím, co říkáte. Nějakou dobu také trvá, než do zmíněných zón přejdou i různí subdodavatelé, kteří obvykle poptávají právě i pracovníky s nízkou kvalifikací.

Zmínil jste, že jednou z velkých překážek k získání práce znamená pro obyvatele předměstí nutnost dojíždět. Je to pro ně skutečně takový problém?

Existují oblasti na okrajích Paříže, kde je dopravní spojení s centrem opravdu velmi špatné. I cesta na poměrně krátkou vzdálenost může zabrat dvě hodiny a přesun z jednoho předměstí do druhého, která dohromady tvoří prstenec kolem centra Paříže, trvá zhruba devadesát minut. Situaci má zlepšit projekt Velká Paříž, jehož náklady se pohybují kolem 35 miliard eur. Počítá mimo jiné s novou linkou metra, která bude spojovat jednotlivá sídliště.

Myslíte, že projekt přinese potřebné zlepšení?

Má potenciál zlepšit možnosti dojíždění, otázkou je, jak moc velký. Město se totiž nepřestává rozrůstat, takže cestování může nadále trvat dlouho – jen ne už kvůli špatné veřejné dopravě, ale z důvodu zvýšeného množství aut, respektive častějších zácp.

V jedné z chudších pařížských oblastí s názvem Saint-Denis, kde probíhala razie na strůjce listopadových teroristických útoků, sídlí i univerzita Paříž VIII. Pomáhá blízkost relativně známé vzdělávací instituce nějak místním obyvatelům?

Předně je třeba zmínit, že Paříž VIII nepatří mezi elitní francouzské vysoké školy. Může se vám podařit s diplomem z této univerzity najít práci, jenže bude to o něco těžší, než kdybyste chodil třeba na École normale supérieure nebo technickou vysokou školu. Obyvatele Saint-Denis ještě k tomu znevýhodňuje i adresa jejich bydliště, která pro řadu firem funguje jako výstražné znamení v situaci, kdy kvůli legislativě nemají o uchazeči o práci příliš mnoho jiných informací. I přesto některé další univerzity mají program na přilákání studentů ze znevýhodněných lokalit. Kromě toho se snaží úřady zajistit školám více finančních prostředků, ale zatím se neukazuje, že by více peněz pro školy vedlo k lepším studijním výsledkům žáků. Smysluplnější je snaha více spolupracovat s jejich rodiči a poučit je o přínosu vzdělání. Docházka dětí do školy se poté zlepšuje, což je z dlouhodobého hlediska dobře. Některým rodičům jinak chybí motivace k tomu, aby své potomky do školy vůbec posílali.

Je tomu přes deset let, kdy na předměstích Paříže propukly nepokoje a shořely tisíce aut. Co se od té doby změnilo?

Menší vlna násilí se v nich objevila už někdy v osmdesátých letech. Později v devadesátých letech se vláda snažila zavést opatření, která potíže vyloučených lokalit zmírnila. Součástí řešení byly i zmíněné průmyslové zóny, dále například podpora sociálního bydlení. Jenže upřímně řečeno, situace se příliš nezměnila, a to ani po nepokojích v roce 2005. Myslím, že se mohou v budoucnosti opakovat.

Nabízí například Národní fronta nějaké výrazně odlišné či radikální řešení? A co vlastně mohou politici a radnice dělat?

Pomoci mohou i malé kroky, které nestojí příliš mnoho peněz, ale zato jsou efektivní – v porovnání tedy s podporou průmyslových zón, která se může vyšplhat až na miliardu eur ročně. Mám na mysli třeba využívání různých pracovních portálů nebo dotace na dopravu. To stojí za pokus. Vím o experimentu, který proběhl ve Washingtonu. Lidé dostávali příspěvek na provoz auta na cesty do zaměstnání a zafungovalo to celkem dobře. Jinak si nemyslím, že by existovalo nějaké radikální řešení. Pokud jde o stranu Marine Le Penové, ta nabízí jen tvrdou linii.

Čili totéž, co Nicolas Sarkozy před deseti lety ve funkci ministra vnitra?

Ano, přesně tak. Ve Francii má přece jen krajní pravice celkem blízko k dalším pravicovým stranám, hlavně rétorikou namířenou proti cizincům. Neřekl bych ale, že zrovna oni jsou hlavním zdrojem problémů, i když část pravice tvrdí opak a snaží se manuálně pracujícím voličům vštípit, že o obživu je připravují přistěhovalci. Je mimochodem zajímavé, že v Paříži má mnoho lidí včetně mě problémy sehnat řemeslníky či instalatéra. A pokud se vám to po dlouhé době podaří, počítejte s tím, že tyto služby jsou dost předražené.

Ani onoho pověstného polského instalatéra nemůžete sehnat? Část politiků jej před referendem o Evropské ústavě zmiňovala jako hrozbu pro pracovní místa rodilých Francouzů.

Ne, neseženete ani instalatéra původem z Polska. Musím se přiznat, že to nechápu, jistě jde o výnosný byznys. Situace se však liší v případě výrobního sektoru, který musí čelit globální konkurenci, zejména té čínské.

Čtěte také:

Počet sociálně vyloučených lokalit se od roku 2006 zdvojnásobil

V Česku je už více než 600 ghett, jejich počet se za devět let zdvojnásobil