* Zažívají lázně opravdu renesanci nebo zlatý věk, jak čtu v novinových titulcích?
Tak bych to neřekl. Spíše platí, že se teprve nyní vracíme na čísla z let 2010 a 2011. Možná rostou obraty a počty domácích samoplátců, ale celková čísla nevykazují nějaké skokové nárůsty. Ale ano, čísla obecně nejsou špatná a těší nás, ale pokud se teď mluví o tom, že je občas problém dostat se do lázní, jde spíše o sezonní záležitost. Rozhodně to neznamená, že si žijeme jako v žitě.
* Dá se říci, jaký je obvyklý poměr klientů na pokladnu a samoplátců?
Nedá. Jsou lázně, které mají i 90 procent pacientů z pojišťoven, což je nejčastější asi u státních lázní (například Jánské Lázně, Lázně Kynžvart nebo Karlova Studánka) nebo v lázeňských místech, která nepatří mezi atraktivní turistické lokace. Určitě se ale řada lázní snaží, zvláště po zkušenostech z minulých let, diverzifikovat skladbu svých klientů a najít optimální podíl pojištěnců zdravotních pojišťoven a samoplátců.
* Kdo jsou dnes největší vlastníci a skupiny v lázeňství?
Největší lázeňskou skupinou jsou určitě Lázně Jáchymov, a. s., a Lázně Luhačovice, a. s., ovládané panem Martinem Burdou. Mezi největší hráče patří určitě Léčebné lázně Mariánské Lázně, a. s., patřící do nadnárodní skupiny Danubius, kam spadají i Lázně Piešťany na Slovensku a některé lázně v Maďarsku, skupina Imperial Group Karlovy Vary, které spoluvlastní Jiří Milský, Alexander Rebjonok a Bohumil Procházka nebo třeba Lázně Františkovy Lázně ovládané rodinou pana Douchy. Lázně Třeboň jsou zase největší lázně v majetku města. K těm větším společnostem v oboru patří i naše skupina Royal Spa, která vlastní lázeňská zařízení v Mariánských Lázních, Luhačovicích, Velkých Losinách a Ostrožské Nové Vsi. Royal Spa vlastí naše rodina společně s rodinou Zdenka Zemka.
* Jakou má strukturu klientů vaše skupina?
Zhruba ze 70 procent jsou naši klienti samoplátci, ať už domácí, nebo zahraniční. Z třiceti procent k nám jezdí klienti zdravotních pojišťoven. Ale je to závislé na lokalitě, jak jsem říkal. V Mariánských Lázních nám více než polovinu lůžek obsadí cizinci, v Nové Vsi ze 70 procent hosté „na pokladnu“.
* Dá se říci, že si cizinci oblíbili konkrétní lázně? U Rusů je zřejmé, že jejich doménou jsou Karlovy Vary…
Obliba hodně souvisí s geografickou polohou. Západočeské lázně lákají hlavně Němce. K nám do Luhačovič jezdí ještě Rakušané a Slováci, protože to mají blízko. Kromě polohy tu mají vliv ještě historické souvislosti. Naše historické vazby na bývalý Sovětský svaz znamenaly, že si Rusové již za minulého režimu oblíbili Karlovy Vary, vždy se jim nabízelo to nejlepší nebo nejznámější a náklonnost Rusů k Varům se přenesla i přes revoluci. Arabská klientela ráda jezdí do Teplic, Darkova nebo do Jáchymova. Do Varů a Mariánek jezdí rádi i Izraelci, ale to bude patrně tím, že do Izraele přesídlily dva miliony Rusů. Izraelci ale představují „cenově elastickou“ klientelu, která se přesune, jakmile dostane někde o trochu výhodnější nabídku.
* Vyžadují cizinci nějaké specifické procedury? Vím, že se tuzemští lékaři chytají za hlavu z průplachů střev, které nabízejí lázeňské domy…
Z těch procedur, které nejsou přijímány konzervativní medicínou, mě napadají asi opravdu jen ty průplachy, které vyvolává poptávka Rusů. Myslím, že Čech by tuto proceduru dobrovolně nepodstoupil. V minulosti snad Němci chtěli oxygenoterapie, kdy dýchali třeba půl hodiny v masce kyslík, ale „národní“ jsou spíše gastronomické návyky než léčebné kůry. Gro českých lázní pořád tvoří přírodní zdroje a procedury. A patrně i tradice a jméno, které máme silné. Řada nových lázní vyrostla všude v Evropě třeba v Pobaltí, Srbsku nebo ve Slovinsku, těm ale zase chybí takový ten genius loci lázeňských měst. Němci do Česka jezdí, i když mají doma 300 lázní, Arabové podobnou péči jako u nás doma vůbec nemají.
* Proč sem jezdí Němci?
Tradiční ortodoxní německá klientela dělá něco pro své zdraví a ráda si dopřeje tři týdny soustředěné péče. Máme i klienty, kteří k nám jezdí třikrát ročně.
* A Češi?
I Češi se učí pečovat o své zdraví. Počet domácích samoplátců roste, ještě před deseti lety jich byly maximálně desetitisíce, teď přes sto tisíc ročně.
* Je něco, co lázeňství limituje?
Zcela fatální je nedostatek personálu. Jak zdravotnického, tak provozního, jako jsou servírky, číšníci, uklízečky. Už kvůli němu dochází k redukci poskytované péče. Teď v létě se třeba v řadě lázní neotevřou zahrádky, není, kdo by vařil a obsluhoval.
* Nestane se v budoucnu z lázeňství sofistikovaný wellness spíše než zdravotnický obor?
Řekl bych, že to je v rukou státu. Pokud bude nakupovat zdravotní péči z veřejného pojištění, pak bude tradice českého lázeňství pokračovat. Pokud stát řekne, že lázeňskou péči jeho pojištěnci nepotřebují, půjde jiným směrem. Bude se přizpůsobovat samoplátcům bez ohledu na jejich zdravotní stav. Zároveň ve chvíli, kdy stát nebude uznávat lázně jako zdravotní péči, přestanou sem jezdit pojištěnci ze zahraničí. Dnes pomohou péči čerpat v rámci celé Evropské unie, i my máme například smlouvy s německými pojišťovnami.
