Nürburgring, Le Mans, Spa-Francorchamps, Daytona a teď i Masarykův okruh. Česko má za sebou první čtyřiadvacetihodinový automobilový závod.
Někdo se snaží unavenýma očima sledovat jednu z mnoha obrazovek a časomíru, většina mechaniků s přilbou na hlavě však pod silným světlem zářivek spí. Na rozkládacích křeslech, plastových židlích nebo pneumatikách. Za hodinu bude půlnoc.
Podzimní Epilog na Masarykově okruhu u Brna se blíží do poloviny. Letos - poprvé v historii - se jede na čtyřiadvacet hodin. Od sobotního do nedělního oběda jako závěrečný podnik šampionátu 24H Series. „Prospím asi celé pondělí“ vtipkuje jeden z mechaniků.
Ospalá atmosféra v boxech je rázem pryč, když šéf techniků odvrátí hlavu od počítače a zavelí. Někdo si bere do ruky pneumatickou utahovací pistoli, další před garáží srovnává čtyři pneumatiky. Během tří minut přijíždí závodní auto, mechanici vysunou zvedáky, mění kola, leští čelní sklo a pilotovi za volantem ukážou palec nahoru. „Teď máme zase čtyřicet minut pauzu. Pokud se teda nic nestane“ odchází mechanik na své křeslo.
Rozhodující půlnoc
Říjnový závod nebyl výzvou jen pro samotné jezdce, ale i pro techniky v garážích. Ve čtyřiadvacetihodinovce sice nejsou zastávky v boxech důležité tolik jako třeba při sprintu monopostů formule 1, ovšem vteřiny nakonec ve vytrvalostních závodech stejně rozhodují. V Brně to potvrdil souboj o šesté místo. Rakouský vůz KTM X-Bow GT4 porazil belgický speciál Marc Focus V8 pouze o 11,5 sekundy.
Všechny týmy se ale nejvíc soustředily na první polovinu závodu. Až do letních prázdnin brněnský Epilog v kalendáři figuroval jako dvanáctihodinovka a k jeho prodloužení došlo dodatečně. Pro zápočet bodů do poháru 24H Series proto bylo rozhodující umístění o sobotní půlnoci.
Jedním z těch, komu přibližující se dvanáctá hodina zrychlovala tep, byl Tomáš Miniberger. Jeho stáj RTR Projects bojovala o bronz. „Upravilijsme strategii, do půlnoci pojedou ti piloti, kterým noc svědčí, abychom dojeli co nejlépe,“ vysvětluje v garáži. A vyplatilo se. Jeho černo-oranžový speciál KTM X-Bow GT4, na němž se střídal s dalšími čtyřmi jezdci, s úderem půlnoci své kategorii vévodil. „Teď už se budeme snažit dojet na pohodu bez nehod,“ plánoval.
Absolutní tma
Tomáš Miniberger dopředu věděl, že brněnská čtyřiadvacetihodinovka nebude nijak snadná. A nejen kvůli absolutní tmě, která v noci panuje téměř po celém 5,5 kilometru dlouhém Masarykově okruhu.
Téměř povinnou výbavou bylo hned několik předních světlometů na každém autě.
Větším strašákem byla otázka, jaké počasí bude v lesích nad Brnem během závodu panovat. Několik dnů před ním klesaly ranní teploty k nule.
Žádné černé scénáře se nekonaly. Déšť ani námraza nepřišly. „Ti mají víc štěstí než rozumu,“ smál se Miniberger v garáži a hlavou pokyvoval směrem ke kancelářím pořadatelů. „Kdyby začalo pršet, je problém.
Vchladném počasí mají sice silná auta s turby výhodu, ale na tak studené vozovce vytrvalostní pneumatiky nesedí dobře, grip je opravdu problém,“ pokyvoval Miniberger chvíli poté, co si ve svém KTM s číslem 224 odjel v sobotu první stint.
Říjnový termín byl i velkou zkouškou pro stovky diváků. Na noc neodjeli domů, dění sledovali celých čtyřiadvacet hodin. „Když bude zima, schováme se do auta, ale oheň a slivovice to jistí,“ těší se dva mladíci u grilu plného klobás a steaků. Stejně jako desítky dalších sledovali dění z přírodní tribuny C.
Tomuhle místu se říká stadion - člověk tady sleduje hned několik důležitých zatáček a příjezd z dlouhé rovinky, kde probíhá řada předjížděcích manévrů.
Kdo si nepřivezl vlastní gril, mohl k velkému ohni za ostatními. „Opečeme si tu ještě špekáčky, vyčistíme si zuby a zalehneme do spacáků,“ukazuje do otevřeného kufru auta pětatřicetiletý Martin. Dorazil sem se svým desetiletým synem. „Řešil jsem, jestli to má vtom počasí cenu, navíc ještě když se tolik aut odhlásilo. Ale když se jede první čtyřiadvacetihodinovka u nás, chtěl jsem být u toho. A ten pocit sledovat v noci blikající světlomety a řvaní motorů za to stojí,“svěřuje se.
Zmiňuje také poměrně zásadní zádrhel Epilogu: Poté, co se pořadatelská agentura v létě rozhodla závod prodloužit, přihlášené týmy začaly houfně odvolávat účast. Z 57 jich nakonec na Moravu dorazilo o 30 méně. Nešlo pouze o nevyzpytatelné počasí. Čtyřiadvacetihodinový závod je finančně mnohem náročnější než půldenní. Nikdo si navíc kvůli nehodě nechtěl kazit konec sezony - už v lednu totiž v Dubaji proběhne mnohem atraktivnější čtyřiadvacetihodinovka, kam míří většina tradičních účastníků seriálu 24H Series.
Z auta vrak
Finanční náklady se řeší především v nejsilnější třídě GT3. Kvůli drahým náhradním dílům i vysoké spotřebě paliva. Proto se na brněnský startovní rošt postavilo jen pět vozů téhle královské kategorie. A hned v pátém kole skončil jeden z nich - speciál Audi R8 LMS.
Po půlnoci se pak naplnily obavy škarohlídů, že po započtení bodů do poháru některé týmy raději zavřou garáž a odpočinou si na cestu domů. Nejdříve odstoupilo Porsche 991 GT3 R německého týmu Precote Herberth Motorsport, jež vyhrálo několik předcházejících vytrvalostních závodů, později do boxové kóje zacouvalo i Lamborghini Huracán.
Tomáš Miniberger dění u ostatních stájí sledoval s odstupem. A znovu se utvrdil v tom, že udělal správně, když se rozhodl pro auta KTM spadající do slabší kategorie GT4. „Vytrvalostní závodění je náročné, ale GT4 nabízí velmi rozumné závodění za rozumné peníze,“ tvrdí. Co přesně to znamená?
„Výdaje jsou zhruba třetinové oproti GT3,“ odpovídá.
A to je pro účetnictví týmů zásadní okolnost. Protože náhradní díly se nepořizují jen po bouračkách. „Po každém závodě je z auta vrak,“ říká Miniberger. Vyměňuje se řada důležitých součástí včetně motorů. Zatímco u silných vozů jejich cena přesahuje milion korun, u K TM se pohybuje kolem 280 tisíc.
Za celou čtyřiadvacetihodinovku pak týmy s těmito „menšími“ auty dají zhruba 1,5 milionu.
Počítadlo ukazuje 3500 kilometrů
Když v neděli začíná svítat a slunce odhaluje detaily aut, vychází najevo, jakou daň si vybrala temná noc na Masarykově okruhu. Poškrábaný lak a pochroumané karoserie jsou t ím nejmenším, někdo jede bez zadního nárazníku, jiný zase praskliny na citlivých místech spravil lepicí páskou.
Už od brzkého rána je zřejmé, že historicky první čtyřiadvacetihodinovku v Česku vyhraje domácí tým. I díky odstoupení nejsilnější konkurence.
Pod šachovnicovým praporkem jako první projíždí rudé Ferrari 488 GT3 s logem Scuderia Praha. V jeho kokpitu se střídali čtyři jezdci, kteří dohromady najeli 646 kol, což je 3500 kilometrů.
Druhý dojel mercedes švýcarské stáje Hofor-Racing s obrovskou ztrátou osmatřiceti kol na vítěze. T ým měl sice v garáži schovaný i nový speciál, ale brněnský závod raději absolvoval „na jistotu“ se starším modelem SLS AMG GT3.
A přestože se hned po vyhlášení výsledků objevily stížnosti obyvatel okolních obcí na hluk, vytrvalostní pohár 24H Series se příští rok do Brna vrátí.
Česko nepřijde o kouzlo nočního závodění, kdy není vidět nic kromě světlometů, rozžhavených brzdových kotoučů, plamenů z výfuků a zadních červených světel.
Poškrábaný lak a pochroumané karoserie jsou tím nejmenším, někdo jede bez zadního nárazníku, jiný zase praskliny na citlivých místech spravil lepicí páskou. Češi v akci
Brněnského vytrvalostního závodu se zúčastnily tři české týmy. Nejlépe z nich dopadla Scuderia Praha, která stejně jako loni závěrečný podnik poháru 24H Series vyhrála. Brněnská stáj RTR Projects nakonec brala celkově šestnácté místo. A předposlední skončilo kvůli technické závadě stárnoucí BMW M3 GTR E36 v barvách Válek Autosport.
Zase za rok
Čtyřiadvacetihodinový závod se do Česka vrátí i za rok. Na brněnském Masarykově okruhu se podle předběžného kalendáře pojede od 7. do 8. října 2017, tentokrát ale v okleštěné verzi – bude určený jen pro cestovní vozy, silnější a mohutnější GT3 speciály se na start nepostaví.
Vítězové brněnského Epilogu (15. a 16. října 2016)
1. Scuderia Praha (Česká republika): Ferrari 488 GT3
2. Hofor-Racing (Švýcarsko): Mercedes SLS AMG GT3
3. RPD Racing (Slovensko): Ferrari 458 Challenge
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
