Nouzová světlice odpálená Německem zdaleka nestmelila evropskou posádku, ale už nutí loď ke změně kurzu, napsal francouzský deník Le Figaro. Evropská unie se rozhodla v pondělí vypořádat se napřed s problémem uprchlíků: bude spíše systematicky třídit migranty a žadatele o azyl, jakmile vkročí na starý kontinent - zejména v Řecku, než aby se hádala kvůli budoucímu rozdělení uprchlíků podle kvót na základě množství, které se přitom stále více vzdaluje realitě.
Šest dní poté, co předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker požádal 25 z 28 zemí EU, aby si přerozdělily 160 tisíc uprchlíků, změnili ministři vnitra členských států prioritu. Než se starat o konečnou destinaci běženců, je napřed potřeba filtrovat ty, kteří přijíždějí již dnes a vyřešit osud těch, kteří se již pohybují uvnitř schengenského prostoru. „Efektivní řízení (vnějších) hranic (EU) je nezbytné pro zvládání migrace,“ zdůrazňuje se v textu projednaném ministry v pondělí v Bruselu.
Po krizi společné měny zjišťuje EU, že je v ohrožení ve svém dalším velkém integračním projektu. Německo je možná překvapené, ale neztrácí svou rozhodnost a zvyšuje tlak. Obnovuje hraniční kontroly, zejména s Rakouskem, ale bez zablokování přílivu těch, kteří hledají azyl v této zemi. Centrální mocnost tím dává jasně najevo, že bez ní není žádný volný pohyb v Evropě možný.
Jako důkaz posloužilo už to, že se Rakousko a Slovensko v pondělí k tomuto opatření připojily. Polsko, Nizozemsko, Belgie a dokonce i Francie o tom také uvažují, i když s různou intenzitou. Maďarsko k tomu přikročilo již dávno. Tato „výjimečná“ a „dočasná“ opatření jsou podle pravidel Schengenu přípustná. Že jde o dominový efekt, vidí ale i slepý.
Řešením vstupní kontroly
Klíčovou otázkou pro Berlín a Paříž je nyní účinné zavedení povinných vstupních kontrol v Řecku, v jižní Itálii a také v Maďarsku pro ty, kteří již prošli do vnitrozemí. Francouzský ministr vnitra Bernard Cazeneuve a jeho německý kolega Thomas de Maizière o tom intenzivně jednali během soukromého rozhovoru se svými třemi kolegy z Řecka, Itálie a Maďarska.
Tato myšlenka není nijak nová, ale realizuje se ztuha. V Itálii byly podle neoficiálních statistik už registrovány a identifikovány se sejmutím otisků prstů dvě třetiny nově příchozích běženců. Budapešť odmítá zavedení jakéhokoli vstupního bodu na svém území, protože se bojí více než ostatní, aby na jejích bedrech nezůstaly „tábory“, ve kterých by se uprchlíci hromadili na její účet.
Atény rezignovaly
Skutečnou černou dírou zůstává Řecko. Na jeho ostrovech v blízkosti tureckého pobřeží přistálo v letošním roce více než 200 tisíc lidí, což je dvakrát víc než dorazilo v poslední době do Itálie. Většina z nich jsou skutečnými žadateli o azyl, kteří přišli přímo ze Sýrie poté, co prošli přeplněnými tábory v Libanonu, Turecku a Jordánsku. Je to obrovský zející otvor. Atény, které jsou stále ve finančním rozvratu a které čekají na novou vládu, složily ruce do klína. To je výchozí bod pro „balkánskou cestu“ a zdroj nyní společných starostí pro německou kancléřku Angelu Merkelovou a maďarského premiéra Viktor Orbána. Junckerova komise slibuje, že k zavedení kontrolních bodů dojde „co nejdříve“, ale neuvedla žádné číslo, ani datum.
„Výzvy, kterým čelí Řecko, se vztahují na celou Evropu,“ shodli se v pondělí unijní ministři vnitra na mobilizaci na této frontě. Jde tedy o to rozmístit v této zemi zásahové týmy evropské agentury pro kontrolu hranic Frontex. EU chce pomoci Řecku rozšířit jeho kapacity pro příjem azylantů a posílit dohled nad ostrovy. „Zapotřebí bude přiměřených finančních zdrojů,“ varuje text předložený ministrům ke schválení. Z hlediska práva budou mít nadále poslední slovo Atény. Otázka vzniku skutečných evropských pohraničních stráží nebyla oficiálně vznesena, ale Evropa se tomu blíží.
Nová nouzová situace osmadvacítky tak jako tak odsunula na druhou kolej otázku závazných kvót a 160 tisíc uprchlíků, kterou už počátkem roku nastolila Junckerova komise a Evropský parlament a kterou silně podporovala Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande. Maďarsko, Slovensko, Česká republika a Polsko stále o tom nechtějí ani slyšet. Považují to za útok na svou svrchovanost. Počet, nikoli ale povinnost, byl v pondělí zachován v textu schváleném většinou osmadvacítky. Ale jako „politický závazek“. Jinak řečeno, proces je přerušen. Jediný pevný slib zahrnuje přerozdělení 40 tisíc uprchlíků v příštích dvou letech, o čemž bylo již dosaženo dohody v červnu během hektického summitu EU, uzavírá Le Figaro.
Čtěte také:
Německo: Omezme peníze EU těm zemím, které odmítají běžence
