Nicolas Sarkozy slibuje ozdravit ekonomický růst země,...
Celý podtitul:
Nicolas Sarkozy slibuje ozdravit ekonomický růst země, návodem mají být doporučení komise odborníků
Různé expertní zprávy a studie patří k utváření politiky ve Francii tak, jako k americké politice patří vlivné think tanky. Obvykle předcházejí a precizují návrhy zákonů a vytvářejí je ad hoc složené komise odborníků na požádání vlády či prezidenta. Za éry Jacquesa Chiraka proslula komise vedená Bernardem Stasim, která dodala impulz k vypracování a přijetí takzvaného šátkového zákona zakazujícího ostentativní nošení náboženských symbolů ve veřejných školách. Současný prezident Nicolas Sarkozy v rámci svého reformního angažmá pověřil loni v létě skupinu 43 osobností vypracováním zprávy, jež měla obsahovat doporučení, jak nastartovat ve Francii zdravý ekonomický růst. Komise složená zejména z ekonomů, profesionálů z podnikové praxe (mimo jiné ředitelů firem Nestlé, McKinsey France, Areva, banky Crédit Agricole), ale též akademiků, nevládních aktivistů a odborníků různých profesí pod vedením renomovaného ekonoma Jacquesa Attaliho zprávu zveřejnila a předala ji prezidentovi 23. ledna tohoto roku.
Diagnóza
Když loni v srpnu prezident takzvanou Attaliho komisi pověřoval jejím úkolem, popsal svoji diagnózu současného stavu Francie následovně: „Nízký ekonomický růst, vysoká nezaměstnanost, nedostatečně aktivní pracovní síla, zhoršující se veřejné finance“. Země podle něj potřebuje modernizaci, rychlou reakci, růst, otevřenost a pohyb. Sarkozy s tímto programem vyhrál volby, reformy sliboval, a lze se tedy domnívat, že většina Francouzů, která jej volila, sdílí tento popis situace a požaduje od prezidenta razantní a rychlé řešení. To bylo i zadání pro Attaliho komisi. Hlavní úkol vyplývá již z jejího přesného názvu - Komise pro liberalizaci francouzského hospodářského růstu (Commission pour la libération de la croissance française). Právě hospodářský růst je dnes ve Francii spoután celou řadou administrativních omezení, bariér a regulací. Podle prezidenta je třeba uvolnit hospodářské síly země, jež nyní stát jen málo motivuje k vyšším výkonům. Klíčem k vyšší konkurenceschopnosti firem je - jak praví Sarkozy - liberalizace a otevřenost trhu práce, což byly ostatně klíčové body jeho volební kampaně. Komise měla Sarkozyho volební hesla naplnit konkrétním obsahem (byla požadována „konkrétní a pragmatická řešení“), jenž vláda následně vtělí do zákona.
Doporučení Attaliho komise se nikoli příliš překvapivě kryjí s tím, co před několika lety popsal historik Nicolas Bavarez ve svém slavném pamfletu Upadající Francie (La France qui tombe), který vzbudil velkou debatu o hrozící politické a ekonomické marginalizaci Francie na světové i evropské scéně – pokud nezavede razantní reformy. Ve své knize psal o nutnosti investic do nových technologií, zjednodušení pracovního práva, daní a oslabení přímé role státu v ekonomice. Bavarez v roce 2004 psal, že se Francie změnit prostě nechce. Teď se zdá, že země je na změny připravena, bude-li se jim prezident skutečně věnovat a bude-li je umět (na rozdíl od bývalého prezidenta Chiraka či premiéra Dominiqua de Villepina) obhajovat.
Nejistá léčba
Tři sta šestnáct pečlivě zdůvodněných doporučení, jež obsahuje finální zpráva komise, vzbudilo ve Francii velký ohlas. Některé odbory (například taxikářské), jejichž členové se cítili být některými body zprávy ohroženi, pořádaly protestní manifestace. Levicová opozice se pustila do kritiky mnoha příliš liberálních doporučení, ale i prezidentova pravice nepřijala všechny návrhy vstřícně. Nejožehavější byl z tohoto hlediska návrh na zrušení departementů, který (vzhledem k nedávno konaným komunálním volbám) veřejně nepodpořil ani prezident.
„Toto není ani zpráva, ani studie, ale návod k použití k nezbytným a základním reformám. Není ani stranický, ani dvoustranický – je nestranický.“ V úvodu výstupu Attaliho komise stojící věta odpovídá prezidentově politice „otevřenosti“ (ouverture) vůči všem politickým proudům, kterou projevil například tím, že vzal do vlády významného představitele socialistů Bernarda Kouchnera. Tato politika pomáhá nejen překlenout vyhrocené pravo-levé vidění politiky (což by se ostatně od prezidenta mohlo čekat), ale jejím cílem je také oslabit socialistickou konkurenci o schopné politiky a zapojit je do vlády. Představa o existenci věcných, technokratických a neideologických řešení problémů je v prezidentově myšlení přítomná a často opakovaná.
Klíče k hospodářskému růstu nachází komise v několika oblastech: kvalitě a vzdělanosti pracovní síly, zrušení přebytečných státních regulací a podpoře vědy a špičkového výzkumu. V rámci doporučení najdeme nejen cíle v oblasti základního a středního školství (včetně požadavků na znalost angličtiny), ale také vytvoření desítky kvalitních univerzitních kampusů, do nichž se soustředí výzkum světové úrovně, a rozvoj perspektivních technologií v oblasti biopaliv, biotechnologií a obnovitelných zdrojů energie. Zpráva též požaduje pružnější státní správu vůči požadavkům firem (mimo jiné v oblasti správy daní) a zlepšení sociálního dialogu – navrhuje třeba, aby reprezentativnost odborů odpovídala výsledkům voleb. To by mohlo ohrozit dnes dominantní odborovou centrálu CGT, historicky blízkou relativně marginální Komunistické straně Francie.
V některých profesích existují dodnes velmi přísná pravidla omezující přístup dalších subjektů ke koncesím. Jedná se například o oblast taxislužby, lékáren, kadeřníků či notářů. Komise navrhuje podstatné zjednodušení pravidel, větší transparentnost, konkurenci a menší roli státu. To vše by mělo vést nejen ke zlepšení dostupnosti těchto služeb, ale také k poklesu jejich cen. Právě tato doporučení vzbudila pochopitelně u dotčených profesí obavy z poklesu tržeb, které vyústily až v masové demonstrace řidičů taxi po celé Francii.
Francouzská státní správa je dle zprávy též zralá na radikální změnu. Attaliho tým navrhuje vytvoření mechanismu pro nezávislou vnější kontrolu státní správy, která by se zaměřovala na servis poskytovaný občanům, výkony a využití zdrojů.
Nejspornějším návrhem komise je, aby v rámci rozsáhlé reformy státní správy došlo během deseti let ke zrušení departementů, tohoto základního kamene republikánské centralizované Francie, a sloučení malých obcí do větších aglomerací, které mohou mnohé funkce lépe a efektivněji zajišťovat. Argumentace spočívá především ve finančních úsporách na rozsáhlou administrativu těchto relativně malých oblastí (Francie je rozdělená na 96 departementů v Evropě a čtyři v zámoří) a efektivitu soustředění více nástrojů na úroveň regionu (kontinentální Francie jich čítá 22). Komise také navrhuje, aby stát začal postupně omezovat veřejné výdaje, které v současnosti dosahují 53,4 procenta HDP, o jedno procento ročně.
Nejen z tribun
Sarkozyho strmě klesající popularita kontrastuje s růstem podpory méně viditelného premiéra Françoise Fillona. Političtí komentátoři prezidentovi vytýkají, že se stále chová, jako by dělal volební kampaň, brilantně a plamenně řeční, je mistrem metaforických zjednodušujících zkratek. S morálním apelem na změnu získal loni důvěru Francouzů, avšak pro skutečné vládnutí musí věci nejen z tribun pojmenovávat, ale měl by je umět také v klidu, trpělivým jednáním mimo reflektory prosazovat. Zpráva Attaliho komise mu dodala nejen argumenty na další projevy, ale poměrně jednoznačný návod na to, jak v reformním úsilí pokračovat. Bylo by škoda, kdyby toho nevyužil.
Praporek:
Toto není ani zpráva, ani studie, ale návod k použití k nezbytným a základním reformám. Není ani stranický, ani dvoustranický – je nestranický.
STRATEGIE (sloupec po straně):
podle Sarkozyho:
- modernizace
- rychlá reakce
- růst
- otevřenost
- pohyb
podle Attaliho komise:
- kvalita a vzdělanost pracovní síly
- zrušení přebytečných státních regulací
- podpora vědy a špičkového výzkumu
BOX:
Složení Attaliho komise
- 43 osob, z toho:
- 19 předsedů správních rad velkých podniků (nejen francouzských, ale i ze zahraničí)
- 12 univerzitních profesorů ( mimo jiné z Harvardu či Oxfordu)
- 12 členů z různých profesí (médií, vědy, odborů, neziskových organizací)