Když se řeší změny ve zdravotnictví, měl by Andrej Babiš raději odjet řešit jídelníček do své michelinské restaurace na Riviéře
Předně je nutné konstatovat, že Svatopluk Němeček není dobrým ministrem zdravotnictví. Vrací systém do dob Davida Ratha, kdy se jakýkoli problém řešil dosypáním peněz ze státního rozpočtu. Zlikvidovaly se poplatky u lékaře i v nemocnicích, náklady rostou bez ohledu na kvalitu poskytnuté péče a o tom, že by mělo dojít k nějaké reformě posilující motivaci zdravotních pojišťoven ke kontrole smluvních zdravotnických zařízení a úsporám, se nedá mluvit.
Jako bývalý ředitel nemocnice také určitě nijak výrazně nejde po svých nedávných kolezích, jejichž fungování není prosto neefektivnosti, z níž občas čouhá zištný úmysl jako kopyto z čertovy nohavice. A jistě by kromě ministra neškodilo vyměnit i pár ředitelů nemocnic či dalších státních zdravotnických institucí.
Jenže když Němečkovi vyhlásí válku ministr financí, který ve zdravotnictví podniká, nakupuje zdravotnická zařízení a má přímý osobní zájem na směrování finančních toků v resortu, je třeba být vůči jeho kritickému hlasu značně ostražitý. Už to, že si vymohl přístup k informacím, které jsou ostatním podnikatelům ve zdravotnictví nedostupné, překračuje hranice nejen vkusu, ale i dobrých mravů a možná i zákona.
A jeho pokus obsadit důležité pozice v resortu svými věrnými je třeba jednoznačně odmítnout a zarazit. A to i v případě, že bychom uvěřili v jeho křišťálově čisté úmysly.
S křišťálovou čistotou máme v Česku ne zcela dobré zkušenosti. Kromě jiného třeba v případě jednoho Babišova dobrého kamaráda z politiky. A už dnes je ministr financí v případě firem, které jeho úřad přímo řídí, v tak velkém konfliktu zájmů, že opravdu není třeba vystavovat ho dalšímu pokušení.
Pak je možné popřát zdaru jeho medicínským investicím, které jsou nyní středem zájmu mnoha finančních skupin v Česku i v okolí. Zdravotnictví totiž je a bude dobrý byznys, ať se to našim socialistům líbí, nebo nelíbí. Největší zdravotnická společnost Agel, o niž v tématu tohoto vydání týdeníku Euro jde také, dosahuje dlouhodobě mimořádně příznivých hospodářských výsledků a prokazuje, jak soukromý podnikatel dokáže vydělávat v prostředí, v němž státní zařízení vykazují chronické ztráty. Vracející se podezření, že je to jakýmisi nestandardními podmínkami či smlouvami, bylo už vyvráceno mnohokrát a bude to třeba udělat určitě ještě opakovaně. Pro Babiše má pak zdravotnictví velmi specifické kouzlo v tom, že je to obor prakticky inertní vůči hospodářskému cyklu, což je v silném protikladu k aktivitám jeho Agrofertu, které pokles ekonomiky silně trápil a stále trápí. A naopak je s Agrofertem v souladu v tom, že jde o obor, v němž se pohybují státní peníze ve státem regulovaném prostředí.
To je přesně revír našeho ministra financí a na to se za současné situace musíme dívat s velmi silným podezřením.
České zdravotnictví opravdu potřebuje změnu, a to změnu hlubší, než je přeobsazení pár lukrativních postů. Když se však o těchto změnách bude jednat, měl by Andrej Babiš raději odjet řešit jídelníček do své michelinské restaurace na Riviéře. A pokud má příliš silné pokušení a je přesvědčen, že ví, co s tím, nechť prodá svůj podíl v Hartenbergu a zapomene na skupování klinik a nemocnic. Jinak bude léčba Babišem opravdu nechutně zapáchat.
O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz
