Gazprom zchladil politiky trpící klimatickou horečkou
Po třech dnech horečného jednání se zdá, že mrazivé dny bez ruského plynu budou zažehnány. Řešením by měli být mezinárodní pozorovatelé, kteří budou hlídat, aby ruský plyn protékal ukrajinskými tranzitními plynovody dále na západ a aby jej tato země neodčerpávala. Za této podmínky je Rusko ochotné dodávky plynu obnovit.
Několikadenní zastavení dodávek zemního plynu, ke kterému coby efektivnímu nátlakovému prostředku sáhl minulý týden ruský gigant Gazprom, spotřebitelé v České republice prakticky nepoznali, ale na Balkáně zůstaly desetitisíce lidí bez vytápění. V pondělí klesly dodávky plynovodem z Ukrajiny o deset procent, v úterý o osmdesát procent a ve středu byly na nule. Těch pár dnů přineslo čas a dost jasného světla k promyšlení některých plynových souvislostí. Ukázalo se, jak je Evropa závislá na ruských strategických surovinách, jak si mnoho politiků neuvědomuje důsledky této závislosti, jak Rusko velmi efektivně krok za krokem zesiluje svůj vliv, jak rozumné je držet vysoké rezervy zemního plynu a ropy, jak hloupá je myšlenka stavět plynové elektrárny a jak nutné je budovat další jaderné elektrárny a prolomit limity pro těžbu hnědého uhlí. Proberme tyto souvislosti jednu po druhé.
Dejte Barrosovi rolničky
Předseda Evropské komise José Barroso, stejně jako náměstek americké ministryně zahraničí Daniel Fried minulý týden opakovaně varovali Rusko, že ohrožuje svoji pověst spolehlivého dodavatele zemního plynu, že ztrácí důvěryhodnost. V Kremlu se tomu museli smát tak silně, až se v Bruselu houpaly úsporné žárovky. Proč by mělo Rusku záležet na tom, jakou pověst coby dodavatel plynu bude mít? Když jste jediný možný reálný dodavatel, když jsou navíc odběratelé na vašem zboží závislejší než narkomani na heroinu, tak vám na názoru klientů nezáleží. Důležité je, že jste dodavatel jediný. Zda jste nebo nejste spolehlivý a důvěryhodný, je otázkou vaší nálady nebo morálky, ale s výsledkem byznysu to nemá moc co dělat.
Na ruském plynu je Evropská unie, byť některé státy mnohem více než jiné, kriticky závislá. Dlouhá léta plánovaný plynovod Nabucco na tom nic nezmění, neboť nemá plyn, který by mohl přepravovat. I kdyby se nakonec nějaký našel, bude to plyn z ruské sféry vlivu. Na letním případu Gruzie bylo vidět, že v tyto kavkazské a podkavkazské republiky nelze vkládat příliš nadějí, neboť v nich silné a efektivně řízené Rusko prosadí, co bude potřebovat.
Moskvě se navíc daří ustavovat kartel vývozců plynu, takže její vliv na ostatní producentské země bude dále stoupat. Stejně jako se zřejmě bude zvyšovat cena této suroviny. Před Vánocemi se státy neformálního Fóra vývozců zemního plynu v Moskvě dohodly, že ustaví regulérní organizaci, jakýsi plynový OPEC. Ruský premiér Vladimir Putin na jednání varoval spotřebitele, že již nemohou počítat s levným plynem. Je zřejmé, že plynový OPEC ukončí odvozování ceny plynu z ceny ropy a bude nabízet plyn jako samostatnou komoditu na burze. Vzrůstající zájem o plyn, daný v posledních letech mimo jiné klimatickou horečkou mnohých politiků, která způsobuje přesun zájmu od uhelných k plynovým elektrárnám, tak povede k jeho zdražení bez ohledu na vývoj ceny ropy.
Vzpomeňme na Bursíka
Všimli jste si v této době plynové krize, že by se někde v médiích, či dokonce na veřejnosti objevil předseda Strany zelených Martin Bursík? Kdo ho uvidí jako první, měl by mu připomenout, že to byla (či stále je??) politika zelených, která prosazovala stavbu plynových elektráren. Tomuto politickému tlaku podlehl i ČEZ, který jejich výstavbu začal plánovat. Chceme dále prohlubovat svoji závislost na ruském plynu?
Rozumnou odpovědí na události posledního týdne je totiž nejen udržování vysokých zásob ropy a zemního plynu (ukázalo se, jak rozdílný dopad měla tato krize na balkánské země bez zásob a třeba na Českou republiku s rezervami kryjícími několikaměsíční spotřebu), ale také posílení vlastní elektroenergetiky. To prakticky znamená další jaderné elektrárny a prolomení územních limitů pro těžbu hnědého uhlí.
Plynová krize mimo jiné ukázala, jak škodlivé bylo pro Slovensko, že v rámci přístupových dohod do Evropské unie souhlasilo s uzavíráním jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Ostatně slovenský premiér Robert Fico minulý týden oznámil, že pokud nebudou dodávky plynu obnoveny do 48 hodin, dá příkaz ke spuštění druhého bloku této elektrárny, který byl kvůli požadavkům EU na přelomu roku odstaven.
ČEZ by neměl projektovat pouhou dostavbu dalších dvou bloků v Temelíně, ale zvažovat i vybudování nové jaderné elektrárny, jež by byla založena na neruských technologiích a neruském palivu.
Stejně tak je stále evidentnější, že dříve či později přijde den, kdy bude třeba začít těžit severočeské hnědé uhlí i za územními limity. Tímto rozhodnutím můžeme prodloužit dostupnost a využitelnost této vlastní energetické suroviny o několik desítek let.
Ruští vojáci na Ukrajině?
Vladimir Putin opakovaně ukazuje, jak dobrým prezidentem či předsedou vlády byl a je pro Rusko. S jasnou strategií a cílevědomě obnovuje sílu této velmoci. Postupně získal pod kontrolu Kremlu zdroje ropy, zemního plynu a dalších surovin a skrze jejich cenu a jejich dodávky ovlivňuje politiku v mnoha zemích. Jeho přístup vůči pobaltským zemím, Bělorusku, Ukrajině či Gruzii, ukazuje, jak Putin obnovuje v novém kontextu Sovětský svaz.
Jako docela pravděpodobný scénář pro příští rusko-ukrajinský plynový (ropný) konflikt se tedy jeví: Ukrajina nebude schopná Rusku platit za suroviny tržní cenu, a tak Kreml opět rozhodne o úplném uzavření kohoutků, neboť jinak bude Kyjev ukrádat z plynu či ropy pro Evropu. Tato nová krize náhodou nastane opět v době, kdy kontinent zasáhnou arktické mrazy, ale jednání se potáhnou déle. A v okamžiku, kdy první země Evropské unie začnou kolabovat (v případě Bulharska by to mohla být otázka dvou týdnů bez dodávek), Rusko vojensky obsadí ukrajinské tranzitní ropovody a plynovody, aby zachránilo Evropu a mohlo jí pustit životně důležité suroviny.
BOX 1
Novoroční vyschlé trubky
Historie výpadků dodávek ruské ropy a ruského plynu
1990 – První problémy v dodávkách sovětské či ruské ropy do východní Evropy. Jejich důvodem byly převážně potíže v těžbě kvůli vnitřním problémům Sovětského svazu.
1991 – Dodávky ropy byly opět zastaveny, ale se zásobováním pomohl ropovod Adria, který vede od pobřeží Jadranu přes Maďarsko až na jih Slovenska.
Leden 1994 – Kvůli administrativním potížím při vydávání licencí byly zastaveny dodávky ropy z Ruska do České republiky a na Slovensko. Obnoveny byly po čtyřech dnech.
Březen 1994 – Ruská plynárenská společnost Gazprom omezila dodávky plynu Bělorusku a Ukrajině kvůli vysokým dluhům. Rusko také obvinilo Ukrajinu, že neoprávněně odebírá plyn určený pro západní Evropu. Bělorusko část dluhu zaplatilo, dodávky na Ukrajinu byly obnoveny poté, co se Ukrajina zavázala v rámci splacení dluhu postavit obytné domy pro zaměstnance ruského plynárenského průmyslu. U českých odběratelů se snížení
dodávek ruského plynu na Ukrajinu neprojevilo.
Leden 1995 – Kvůli neshodám mezi Ruskem a Ukrajinou o výši poplatků za přepravu ropy byly přerušeny dodávky ruské ropy do ČR, na Slovensko, do Polska a Maďarska. Po několika dnech byly dodávky obnoveny, společnost Chemopetrol do té doby čerpala ropu ze státních hmotných rezerv, Kaučuk Kralupy i Paramo Pardubice zpracovávaly po celou dobu výpadku dodávek ropu ze svých zásob.
Leden 1996 – Stejné problémy jako v roce 1995.
Leden 2006 – První den roku zastavil koncern Gazprom dodávky plynu na Ukrajinu, což zasáhlo i další evropské země, přísun do ČR ale neklesl. K zastavení dodávek Gazprom sáhl po neúspěšném jednání s Ukrajinou o zvýšení ceny za plyn na západoevropskou úroveň. Krize skončila 4. ledna rámcovou dohodou mezi Ruskem a Ukrajinou o nových cenách.
Pramen: ČTK
BOX 2
Nesplacené dluhy
Chronologie nynějšího rusko-ukrajinského plynového sporu
Březen 2008 – Gazprom omezil začátkem měsíce Ukrajině dodávky plynu. Kyjev dlužil za rok 2007 a odebíral plyn bez dohody pro další rok. Na obnovení dodávek se obě strany dohodly po dvou dnech, o týden později uzavřely Gazprom a ukrajinský Naftogas konečnou dohodu o zásobování Ukrajiny plynem. V dohodě mimo jiné stálo, že z obchodu zmizí zprostředkovatelé. Svůj dluh splatila Ukrajina do konce dubna.
23. července 2008 – Ukrajinská premiérka Julia Tymošenková oznámila, že se její země s Gazpromem dohodla na cenách plynu na příští rok. Gazprom předtím pohrozil, že Ukrajině navýší ceny na evropskou úroveň, tedy na více než 400 dolarů za 1000 metrů krychlových z dosavadních 179,5 dolaru.
2. října 2008 – Tymošenková při jednání v Moskvě souhlasila s požadavkem přiblížit cenu ruského zemního plynu ceně světové. Premiérka při jednání s ruským protějškem Vladimirem Putinem ale trvala na tom, že se tak musí stát postupně.
22. listopadu 2008 – Gazprom oznámil, že nebude moci dodávat Ukrajině v roce 2009 zemní plyn, dokud Kyjev neuzavře novou smlouvu. Uzavření nového kontraktu Gazprom podmínil uhrazením dluhu 2,4 miliardy dolarů.
1. prosince 2008 – Ukrajina začala splácet účty za plyn.
18. prosince 2008 – Gazprom opět pohrozil, že od Nového roku by mohl přerušit dodávky plynu Ukrajině, která podle něj odmítá splatit své dluhy. Ukrajina sice ruskému koncernu zaplatila 800 milionů dolarů, podle Rusů šlo jen o splátku říjnových dodávek. Gazprom opět oznámil, že do splacení nepodepíše nové kontrakty, a tedy ani nebude Kyjevu dodávat plyn v roce 2009.
30. prosince 2008 – Ukrajinský prezident Viktor Juščenko oznámil, že jeho země splatila celou částku, kterou dlužila za ruský plyn. Gazprom však uvedl, že peníze zatím ještě nedostal a spor urovnán není. Ukrajinská společnost Naftogaz již dříve oznámila, že ruské straně splatí 1,5 miliardy dolarů za listopadové a prosincové dodávky. Avšak Gazprom vyčísluje dluh na 1,7 miliardy dolarů za dodávky plus penále 450 milionů.
31. prosince 2008 – Jednání Gazpromu s ukrajinskou stranou o dodávkách zemního plynu v příštím roce na Ukrajinu skončila v Moskvě bezvýsledně.
1. ledna 2009 – Gazprom plně ukončil dodávky plynu na Ukrajinu kvůli dluhu za dřívější dodávky.
7. ledna 2009 – Gazprom ukončil i dodávky do Evropy, neboť Ukrajina tento plyn odebírala pro svoji potřebu.
Pramen: ČTK
GRAF
Závislost vybraných zemí na ruském plynu
