Moderní biologická léčba pomáhá pacientům s roztroušenou sklerózou normálně žít a pracovat. Tisícovka z nich ji přesto nedostává
Když se píše o celosvětovém trendu, o tom, jak pokroky v medicíně tlačí na zdravotnické rozpočty, biologické léky na roztroušenou sklerózu jsou toho učebnicovým příkladem. Roztroušenou sklerózou u nás trpí zhruba 19 tisíc pacientů, každý rok jich tisícovka přibude. Typicky to bývají mladé ženy, průměrný věk při začátku onemocnění je 29,5 roku. Biologické léky, které pacienti berou dlouhodobě, dovedou postup onemocnění podstatně zpomalit a udržet nemocné relativně v pořádku a aktivní. Ovšem roční léčba jednoho pacienta od příchodu nových léků stojí přes 250 tisíc korun. Pro zdravotní pojišťovny znamenají biologické léky na roztroušenou sklerózu významnou položku.
„Náklady na léky pro tuto skupinu pacientů z rozpočtu VZP ČR přesáhly v roce 2013 částku 1,2 miliardy korun, což je téměř 3,5 procenta celkových ročních nákladů na léky pro všechny pojištěnce,“ vypočítává Eva Palátová z tiskového odboru Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Roztroušená skleróza je chronické zánětlivé onemocnění nervového systému, které se zhoršuje ve skocích. Období záchvatů se nepředvídatelně střídají s obdobím zdánlivého klidu. Pacientům se zhoršuje zrak, citlivost, hybnost, koordinace pohybu, cítí nejistotu v prostoru, mají třes, často se k nemoci přidává únava i deprese. Záchvaty jsou pro pacienty s roztroušenou sklerózou strašákem, který může přijít kdykoli. Často je připoutají na několik týdnů na nemocniční lůžko, a když odejdou, není nic jako dřív. Biologické léky další období záchvatů významně oddalují.
Státní kasa vydělá Přínos biologické léčby roztroušené sklerózy je nesporný. Nejen z pohledu pacientů, kteří žijí dnes neporovnatelně kvalitnější život než před příchodem těchto přípravků. Na tom, že jsou tito pacienti aktivní, vydělávají nejen oni sami a jejich okolí, ale i stát. Čím dříve dostanou pacienti, pro které je vhodná, potřebnou biologickou léčbu, tím déle si udrží zaměstnání, budou platit daně a nebudou pobírat invalidní důchod. Proti zhruba dvěma miliardám korun ročně za biologické léky na roztroušenou sklerózu se tak staví náklady na sociální zajištění invalidních pacientů. „Celkové náklady v podobě léčby této nemoci, sociálních služeb, předčasných důchodů a ztráty produktivity ročně v tuzemsku dosahují čtyř až pěti miliard korun,“ uvádí Jiří Neumann, člen výboru České neurologické společnosti.
Lékaři to mají spočítané. Bez léčby přestává téměř polovina pacientů pracovat do tří let po stanovení diagnózy. Do deseti let ztrácí práceschopnost 80 procent neléčených pacientů. Naproti tomu v roce 2013 pracovalo na plný úvazek 67 procent pacientů na biologické léčbě.
Když nejsou peníze na léky, musejí být peníze na invalidní důchody. Jenže s náklady sociálního systému se ve zdravotnictví nepočítá. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) i zdravotní pojišťovny mají na srdci především blaho systému veřejného zdravotního pojištění.
To, že lékaři hlasitě lobbují za uvolnění biologické léčby pro více pacientů právě teď, není náhodou. SÚKL totiž naplánoval od 30. května hloubkovou revizi příslušné skupiny léků. To znamená otevření otázky podmínek pro úhradu těchto léků a lékaři cítí příležitost.
„Cílem ústavu je rozhodnout v zákonné lhůtě 75 dní. Délka řízení se ale odvíjí i od návrhů, důkazů a námitek jednotlivých účastníků,“ uvádí mluvčí SÚKL Lucie Šustková.
Tisíc pacientů čeká Dnes zdravotní pojišťovny platí biologickou léčbu novým pacientům s roztroušenou sklerózou. Dále těm, kteří se začali léčit před rokem 2009 a prodělají dvě série záchvatů za rok nebo tři za dva roky. Má to být signál, že u nich levnější léčba nezabírá. Lékaři chtějí moderními léky léčit všechny pacienty s jedním obdobím záchvatů ročně.
„Jako odborná společnost budeme posílat návrh, aby se kritéria změnila, úředníci ale nejsou povinni brát náš názor v úvahu,“ řekla týdeníku Euro Eva Havrdová z České neurologické společnosti, profesorka neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice.
Svůj návrh mají lékaři podepřený statistikou. Zatímco ve světě užívá biologickou léčbu 60 až 70 procent pacientů s roztroušenou sklerózou, u nás necelá polovina. Aby se čísla vyrovnala, muselo by se u nás začít léčit o jeden až dva tisíce pacientů více. „To jsou všichni ti, kteří mají jednu ataku za rok, ne dvě,“ tvrdí Havrdová. A přidává ještě jeden argument. Pravidla pro předepisování biologické léčby pacientům s roztroušenou sklerózou se nezměnila od roku 1997. „V 16. století neznamenalo 17 let nic, ale v 21. století je to drama. To, že nám tak dlouho zůstala stejná kritéria, je ostuda. Naši pacienti jsou v podstatě diskriminováni proti pacientům jinde v Evropské unii,“ říká Havrdová.
Těžko předjímat rozhodnutí SÚKL u revize, která teprve začala. Pravidla jsou ale poměrně jasně ohraničená. Lékový ústav vychází při stanovení podmínek úhrady léků ze schváleného souhrnu údajů o přípravku.
Omezuje je ale s ohledem na efektivitu ve zdravotnictví. „Kritéria pro zahájení, přehodnocení a ukončení léčby jsou doplňována s ohledem na závěry klinických studií nebo doporučení odborných společností tak, aby léčba byla hrazena pro skupiny pacientů, kteří na ni nejlépe odpovídají a mají z léčby nejvyšší benefit, a zároveň aby byly prostředky veřejného zdravotního pojištění efektivně vynakládány,“ popisuje Šustková.
Dvě kapsy jednoho kabátu Lékaři tuší, že z analýzy efektivity izolované jen na zdravotnictví asi rozšíření biologické léčby roztroušené sklerózy nevyjde dobře. Přitom u biologické léčby je právě klíčové, že je sice enormně nákladná pro zdravotnictví, ale šetří státní peníze v sociální oblasti. „Udržení práceschopnosti by mělo být kritériem číslo jedna. Pacient je pro stát drahý, když nepracuje,“ apeluje Havrdová.
Centra pro biologickou léčbu roztroušené sklerózy přitom už dnes praskají ve švech a příchod dalších stovek pacientů by pro ně byl náročný. Na drahé léky sice dostávají peníze zvlášť, ale to je vše. Za poslední roky se do těchto center přesunula velká část pacientů s roztroušenou sklerózou, peněz ani odborníků ale adekvátně nepřibylo. „Centra nemohou poskytovat komplexní péči, jak je tomu v jiných vyspělých státech. Tam jsou jejich součástí profese psychologa, fyzioterapeuta či sociálního pracovníka,“ přiznává Havrdová.
I tak se ale situace postupně lepší. Dostupnost léčby roztroušené sklerózy se totiž dostávala do titulků novin a zpravodajských serverů poměrně často. Před časem prováděla VZP kontroly v centrech pro léčbu roztroušené sklerózy a rozdávala citelné sankce za několik let staré chyby, kdy lékaři nedodržovali omezení předepisování biologických léků. Pacienti se tehdy báli, že přijdou o léčbu, která jim pomáhá. Ještě dříve se chtěla skupina pacientů domáhat rychlého nasazení biologické léčby soudně, když na ni čekali neúměrně dlouho. Po tomto nátlaku jim byla léčba hned nasazena… a soud se nekonal. Vláda poté stanovila, že u pacientů musí být biologická léčba zahájena nejpozději do čtyř týdnů od rozhodnutí, že se pro ně hodí. To, že se tolik mluví právě o léčbě roztroušené sklerózy, podle odborníků není tím, že by se u ní vyskytovaly výjimečné potíže, které by u jiných onemocnění vůbec nebyly. Výjimečné na této chorobě je to, že postihuje mladé lidi, kteří jsou na počátku onemocnění v období mezi záchvaty relativně v pořádku. A proto se pacienti s roztroušenou sklerózou dovedou bránit. l
Miliony nemocných
Počet pacientů s roztroušenou sklerózou
19 000
Česko
600 000
EU
2 500 000
Svět
O autorovi| Adéla Čabanová, cabanova@mf.cz
