Přiznejme si, že většinou špatně. Nikdo samozřejmě Českým drahám ani MHD nevyčítá, že vlaky a tramvaje stály nebo vůbec nevyjely. Horší už je to, že dispečeři jako obtížný element vyhodnotili nikoliv nástrahy počasí, ale cestující.
Na přeplněných nádražích, kde lidé museli přenocovat, až na světlé výjimky nikoho nenapadlo obstarat občerstvení, teplé deky nebo se prostě jen přijít zeptat, jestli si někdo nepotřebuje dobýt telefon. Vrcholem cynismu byl uvízlý slovenský vlak, kde si cestující museli v jídelním voze po noci strávené v pustině kupovat potraviny pěkně za své. Jeden se až diví, co jsme to za spořádaný národ, který personál kasírující naštvané zajatce ledového příkrovu, fyzicky neumravnil.
Podobně na tom byla pražská MHD. Ještě kolem jedenácté dopoledne žádné informace o tom, jaké náhradní spoje jezdí a jak dlouho si na ně lidé počkají. Na Palackého náměstí, což je důležitý přestupní bod, jen projíždělo auto, které megafonem něco rozhlašovalo. Z desítek prokřehlých čekajících na zastávce doporučení nerozklíčoval nikdo. Stačilo přitom málo – když už ne z auta vystoupit a oslovit dav, tak alespoň na chvilku zastavit.
Jaké z toho plyne ponaučení? Led z trolejí brzy odtaje a až se vlaky a tramvaje zase rozjedou, lidé zapomenou. Smutné je, že ledový krunýř kolem sociálního cítěni všech drážních manažerů a dispečerů, vydrží asi pěkně dlouho.
Čtěte další komentáře autora:
