Dle většiny manažerů je investice do výroby elektřiny ze slunce výhodná
Investovali byste do solární energie?
- Ano 51,5 %
- Ne 44,8 %
- Nevím 3,7 %
Instalovaný výkon solárních elektráren v české energetické soustavě se loni zvýšil více než desetinásobně. Rozmach slunečních elektráren je důsledkem vysoké výkupní ceny elektřiny – téměř třináct korun za kilowatthodinu. Tržní cena elektřiny je přitom okolo dvou korun. Mezi investory do výroby elektřiny ze slunce patří například majitelé rodinných domů, kteří instalují solární panely na střeše, obce a také velké společnosti, jež budují solární elektrárny v rozlehlých areálech. Do této energie by investovalo 51,5 procenta manažerů.
Nepatří mezi ně tento respondent: „Návratnost této investice závisí na státu. A jakákoli investice, jež závisí na našem státu, je riziková.“
Jiný názor se objevuje v kladné odpovědi: „Solární energie je nejen jedním z nejdůležitějších alternativních zdrojů, ale momentálně i atraktivní možností k investování. Stát nejen garantuje odebrané objemy, ale i výkupní cenu. Ta je přitom mnohem vyšší než nákupní cena energie z klasických zdrojů. Jsou však ale! Za prvé na solární energii se teď zaměřuje kdekdo. Všude vznikají nevzhledná pole se slunečními kolektory, což v budoucnu způsobí ekologické problémy. A dříve nebo později se vyčerpají vhodné plochy. Za druhé pro stát se tato záležitost stává poměrně drahým špásem, který nebude jednoduché v budoucnu financovat. Shrnuto, solární energie ano, ale ve velkém pouze tam, kde jsou pro to předpoklady – například uvažovaný obrovský projekt na Sahaře. Do takového projektu bych bez obav investoval.“
Opačný názor zaujímá další manažer: „V tuto chvíli už je pozdě. Stát zjistil, že rozmach v této oblasti přestává zvládat. Proto zabrzdil. Energetické společnosti oznámily, že nebudou vydávat povolení pro připojení větších fotovoltaických zdrojů. Ještě loni však šlo o jednu z nejbezpečnějších a nejvýnosnějších investic v České republice.“
Zajímavé zdůvodnění přináší tato kladná odpověď: „Investice do solární energie je sice dobrá, ale i riziková. Lze totiž obtížně předpovědět, jak dlouho si státní rozpočet bude moci dovolit tyto finance uvolňovat. Jde o ukázkový postup, jak dostat stát do potíží. Lze si totiž snadno představit, že bude nutné tento štědrý dárek investorům zrušit. V takovém případě si však stát koleduje o další arbitráže. Z toho vyplývá, že pro investora připraveného na arbitráž je to dobrá cesta.“
Ještě větší výhrady se vyskytují v záporné odpovědi: „Taková investice by mě netěšila. Základ její ekonomické rentability totiž tvoří uměle vytvořené podmínky a můj zisk by financovali občané, kteří nedostali možnost se svobodně rozhodnout, jaký druh energie si koupí. Pokud by se měli rozhodovat dle cen jednotlivých druhů energie, nikdy by s tím nesouhlasili. V podstatě jde o státem organizovanou a legální, leč nemorální krádež. Navíc solární elektrárny významně ovlivňují krajinu. Jinou situací by bylo, kdyby investice kryla pouze spotřebu mé rodiny a plochu střechy domu, čímž jej činila energeticky soběstačným.“
Kladně odpovídá následující respondent: „Současné podmínky jsou velmi výhodné. Nemají v Evropě obdobu, a proto se i zahraniční firmy snaží v ČR rychle fotovoltaiku vybudovat. Po změně podmínek a jejich srovnání s okolními státy to skončí.“
Záporný názor má další manažer: „Teď už nikoli. Banky dávají úvěry za šest procent. A chtějí 30 procent vlastního kapitálu. Realita je jiná, než se píše. Stát se zavázal k dvaceti procentům obnovitelných zdrojů do roku 2020. A také ke snížení emisí oxidu uhličitého o dvacet procent do té doby. Kritika obnovitelných zdrojů je asi na místě, ale protože má zakrýt o dvacet procent vyšší cenu proudu, je dost účelová a Energetický regulační úřad odvádí pozornost. Proč máme takový drahý proud, klesla-li cena uhlí dle mezinárodních trhů s elektrickou energií o dvacet procent? Zástupci obou největších politických stran by asi jinak nemohli na dovolenou do Toskánska.“
Zasvěcená kritika zaznívá v této kladné odpovědi: „Ekologický záměr nespočíval v ,solárních farmách‘, ale ve využití střech a v decentralizovaném ,doplňkovém‘ individuálním zásobování elektřinou. Soukromý uživatel neboli investor neinvestuje kvůli návratnosti. Současná podpora nebyla určena těm, kdo ji dnes hojně využívají. Připomíná to kauzu biopaliv. Nikdo nepochyboval o biopalivech, ale o tom, kdo si zajistil státní podporu. Nemělo by se uvažovat takto?“
Odpovídalo 134 manažerů
