Máloco je nepraktičtější než kabriolet. V zimě se v něm moc jezdit nedá, v létě stažená střecha zabere tři čtvrtiny objemu kufru. Přesto se tato auta prodávají jako na běžícím pásu, a to i ta drahá, vyrobená automobilkami prémiového segmentu. Nejmenší BMW rozhodně neznamená, že by jedničkové kabrio bylo nějak přehnaně štíhlé, nebo dokonce anorektické. Naopak více než půldruhé tuny a sto kilo navíc oproti modelu s karoserií kupé, který byl pro kabrio výchozí, to je dost hmoty na pořádnou porci setrvačnosti. Přesto hmotnost vozu nebrání v rozletu jeho dynamice. Vozu stačí 218 koní k akceleraci z nuly na stovku za 6,8 vteřiny, což je jednak velmi dobrá hodnota, a také je to více, než kdy uměl nejsilnější kabriolet předchozí generace. Ten byl navíc z trojkové řady.
Zmíněné parametry naznačují, že s tímhle autem bude na silnici zábava, a o to přece v případě kabrioletů jde především.
Řízení stopětadvacítky je obratné, auto bezprostředně reaguje na sebemenší impulz od volantu a stejně tak poskytuje vynikající zpětnou vazbu řidiči. Ve srovnání s konkurencí už jen tohle posouvá nejmenšího bavoráka na špičku. Kabriolety z koncernu Volkswagen trpí na typickou přeposilovanost řízení, u ostatní konkurence má člověk spíše pocit, že řídí jachtu než auto. Ne že by to bylo s ostatními vozy s otevřenou střechou až tak špatné. Dá se v nich pohodlně a zábavně svézt, to jen 125 kabrio je o tolik lepší. Řazení šestistupňového manuálu chodí v přesně vymezených drahách vcelku čistě, jen s občasným zatuhnutím v neutrální poloze. V součinnosti s tvrdou odezvou šestiválcového motoru a vyváženým nastavením podvozku vychází celkový dojem z vozu jasně: Kabriolet jedničkové řady patří k těm nejlepším z nejlepších ve své kategorii. K tomuto výslednému dojmu přispívá i to, že na rozdíl od konkurentů se vůz v zatáčkách prakticky nekroutí. Torzní tuhost karoserie, s níž se musí porvat každý výrobce vozů s otevřenou střechou, je vynikající.
Pro stopětadvacítku zvolil mnichovský výrobce plátěnou střechu. Ve srovnání s plechovou skládací nebo s odnímatelným hardtopem, který však patří již do minulosti, se plátno na střeše může jevit jako nepraktické, zejména kvůli akustické a tepelné izolaci. Obojí automobilka vyvrací. Lze potvrdit, že při jízdě pod střechou je akustický hluk na poměry kabrioletů minimální. Do jaké míry bude plátno komfortní i v zimě, to je otázka. Automobilka tvrdí, že více než dostatečně. Na druhé straně, kdo by jezdil s kabrioletem v zimě?
Z technického hlediska má střecha z dílny BMW ještě jednu výhodu před ostatními. Lze s ní manipulovat až do rychlosti 40 kilometrů v hodině. To vyváží delší čas na složení a rozložení plátěné čepice do kufru.
Kabriolet od BMW k tomu nabízí i relativní dostatek místa v kufru. Do zavazadlového prostoru se vejde 260 litrů nákladu, a když je střecha nahoře, ještě o 45 litrů více.
Komfort interiéru je logicky zaměřený na první dvojici sedadel. Ta se vyznačuje dobrým bočním vedením a celkovou nastavitelností stejně jako přístroje a budíky na palubní desce dobrou čitelností a ergonomií. Jen na zadních sedadlech si jízdu vychutnají spíše děti než dospělí. Místa není logicky příliš nazbyt.
Spotřeba vozu je vzhledem k poskytovanému výkonu a hmotnosti auta vcelku přijatelná. S lehkou nohou se po městě dá jezdit pod hranicí deseti litrů. Vše ale stopětadvacítka dohání mimo město a na dálnici, kde se umí chovat podstatně střídměji. To ale jen do té doby, než se řidič rozhodne využít výkonového potenciálu vozu.
BMW 125i
převodovka: šestistupňová manuální
max. výkon (kW) 160
max. točivý moment (Nm) 270
max. rychlost (km/h) 238
0-100 km/h 6,8/7,4/7,3 s
prům. spotřeba (l/100 km) 8,9 7,9 9,2
základní cena 934 960 Kč
klady:
podvozek
motor
jízdní vlastnosti
zápory:
vyšší hmotnost
