Ekonomická krize dopadá i na soukromé školy v Asii
Že kvůli recesi trpí banky, průmyslové podniky či developeři, jsme si už zvykli. Nyní ale důsledky ochlazení světové ekonomiky dopadají i na vzdělávací instituce. Nejvíce je tento trend patrný v Asii, kde právě školství bylo dosud velmi lukrativním byznysem. Roční poplatky za studenta v soukromých ústavech s anglickým systémem studia se donedávna pohybovaly mezi 20 až 50 tisíci amerických dolarů a některé školy požadovaly až 200 tisíc dolarů jen za umístění na listinu čekatelů. Na singapurských soukromých školách Singapore American School a United World College of South East Asia byly tyto listiny dokonce tak dlouhé, že se zahraničním manažerům doporučovala registrace jejich dětí již při narození, aby pak ve věku pěti až šesti let měli šanci na přijetí do předškolních tříd.
Rostoucí trh Za vysokou poptávkou po kvalitním vzdělání v Asii stáli především zahraniční pracovníci a zdejší bohatnoucí střední třída, která chce svým dětem umožnit kvalitní výuku západního standardu. I proto se dosud právě počet mezinárodních škol rychle zvyšoval: Předloni jich v asijsko-pacifické oblasti bylo 937, letos na jaře jich výzkumná agentura ISC napočítala téměř 1200. Asie se tak stala nejrychleji se zvětšujícím světovým trhem pro mezinárodní školy. Jen v Číně se jejich počet během uplynulých dvou let téměř zdvojnásobil ze 123 v roce 2006 na 210 napočítaných ISC letos v březnu. Nicméně v roce 2009 by se tato expanze měla podstatně zpomalit, dle ISC bude přírůstek činit jen pět až sedm procent. Asii totiž vzhledem k probíhající recesi opouštějí pracovníci z ciziny a také místní obyvatelé zvažují vysoké výdaje na vzdělávání zejména v dražších zahraničních školách. To se projevilo například již i v Číně, Jižní Koreji i Singapuru, kde na některých mezinárodních školách poklesl počet zapsaných studentů až o 20 procent.
Městská ekonomika Právě Singapur přitom dosud velmi silně sázel na lákání zájemců o studium jako na jeden ze zdrojů svého ekonomického růstu. A dosud se tato strategie ukazovala jako úspěšná. V roce 2003 přijelo do Singapuru za vzděláním 50 tisíc zahraničních studentů, loni to bylo již 97 tisíc studentů ze 120 zemí světa. Plán tohoto městského státu s přibližně 4,8 milionu obyvatel přitom počítá se 150 tisíci zahraničními studenty v roce 2015. Většina těchto zájemců o vzdělání pochází z Číny, Indie, Indonésie, Malajsie, Vietnamu a Jižní Koreje. Nejvíce z nich směřuje na National University of Singapore, Nanyang Technological University a Singapore Management University, kde studující ze zahraničí tvoří až pětinu všech žáků. Není se co divit – první dvě jmenované univerzity totiž pravidelně končí v první stovce britského žebříčku nejlepších světových škol. Přitom National University of Singapore se loni dokonce umístila na 30. místě, tedy o několik příček lépe než třeba známá americká University of California v Berkeley (nejlepší česká škola Univerzita Karlova v žebříčku loni obsadila až 261. místo – pozn. red.). Zahraniční studenty úspěšně přitahují i rychle vznikající soukromé školy. V roce 1987 jich v Singapuru bylo jen 150, letos jejich počet dosáhl téměř čísla 1340 a přibližně na čtvrtině z nich studují i zahraniční studenti. I díky tomu se Singapur stal zřejmě nejdůležitějším vzdělávacím centrem jihovýchodní Asie. Budování tohoto postavení cíleně podporuje i místní vláda. Státní agentury jako Singapore Tourism Board (STB) či International Enterprise Singapore totiž soukromým školám nabízejí programy zvyšování kvalifikace učitelů, zlepšování vybavení vzdělávacích zařízení a také podporu při mezinárodní spolupráci, při vyhledávání studentů v zahraničí a vyhlašování výměnných programů.
Přísná kontrola Rychle rostoucí singapurský vzdělávací systém však nyní začíná tvrdě cítit dopady ekonomického zpomalení, které donutilo některé i ukončit vyučování (jen v období posledních tří měsíců zde z finančních důvodů zkrachovalo jedenáct soukromých škol, což postihlo několik stovek studentů). I proto se místní vláda rozhodla podniknout kroky, jež mají systém soukromých vzdělávacích zařízení stabilizovat. Chce navýšit počet zaměstnanců oddělení soukromého vzdělávání singapurského ministerstva školství z devíti na 53. Dále by měl být letos přijat nový zákon o soukromém vzdělávání. Ten ustanoví nový dozorový orgán, který bude nad kvalitou privátních škol dohlížet, a také zavede jasná pravidla pro jejich akreditaci. Soukromá vzdělávací zařízení tak budou muset předkládat daleko více informací o svém zázemí, nabídce kurzů, kvalifikaci vyučujících a finanční situaci. Navíc školy nevystačí jako dosud s jednorázovou akreditací, ale budou nuceny celý proces jednou za dva roky až šest let zopakovat. Vzdělávací zařízení přijímající zahraniční studenty se budou muset podřídit ještě přísnějším pravidlům a splnit náročné požadavky britské organizace na zvyšování kvality ve vzdělávání EduTrust. Nepodaří-li se některé ze soukromých škol tyto standardy naplnit, přijde o licenci a jejímu vedení bude hrozit peněžitá pokuta, nebo dokonce vězení. Kromě toho se studentům na soukromých vzdělávacích zařízeních dostane lepší ochrany – školy si v budoucnosti povinně sjednají záruky pro případ úpadku, jež budou sloužit k náhradě zaplacených studijních poplatků.
Investiční příležitost
Přes současné těžkosti soukromých škol v Asii se zdá, že zůstávají poměrně zajímavou podnikatelskou příležitostí – nejlidnatější kontinent se totiž po odeznění současné recese jistě vrátí k růstu, což povede k další akceleraci zájmu o kvalitní vzdělání. Tomu odpovídají i výsledky nedávného průzkumu organizace Academy of International Schools Heads mezi řediteli 120 asijských mezinárodních škol, z něhož vyplynulo, že 42 zúčastněných škol předpokládá, že v následujícím školním roce se počty zapsaných studentů nezmění a pouze pětina z nich počítá s poklesem přijatých žáků.
O trh vzdělávání se začali zajímat i významní finanční investoři. Není se co divit – agentura Reuters počátkem dubna odhadla, že jen segment mezinárodních škol každoročně generuje příjmy v řádu stovek milionů dolarů. A rozhodně zde nechybí prostor pro další růst. Například britská vzdělávací společnost Cognita podporovaná fondem Englefield Capital předloni koupila singapurskou Australian International School. V Singapuru kótovaná Raffles Education zase letos investovala do vzdělávacích zařízení v Indii a Indonésii.
Nakolik si soukromí investoři cení potenciálu vzdělávacího trhu v Asii, potvrzuje loňská akvizice fondu soukromého kapitálu Baring Asia, který za nákup společnosti Nord Anglia Education (NAE) zaplatil 360 milionů dolarů. NAE provozuje devět mezinárodních škol pod značkou British International School, z toho pět v Asii a čtyři ve východní Evropě.
Kromě finančních investorů míří na asijský vzdělávací trh stále více i renomovaná vzdělávací zařízení. Například v Hongkongu se usadila Swiss International School, v kontinentální Číně zase otevřely své kampusy tradiční britské školy Dulwich College nebo Harrow School a v Singapuru bakalářské a magisterské programy nabízí více než stovka zahraničních univerzit. Mezi nimi najdeme University of Chicago či australskou James Cook University. V roce 2001 otevřela v Singapuru svou první mimoevropskou pobočku i uznávaná francouzská ekonomická univerzita INSEAD.
*
BOX
Rychlý Eddy ve školce**
Příklad několika zkrachovalých singapurských soukromých škol ukazuje, že na vstup soukromého kapitálu do oblasti vzdělávání je třeba bedlivě dohlížet. To potvrzuje i dramatický krach sítě soukromých australských mateřských školek ABC Developmental Learning Centers (ABC Learning) z loňského listopadu. Tím bylo jen v Austrálii postiženo více než sto tisíc dětí, které síť ABC Learning v přibližně 1100 australských zařízeních opatrovala. Tamní vláda musela zřídit speciální horkou linku a do udržení provozu školek investovat přes 58 milionů amerických dolarů. Následně v polovině dubna došlo k prodeji 241 zařízení, jež byly dlouhodobě ztrátové.
Za pádem sítě ABC Learning stojí nenasytnost zakladatele společnosti Edmunda Grovese, v Austrálii přezdívaného „Rychlý Eddy“. Ten založil síť v roce 1988. Před čtyřmi lety provozovala jeho firma již téměř 700 školek v Austrálii a na Novém Zélandu. Následovaly akvizice několika velkých amerických a britských provozovatelů školek, které společnost zatížily obrovskými dluhy: v roce 2007 dosáhly 1,8 miliardy amerických dolarů. Proto Groves začal některé nakoupené části ABC Learningu zase prodávat, nicméně loni v listopadu společnost musela vyhlásit konkurz.
Vznik Grovesova impéria umožnila liberální politika australských sociálních demokratů začátkem devadesátých let. Ti chtěli zapojením soukromých firem do péče o děti dosáhnout větší rozmanitosti a nižších cen. Proto se vláda tehdejšího premiéra Johna Howarda rozhodla, že státní příspěvky nepůjdou do státních školek, ale obdrží je přímo rodiče. Právě tento krok umožnil Grovesovi, aby velmi rychle zvětšoval své království, jež uvedl v roce 2001 na burzu. V době největšího rozkvětu měla síť ABC Learning 2200 školek, kromě Austrálie i v USA, Velké Británii a na Novém Zélandě.
Jen ve své mateřské zemi získal Groves tržní podíl, který přesahoval 25 procent. Následkem toho ceny za péči o děti v Austrálii v letech 2001 až 2006 vzrostly o 60 procent, zatímco příjmy jen o 17 procent. Dnes se za den dítěte ve školce platí až sto australských dolarů (téměř 1500 korun), přitom kvalita péče naopak klesala. I proto loni v prosinci zveřejněná studie fondu UNICEF zařadila tamější systém péče až na třetí místo od konce mezi 25 nejvyspělejšími zeměmi světa. Kvalita zdejších školek se zřejmě hned tak nezlepší: soukromníci dnes provozují přibližně 70 procent australských zařízení pro děti a pouhý týden po pádu společnosti ABC Learning vyhlásil konkurz i jejich druhý největší provozovatel v Austrálii – společnost CFK Childcare Centres. Nelze se tedy divit, že nyní v Austrálii sílí volání po přísnější kontrole podnikání v oblasti péče o děti a také se připravují hromadné žaloby proti zkrachovalým provozovatelům soukromých školek.
