Úspěšný podvod se dá provést snáze než v minulosti, podmínky navíc ještě ulehčila krize
Možnost páchat podvody nebyla nikdy jednodušší než v současnosti. Zatímco podvodník minulého století musel sebrat veškerou odvahu a odnést falešný šek do banky k proplacení, doufaje, že nebude odhalen a přímo dopaden, dnešní defraudant to má o poznání jednodušší. Anonymně připojen přes virtuální soukromou síť k platebnímu serveru společnosti, která se právě chystá uhradit výplaty tisíců zaměstnanců, instaluje jednoduchý software, který se v den D probudí a upraví platební příkaz tak, že převede 95 procent plateb na účet vedený na „bílého koně“. První stránka platebního příkazu zůstává nezměněná – co kdyby ji náhodou někdo kontroloval? Ani počet položek, ani obrat se nezměnil… Že by znalost kontrolního prostředí? S pomocí stejného počítače, který je připojen na účet tohoto bílého koně přes internetové bankovnictví, a za použití anonymní předplacené SIM karty převádí získanou částku do daňového ráje na účet společnosti s anonymním majitelem. Jak těžké je podvádět, když přístupová práva na server zní „uživatel: admin, heslo: admin“? Nejtěžší asi bylo otevření účtu, na který chce ukradené peníze převést. A kdo vlastně je náš podvodník? Už ne ten starší a důvěryhodný muž, ale až příliš často muž středního věku, který je členem středního či vrcholového vedení společnosti a plně rozumí komplexnímu systému procesů a kontrol ve firmě, kterou okrádá.
Krize nahrála
Podvádět v době daňových rájů, on-line přístupů k bankovním účtům, anonymních společností, vzájemně propojených komplexních informačních systémů, centralizace i decentralizace, obrovských hodnotových toků, které se zvyšují s růstem firem, není vůbec těžké. Naopak vzít falešný šek a odnést ho osobně do banky vyžadovalo v minulosti o dost větší kuráž.
Letošní studie KPMG, založená na šetření skutečných případů v 69 zemích po celém světě, ukazuje některé klíčové trendy, včetně značného oslabování vnitřních kontrolních mechanismů a dohledu ze strany managementu v porovnání s podobným průzkumem z roku 2007. S finanční recesí v plném proudu byl kladen vyšší tlak na vedení společnosti z hlediska výkonnosti a splnění finančních cílů, varovné signály byly ignorovány a vnitřní kontroly obcházeny.
Z hlediska firemní politiky se zdá, že společnosti riziko podvodů a následného finančního dopadu nadále podceňují. V době předkrizového růstu ekonomiky jsme se často setkávali s tvrzením, že dopad potenciální hrozby podvodů má na vývoj podniků zanedbatelný vliv. Finanční dopad byl velmi často promítnut do konečné ceny zákazníkovi – jako příklad můžeme uvést prohlášení bankovního úředníka, se kterým jsme vedli pohovor a který poukázal na vysoké úroky u spotřebitelských úvěrů. Po nástupu krize už ale prodejní marže nedokázaly ztráty způsobené podvodným jednáním dostatečně pokrýt. Místo, aby společnosti zintenzivnily kontroly a pak se věnovaly spíše posílení své obchodní činnosti a opětovnému nastartování růstu, reakce v podstatné části retailového bankovního sektoru byla jednoduše omezit, či dokonce zastavit poskytování dalších půjček.
Podvody jsou nevyhnutelné. Avšak pochopením klíčových rizikových oblastí v rámci podnikových procesů, poznáním dopadu podvodného jednání v těchto oblastech a neustálým hodnocením a zlepšováním vnitřního kontrolního prostředí může vedení společnosti snížit podvodné činnosti na přijatelnou úroveň, aniž by převádělo ztráty plynoucí z podvodné činnosti na spotřebitele a zákazníka.
Jednou to nestačí
Podvodník je málokdy spokojen jen s jedním pokusem – z našeho průzkumu vyplývá, že mnoho zjištěných podvodů probíhalo více než pět let. Varovné signály jsou totiž často ignorovány. Vzhledem k našim zjištěním, že v téměř padesáti procentech šetřených případů byl podvod odhalen náhodně (prostřednictvím anonymní linky či neformálního hlášení), není divu, že existuje názor, že podvodná jednání narůstají.
Je jasné, že musíme také lépe porozumět charakteru našich zaměstnanců v procesu výběru a provést odpovídající hloubkovou kontrolu jejich minulosti, zejména co se týče kandidátů na klíčové pozice. Společnosti mohou také efektivně změnit pracovní prostředí zaměstnanců tak, aby riziko podvodu bylo minimalizováno, například spojením bonusů a motivačních programů s realistickými cíli.
V procesu předcházení podvodům a jejich odhalování by měl zvítězit přístup zdravého rozumu. Školení zaměstnanců v oblasti etických obchodních praktik může mít mnohem větší vliv než investice do nákladných řešení a nadměrných kontrol.
