LEHKÉ TOPNÉ KUŘE

10. 8. 2001

C l a

Nejen touha snadno a rychle zbohatnout, ale ve stejné míře i špatná legislativa jsou hlavními příčinami podloudnictví. Je přitom lhostejné, zda jde o lehké topné oleje, nebo o kuřata - lehká, topná a velmi výnosná.

Na počátku byla změna životního stylu po roce 1990. Stále větší pracovní nasazení, stále méně času. Lidé nemají kdy vyvařovat, vyhledávají snadno zpracovatelné potraviny. Tak jako ve vyspělém světě, i v České republice se zájem přesouvá z celých kuřat na jejich nejlepší části - kuřecí prsní řízky. Tuto muziku tvrdí vysoká poptávka hospodských, kteří dokážou kuřecí řízek zhodnotit i o 800 až 1000 procent.

Protože domácí kapacity nestačily, nastal na počátku 90. let boom dovozu porcovaného kuřecího masa. „Zkoušeli jsme řadu zemí, říká Jiří Kropáč, ředitel firmy AMOS, obchodní společnosti pracující pro největší české drůbežářské firmy, disponující také nejširší distributorskou sítí. „Evropská unie byla moc drahá, Čína i Thajsko problematické, zejména vzhledem k neprůhlednosti tamního podnikatelského prostředí. Nakonec jsme zvolili Brazílii, třetího největšího vývozce drůbežího masa na světě. Dělá výbornou, kvalitně vykrmenou drůbež, která odpovídá českým veterinárním požadavkům, cenově se vejde do podmínek našeho trhu a také je tam vyloučeno, že by šli do několikerého fakturování.

Místo Brazílie Asie

Právě závěrečná slova inženýra Kropáče jsou klíčová pro tento neveselý příběh. Ale nepřeskakujme. Poté, co v roce 1996 byly povoleny dovozy také z Číny - údajně po enormním tlaku na Státní veterinární správu, což ovšem není prokazatelné - přestala být Brazílie cenově konkurenceschopná. Počátkem loňského roku ale Evropská unie zakázala čínské importy, protože země nepředkládala veterinární nákazové zprávy a export do Evropské unie mimoto několikrát převyšoval kapacity tamních certifikovaných porážkových linek.

S půlročním zpožděním byl dovoz z Číny zakázán i v ČR, ale veterináři zato operativně povolili Thajsko, na které se všichni importéři vrhli. Je třeba dodat, že k datu zrušení čínských dovozů byly plné celní sklady a na zboží v nich už se zákaz nevztahoval, stejně jako na zboží na cestě.

Takže podíl čínských dovozů za minulý rok i tak tvořil naprostou většinu. Mimoto Číňané, kteří ovlivňují thajský trh s drůbeží, patrně stihli zorganizovat tak-zvanou thajskou trasu. Obchodníci jsou ochotni se přít, že minimálně zpočátku k nám pod mnohdy nedokonalými napodobeninami thajských razítek proudilo dál čínské zboží. Veterináři zase tvrdí, že to není možné.

Aniž bychom rozmotávali tvrzení proti tvrzení, fakt je ten, že po povolení dovozu z asijských zemí počet importérů kuřecího masa výrazně stoupal. Jestliže na počátku devadesátých let byli tři, dnes je jich ke dvacítce. Kromě zavedených firem NOWACO, AMOS a HW-GARANT jde vesměs o malé společnosti s ručením omezeným, často fakticky tvořené jedním člověkem.

Porovná-li člověk údaje celní statistiky o celkových dovozech vykostěného kuřecího masa (celní položka 0207 1410), což jsou téměř stoprocentně kuřecí řízky, s průměrnou cenou, za kterou jsou na světových trzích dostupné, dojde k názoru, že dovoz je rentabilní pouze v rámci celně zvýhodněné importní kvóty, která například loni činila 2300 tun. Opak je ovšem pravdou.

Zázrak !!!

Loni bylo do ČR dovezeno přes 5000 tun kuřecích řízků, tedy množství o více než sto procent přesahující kvótu. Vezmeme-li v úvahu nejnižší úroveň ceny na počátku loňského roku, pak kuřecí řízky nebylo možné dovézt levněji, než za celní cenu 63,85 Kč, což při preferenčním 24procentním clu znamená, že hranice rentability pro dovozce činila 81,10 Kč. Při nejvyšší úrovni celního základu 69,90 Kč to pak bylo 88,60 Kč. Mimo platnost importní kvóty, s dovozním clem 48,6 procenta, pak vychází nákupní cena pro maloobchod v nejlepším případě na 101,25 Kč, což znamená, že takto dovezená kuřata by byla v ČR neprodejná.

Lze prokázat, že v rámci importní kvóty probíhaly dovozy za téměř shodných podmínek, tedy v intervalu daném nejnižší a nejvyšší celní cenou. Znamená to, že další dovozy musely být nehorázně drahé? Ani náhodou. Z celní statistiky vyplývá, že průměrná celní hodnota činila 42,64 Kč. Vzhledem k průměrné ceně v rámci kvóty 63,85 Kč to znamená, že zdánlivě nesmyslné dovozy nad zvýhodněné množství byly naopak ďábelsky levné: 24,65 Kč! Z obyčejné drůbeže se stala lehká topná kuřata.

Vysvětlení tohoto zázraku je prosté. Dovozce uvedl v celní deklaraci podstatně nižší cenu zboží, než za jakou je nakoupil. Mezi obchodníky se vypráví o takových podvodech, kdy při průměrné ceně 2,30 až 2,50 dolaru za kilogram řízků byla deklarována kilogramová cena 7 centů… Celníci hovoří o případech 12 až 20 korun za kilo, což je také velmi pěkný vývar. Stát se podloudníkem přes kuřata není nic složitého. Je třeba začít postupně a trpělivě zkoušet, co si lze dovolit. Uvědomíme-li si, že při normální sazbě 48,6 procenta se za kamion s řádnou celní hodnotou zboží zaplatí na cle přes sedm set tisíc korun, je každá machinace s kupní cenou znát.

Lehké topné kuře po česku

Při podfakturaci je nejlépe rovnou se dohodnout s exportní asijskou firmou nebo s různými překupníky v Evropě. Samozřejmě že nakonec je třeba rozdíl mezi deklarovanou a skutečnou cenou doplatit a případná dodatečná platba je připočitatelnou položkou do celního základu. Záleží však na tom, jak je doplatek dofakturován.

Bezprostřední platbu do zahraničí může odhalit finanční kontrola. Pokud však do hry vstoupí jiný český subjekt, nebo nejlépe několik subjektů spřízněných s oficiálním dovozcem, je to už slušný backing. Vytvoří-li se řetězec firem, které si vzájemně fakturují nejrůznější služby a konzultace, je obtížné vzájemné vazby vůbec rozplést, natož pak rozšifrovat. Finanční úřad i celníci pak sice velmi dobře vědí, že se krade, ale nemají síly tomu zabránit.

Rozšířený je také import přes prostředníky a fingované dovozce v ČR, nejlépe cizince ze zemí, kde má podloudnictví bohaté tradice. Zisk významně zvyšuje vývoz přímo z celního skladu prostředníkovi na Slovensko a po fingovaném zpracování zpětný bezcelní dovoz do ČR.

„Co je vám do toho?

Nejschůdnější možností, jak přikrýt tyto celní podvody, by bylo domluvit se přímo s celníkem. Machinace s celní hodnotou k těmto dohadům přímo provokují. Je však zapotřebí odmítat je jako nepodložené do doby, než bude některému z pracovníků celní správy tento trestný čin prokázán, což se dosud nestalo.

O celníky jako jednotlivce koneckonců ani nejde. Problém je, jak už bylo řečeno, v tom, že o neúčinnosti legislativního zabezpečení výběru různých forem daní nebo obchodních vztahů se dlouho mluví, ale zásah - často velmi prostý - přichází až poté, co státní kasa, nebo i jednotliví podnikatelé přišli o obrovské částky. Až to oprávněně budí dojem, že měl kdosi zájem počkat, až si někdo jiný dostatečně pomůže. V tom je také přímá souvislost mezi kauzou kuřecích řízků a - výší daňových úniků závažnějším - případem lehkých topných olejů. S tím rozdílem, že u lehkých topných olejů gigantické daňové úniky nakonec vyprovokovaly státní orgány k zásahu, zatímco kuřata jsou pouze v naději.

V současné době má proti podloudníkům i sebevzdělanější a sebehorlivější celník málo šancí a slabá je i početná a bezesporu kvalifikovaná instituce zvaná Generální ředitelství cel (GŘC). „Vysvětlete mi, jak to, že dovážíte za tak podezřele nízkou cenu, může znít dotaz státního úředníka. „A co je vám do toho? Prostě to umím, pádně odpoví obchodník.

A je to. Kdo má zájem, může si nalistovat díl druhý celního zákona, který je cele věnován problematice celní hodnoty. Za prokázaný celní podvod lze dostat až dvanáct let kriminálu, ale prokázání evidentního podvodu je vázáno na splnění mnoho podmínek včetně prokázání úmyslu. Takže podvodník má už na začátku zdrcující náskok. Nemluvě o tom, když začne více nebo méně vynalézavě zametat stopy.

Jednou z možností je dokázat skutečnou cenu zboží dotazem u partnerské celní správy v zahraničí. To lze vcelku spolehlivě provést v rámci Evropské unie, ale je to předem takřka beznadějné v Číně nebo Thajsku. S Čínou má sice ČR podepsanou smlouvu o spolupráci v oblasti celnictví, ale tamní orgány na dotazy z malého Česka s poměrně zanedbatelným trhem nereagují. S Thajskem není podepsaná ani smlouva, ačkoli by se to hodilo nejen u drůbeže, ale například i u textilu. Šéf oddělení obchodních podvodů Generálního ředitelství cel JUDr. Josef Novák si pochvaluje spolupráci s UCLAF, střediskem boje proti podloudnictví v rámci Evropské unie. Ale znechuceně mává rukou, když přijde řeč na součinnost s asijskými partnery. Jenomže lehká topná kuřata jsou právě asijského původu. V tom je ten vtip.

Generální ředitelství cel zahájilo razii proti podloudníkům s kuřecími řízky koncem loňského roku a prověřuje celkem třináct firem. V síti už uvízl například Pan Trading z Prahy, jehož majitelé kombinovali podvody s celní hodnotou se zneužíváním režimu celní unie mezi ČR a Slovenskem. Přišli si tak zhruba na dvacet milionů, přičemž ve společnosti je dnes, jak jinak, nulový majetek. O nejméně třicet milionů okradl stát na daních patrně nastrčený občan bývalé Jugoslávie, majitel nymburské obchodní firmy.

Doktor Novák odhaduje celkové daňové úniky při dovozu kuřecích řízků za období 1996 až 1997 na nejméně 100 milionů korun. Většina případů je však stále v různé fázi šetření ať už v rukou celních orgánů, nebo policie. Problém není ani tak v nedostatečných represivních pravomocích celníků. Jde spíš o to, racionálně hospodařit se silami a nechytat ex post zloděje tam, kde lze s větší účinností zasáhnout už předem.

Poučená unie

Země Evropské unie bojují proti podloudnictví déle než my a shromáždily rozsáhlé poznatky. Někde čelí podvodům například tak, že nepoužívají procentuální, takzvané valorické celní sazby, ale počítají clo na kilogram dováženého zboží (specifická celní sazba). Jak tvrdí jednatel firmy AMOS Jaroslav Kaiser, například v Německu se tyto množstevní sazby používají pod označením Abschöpfung, Zusatzabschöpfung a spolehlivě eliminují celní i daňové (daň z přidané hodnoty) úniky. Celník potom nemusí mít vysokou ani střední školu, aby na kalkulačce „namarkoval clo podle váhy a druhu zboží a dál se s dovozcem „nepáral .

V zemích, kde ještě existuje procentuální celní sazba, pracují, zvláště u tak-zvaných horkých položek, celníci se seznamy zboží, které obsahují mimo jiné průměrné světové ceny. Nápadně nízké ceny dovozů jsou tak zcela zřejmé a dialog mezi zástupcem státu a obchodníkem pak přechází do opačného gardu: „Umíš koupit kuře za dvacetikorunu? No, to jsi šikovný, ale mě to nezajímá.

Horká brambora

S návrhem na obdobnou úpravu celních pravidel se představitelé firmy AMOS, Drůbežářského podniku Libuš, Drůbežářského závodu Klatovy, Integralu Vrchovina, Jihočeské drůbeže Vodňany a Moravskoslezských drůbežářských závodů PROMT Opava obrátili počátkem letošního roku na české ústřední státní orgány. Nejvyšší kontrolní úřad přijal popis finančních úniků při importu drůbeže jako doplňující materiál při přípravě námětů pro kontrolní činnost s tím, že k nápravě nedostatků nemá zákonnou pravomoc. Podle stanoviska tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe by navrhované řešení „jistě značnou měrou omezilo daňové a celní úniky, avšak není v souladu s mezinárodními závazky ČR, a proto je nutné najít další cestu k odstranění uvedených úniků využitím kompetentního odboru Generálního ředitelství cel .

Odtud výrobcům a distributorům zatím odpověď nepřišla. Jak však týdeníku EURO sdělil inženýr Martin Hanuš, vedoucí oddělení celní politiky a tarifu GŘC, „navrhované řešení by opravdu nebylo v souladu s mezinárodními závazky, které ČR přijala v rámci uruguayského kola jednání GATT v letech 1986 až 1994 a které vstoupily v platnost v roce 1995 .

Lze samozřejmě argumentovat situací v některých zemích Evropské unie. Problém je ale v tom, že pokud se v některých zemích osvědčila specifická celní sazba, uvedly ji v závazcích. „Česká republika, pokračuje inženýr Hanuš, „v celní koncesi uvádí procentuální, valorickou sazbu. Změna by vyžadovala velmi složitá jednání o renegociaci v rámci Mezinárodní obchodní organizace (WTO), přičemž by patrně bylo nutné nabídnout protikoncese v dalších oblastech. Je také třeba mít na zřeteli, že změna by se musela týkat širšího okruhu zboží. Případná jednání by muselo vést ministerstvo zemědělství, které také zodpovídalo za sjednání závazků.

Pro pesimistu, skeptika může kauza lehkých topných kuřat na tomto místě skončit. Třeba s konstatováním, že zemědělství a potravinářství může být klasickým příkladem toho, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými předsevzetími. Že ke smutným koncům vede možná nikoliv zlý úmysl, ale třeba jen naivita, nezkušenost, neznalost a neschopnost spojená s rozsáhlou exekutivní mocí a s dalekosáhlými důsledky každého rozhodnutí.

Happy end?

Optimista může položit protiotázku, zda nepochybné procedurální martyrium je dostatečným argumentem pro možnou likvidaci celého jednoho domácího potravinářského sektoru. Napsat článek o lehkých topných kuřatech o pár měsíců dřív, bylo by možné končit happy endem. Letos 19. června zakázala Státní veterinární správa dovoz drůbežího masa z Thajska, protože v některých vzorcích odhalila nepřípustné množství arzenu. Celá tato záležitost je sama o sobě zajímavá z hlediska toho, že se tak stalo až po dlouhodobém dovozu thajských kuřat do ČR, který byl narozdíl od Brazílie povolen od stolu, na základě thajských závazků. Také různé zkoušky došly k rozdílným výsledkům při měření přítomnosti zkoumaného prvku a není ani známo, co se stalo s masem, kde přítomnost arzenu překračovala českou normu, mimochodem třikrát přísnější než v zemích Evropské unie.

To však není zas až tak důležité. Podstatné je to, že problém s celními podvody při dovozu kuřecího masa z Thajska najednou pominul. Dočasně.

Všimněte si připojené tabulky. Třetím nejsilnějším dovozcem kuřecích řízků do České republiky se stala Malta. Země, která není producentem kuřecího masa. Která je nikdy nevyvážela. Odkud k nám byl letos deklarován dovoz 190 tun za směšných pětatřicet korun za kilo, přičemž maltské orgány tvrdí, že je všechno v pořádku.