Z finanční krize mají svět vyvést ženy
[perex]
Dospělo by světové hospodářství k takové krizi, jaká nastala zbruba před rokem, kdyby místo „Lehman Brothers“ byly „Lehman Sisters“? Pravděpodobně ne. Ženy dokážou obecně lépe naslouchat a mají menší sklony předstírat, že všemu rozumějí samy. Jsou týmové hráčky s menším egem. Přesně to před časem řekla evropská komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová. Zpětně ověřit pravdivost jejího názoru půjde jen těžko. Vyhnout se příští krizi ale můžeme třeba tím, že ve veřejném životě dáme ženám větší prostor. Zatím je byznys ani politika masově nelákaly. Krize to možná změnila.
Dinosauři prý vyhynuli kvůli dopadu obrovského asteroidu, který Zemi zasáhl před 65 miliony let v dnešním Mexiku, tvrdí někteří vědci. Teorie pokulhává, říkají jiní. Buď jak buď, pád svého likvidačního meteoritu dnes zblízka sleduje úplně někdo jiný – muži v byznysu. Krize končí a „machové“ s ní, napříště rozhodují ženy. A jestli jste si náhodou mysleli, že jde jen o módní trend, šeredně se mýlíte. K podobnému závěru dospěl před časem i americký časopis Foreign Policy (viz Kam ten svět spěje?). Namísto recese dokonce psal o „on-cesi“ neboli o krizi mužů. Jenže. Faktem je, že finanční krize skutečně měla na muže a na ženy odlišné ekonomické dopady. Je ale otázka, zda tyto změny nakonec budou tak hluboké a dalekosáhlé, jak se nyní čeká. Ženy už dnes hrají ve významné části světa v podstatě rovnocennou roli s muži. Mají vlastní žebříček v magazínu Forbes, v jehož čele je počtvrté v řadě německá kancléřka Angela Merkelová (viz Nejmocnější ženy světa). Sekundují ji podnikatelky, političky, britská královna i americká první dáma Michelle Obamová. A jejich vliv prý v budoucnu ještě vzroste. Co se tedy se ženami stane?
Krize zkosila muže Především je potřeba rozlišit dvě role. Ženy-zákaznice a ženy-byznysmenky nejsou to samé. Podívejme se proto na obě varianty postupně. Autoři Michael Silverstein a Kate Sayreová nedávno ve studii, kterou otiskl prestižní magazín Harvard Business Review (HBR), informovali, že světoví výrobci mají před sebou pole neorané. Ženy totiž představují trh, který je velikostí více než dvojnásobný oproti Číně a Indii dohromady. Dnes se jejich globální výdělek za rok pohybuje kolem 13 bilionů dolarů. Za pět let by se ale suma mohla zvýšit na 18 bilionů. Každoročně také jejich dohledu neujde zhruba 20 bilionů dolarů ve spotřebitelských výdajích. Během pěti let by mohlo jít o 28 bilionů. Ještě ke všemu se očekává, že na konci letošního roku poprvé v historii předstihne počet pracujících žen v USA počet mužů. Je to dáno mimo jiné tím, že více než tři čtvrtiny lidí, kteří v krizi přišli o práci, jsou muži. Ženy paradoxně „zachránilo“ to, že obecně vydělávají méně a častěji pracují na zkrácený úvazek, navíc v odvětvích, jako je zdravotnictví či školství. V nich – jakkoli tyto oblasti kvůli krizi zaznamenaly menší přítok peněz – se masové propouštění nekonalo.
Žena ženě Marketingoví experti začali nyní ve velkém překreslovat strategie. Největší možnosti podle HBR nabízí šest oblastí: potraviny, věci a služby pro skvělou kondici (fitness), produkty pro krásu, oblečení, ale také finanční služby a zdravotní péče. Mimochodem za oblečení včetně bot a doplňků vydají každoročně ženy na celém světě 47 miliard dolarů. Za pleťové přípravky je to dalších dvacet miliard. Společností, která brzy pochopila, kdo bude napříště váženým zákazníkem, je například francouzská automobilka Renault. Nedávno oznámila, že ženy by měly v autosalonech, servisech a prodejnách s náhradními díly tvořit až polovinu zaměstnanců. Důvod je zřejmý – zákaznice mají menší ostych jednat o technických záležitostech, které někdy nedokážou přesně popsat, s ženami. Šance, že se dočkají posměchu, je menší, než kdyby problém rozebíraly s mužem. Chystají se také banky a další finanční instituce. Společnost Boston Consulting Group v nedávno zveřejněném průzkumu konstatovala, že ženy dnes vlastní nebo spoluvlastní čtyřicet procent amerických firem. Společnosti, jejichž vlastníky jsou pouze ženy, rostou oproti ostatním dvakrát tak rychle. Za deset let by ženy v USA měly držet majetek okolo 11 bilionů dolarů. Mimo jiné proto, že ze středního managementu, kam již vcelku běžně pronikly, postoupí během několika let masověji i na posty nejvyšší. Samozřejmě s patřičnou finanční odezvou. Klíčové jsou také posuny v rozvíjejících se zemích, kde prudce roste středostavovská vrstva lidí. Ženy zde sice ještě obvykle nezaujímají tak odborné pozice jako v USA a Evropě, ale už sám fakt, že vůbec začínají masově pracovat, k celkovému nárůstu globálního ženského bohatství významně přispívá.
Dravci versus pečovatelky ? Exaltovaně vykřikovat, že finanční krize za mužskou nadvládou v podnikatelské sféře definitivně zabouchla dveře, je ale nesmysl. Nepříliš staré zprávy z Islandu, kde političky a bankéřky nastoupily do čela země, aby sanovaly paseku způsobenou muži, byly do jisté míry koloritem krize a příliš velkou zkratkou. S koncem mužské hegemonie nesouhlasí například zakladatelka advokátní kanceláře Glatzová & Co. Vladimíra Glatzová. Dokonce se ani nedomnívá, že kdyby byly v uplynulých letech u kormidla ženy, krize by vůbec nenastala. „Je pravda, že ženy jsou ohleduplnější a hledí na zájem skupiny víc než muži, kteří mají silné ego a občas potřebují prosadit hlavně sebe,“ přiznává. Tato mince má ale i druhou stranu. Bez odvážných rozhodnutí není pokrok. Ženy tak podle ní sice nejspíš dostanou větší šanci v dobách, které vyžadují opatrnost, v časech optimismu a růstu ale mají přednost draví a neohrožení. Neboli na chleba budou vydělávat zase muži. Pomyslný skleněný strop bránící ženám dostat se do top managementu vidí ale Glatzová s rezervou. Paradoxně je podle ní pro ženy těžší proniknout do pater středních než těch úplně nejvyšších. „V dalším postupu do nejvyšších pater už jsou šance žen a mužů rovné. Tam už je totiž příliš dobře vidět, kdo je dobrý. Ti, kteří vybírají, jsou kompetentní a na správném výběru jim hodně záleží,“ dodává.
Americká odvaha Jiný názor zastává Kateřina Braithwaiteová, která působila řadu let na vysoké pozici v americké kosmetické firmě Mary Kay. „Krize přinesla to, že vyrostla spousta žen, které začínají více riskovat a dělají věci, kterých se dříve bály,“ domnívá se. Na počátku letošního léta se tato vzděláním systémová inženýrka rozhodla změnit dráhu a dnes kromě toho, že radí několika zahraničním společnostem, působí jako takzvaný kouč pro ženy. Zhruba dvaceti z nich individuálně pomáhá řešit profesní i osobní problémy. „Nejprve jsem si říkala, že si aspoň půl roku odpočinu, protože o koučink stejně nebude zájem.“ Jak ale říká, aniž by kamkoli poslala životopis, hned začala opět pracovat naplno. Když se v ekonomicky nelehké době rozhodla změnit své zaměstnání, od okolí se jí doneslo, jakou hloupost se chystá udělat. „Zrovna v krizi je ale na změnu čas. Je třeba využít toho, že se nyní spousta lidí bojí. Zní to možná až příliš americky a nadneseně, ale ti, kteří se odváží, mají velkou šanci zvítězit,“ dodává. O koučink je dnes podle ní obrovská poptávka i přes to, že zájemci za tuto službu platí v rozmezí tisíce až tří tisíc korun za hodinu. „Záleží, koho koučujete, zda je to žena v domácnosti, nebo vrcholový manažer,“ objasňuje Kateřina Braithwaiteová. „Matka dvou dětí také spolu s několika kamarádkami zkoumá na webu terén pro založení politické strany žen. I když nápad původně vznikl jako recese, jeho jádro bylo podle ní reálné. „Nejsme feministky a není to strana proti mužům. Naopak, měla by to být strana pro ženy, které své muže podporují, “ zdůrazňuje.
Od přepážek do zasedačky Hypotézu, že finanční krize připravila muže o nadvládu, se zdráhá potvrdit i Petra Barešová z poradenské společnosti BNV Consulting. „Naše praxe potvrzuje, že zamíchala karty všem.“ Přítomnost žen v manažerském týmu má podle ní ale pozitivní vliv, což potvrzuje i Irena Brichta, která stojí v čele headhunterské společnosti Brichta & Partners. Právě tento fakt prý vede globální firmy k častějšímu zaměstnávání žen. „Vědí, že týmy, kde jsou muži a ženy zároveň, jsou úspěšnější. To nemá tolik společného s agresivitou nebo riskováním, spíše s tím, že vyrovnané týmy fungují lépe a lépe reagují na okolnosti,“ myslí si Brichta. Například Česká spořitelna (ČS) měla letos v září v tuzemsku téměř deset a půl tisíce zaměstnanců, z čehož skoro sedm tisíc osm set, neboli přibližně sedmdesát pět procent, tvoří ženy. Toto procento je podle Kláry Pačesové z ČS dlouhodobě stabilní. Ač údaje vypadají závratně, je nutné si uvědomit, že většina žen zastává běžné pozice například u přepážek. Počet těch, které lze najít ve středním a vysokém managementu, je už věc jiná, i když i tady už se dějí změny. Výrazné ženské zastoupení má například švédský výrobce nábytku IKEA. Ten v Česku zaměstnává zhruba tisícovku lidí, z čehož více než polovinu tvoří ženy. Obdobný poměr je i na sousedním Slovensku a ještě o něco výraznější podíl žen má firma v Maďarsku. Za posledních devět let se tento stav příliš nezměnil. V top managementu firmy v těchto třech zemích je podle prohlášení, které týdeníku EURO nábytkářská společnost poskytla, hned třiapadesát procent žen.
Uvadající štěstí Celé je to ale trochu paradoxní. Ženy v euroamerické civilizaci nyní vydělávají více, než se kdy jejich předchůdkyním snilo. Na univerzitách jich studuje více než mužů. Samy mohou kontrolovat, kdy a s kým budou mít dítě. Nemusejí se plahočit s těžkými pracemi. Ale jsou šťastnější? Betsey Stevensonová a Justin Wolfers, z jejichž pera pochází studie Paradox klesajícího ženského štěstí, tvrdí že nikoliv. „Dívali jsme se po všech kategoriích. Mladé versus staré, s dětmi i bezdětné, vdané i nevdané, vzdělané proti nevzdělaným, pracující i nepracující. Pořád to bylo stejné,“ popsal Wolfers v magazínu Time. Vysvětlení se nabízí řada. Třeba to, že ženy se nyní nepoměřují už jen mezi sebou. Naopak, v disciplíně „šťastný život“ se najednou postavily na start vedle mužů. A umístit se vpředu je rázem těžší než dřív.
Box (na začátek):
Sestry od Lehmanů
Z „Lehmanových sester“ si západní ekonomičtí komentátoři dělají legraci hned ve dvojím smyslu. Termín se vžil jako označení pro postkrizový nástup žen do byznysu. Následky mužské dominance se živě řešily i na ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu letos v zimě. Jednou z těch, které byly skálopevně přesvědčeny o hormonu testosteronu coby hlavnímu viníkovi krize, byla evropská komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová. Nicholas Kristof, sloupkař deníku New York Times, zase přirovnal na začátku roku mítinky vysoce postavených manažerů na Wall Streetu k „čekárně u urologa“. Zároveň ale nepředpokládal, že by jakákoli snaha prosadit do vedení bank ženy silou přinesla kýžený efekt. Přezdívku „Lehman Sisters“ získaly také manželky a partnerky wallstreetských burziánů. Luxusní životní úroveň, na níž byly zvyklé, však vzala za své poté, co jejich milí přišli loni na podzim o místa.
Box:
Barrosovi chybějí ženy
K hlasům volajícím po větším zastoupení žen ve veřejném životě se přidal i staronový šéf Evropské komise José Manuel Barroso. V dopise adresovaném hlavám unijních států nedávno vyzval, aby při nominacích na posty evropského komisaře byla zvláštní pozornost věnována „přítomnosti žen“. Přeloženo: nominujete-li ženu, má vaše země větší šanci, že kýženou pozici získá. To například podle deníku Irish Times favorizuje ve vnitrostátním boji o komisařské křeslo bývalou irskou ministryni spravedlnosti Máire Geoghegan-Quinnovou. Představa, že by v sedmadvacetičlenném týmu komisařů byli muži i ženy zastoupeni vyrovnaně, je ale zatím nereálná.
Tabulka:
Nejmocnější ženy světa
1) Angela Merkelová* Německo* politička
2) Sheila Bairová * USA* šéfka Federální společnosti pro pojištění vkladů (FDIC)
3) Indra Nooyiová* USA* výkonná ředitelka PepsiCo.
4) Cynthia Carrollová* Velká Británie* výkonná ředitelka AngloAmerican (těžební společnost)
5) Ho Chingová* Singapur* výkonná ředitelka Temasek (investiční společnost)
6) Irene Rosenfeldová* USA* výkonná ředitelka Kraft Foods (potravinářství)
7) Ellen Kullmanová* USA* výkonná ředitelka DuPont (chemický průmysl)
8) Angela Bralyová * USA* výkonná ředitelka WellPoint (zdravotnictví)
9) Anne Lauvergeonová* Francie* výkonná ředitelka Areva (průmysl)
10) Lynn Elsenhansová* USA* výkonná ředitelka Sunoco (petrochemický průmysl)
Pramen: magazín Forbes (srpen 2009)
