Evropské fondy zaplatí nová komunitní centra pro duševně nemocné. Na hlubší polidštění české psychiatrie peníze zatím nejsou
Za posledních 25 let se české zdravotnictví změnilo k nepoznání. Jenom pro duševně nemocné se nezměnilo prakticky nic. Pořád je zavíráme do léčeben na desetilůžkové pokoje, a když odtamtud vyjdou, „zmizejí z radaru“, nikoho nezajímají.
Dokud se nestane malér. Tohle má změnit velká reforma psychiatrické péče, která by nás v tomto ohledu za pět let přiblížila Západu. Těžiště péče o duševně choré se přesune z léčeben blíž k pacientům, část také do normálních nemocnic. Řešením mají být komunitní centra duševního zdraví, která by měla svým pacientům jednou za čas zavolat, jak se jim vede, pracovat s celou rodinou a případně jezdit přímo k nemocnému domů.
Psychiatrická reforma už tři roky vzniká na ministerstvu. Nedávno dokonce přišla zpráva, že je na polidštění psychiatrie vyčleněno tři a tři čtvrtě miliardy z unijního Operačního programu Zaměstnanost. „Každá koruna do psychiatrie je úspěch. I když je pravda, že jsme měli větší ambice,“ přiznává Ivan Duškov, ministerský koordinátor reformy. Ona částka je totiž jen o málo víc než polovinou původně plánované cifry, což bude znamenat, že jednoduše na všechno peníze nevyjdou. A pak je tu ještě jeden háček – celá reforma nabírá, jak jinak, zpoždění.
Léčebny se musejí změnit „Můj dospělý syn byl několik měsíců nedobrovolně v psychiatrické léčebně, když odcházel, byl sice v pořádku, nevěděl ale ani, jakou má diagnózu. Tak málo to s ním probírali. Jediné věděl jistě, že chce odtamtud rychle pryč. Když jsem viděla to prostředí, nedivím se mu. Kdybych po tom nepátrala, neporadili by mu ani, kde se má po propuštění léčit dál,“ vypráví 40letá Lída, matka schizofrenika.
Psychiatrické léčebny, to je dnes základ péče o duševně nemocné u nás. Podle oficiální strategie reformy psychiatrické péče se mají zrekonstruovat, aby v nich byly nanejvýš třílůžkové pokoje a obecně aby se podmínky v nich přiblížily standardu v ostatních nemocnicích. Zaměřit se mají hlavně na rehabilitaci duševně nemocných. Část péče mají přenechat komunitním centrům, část novým psychiatrickým oddělením v běžných nemocnicích. Vize je jasná, má to ale dva háčky. Prvním je, že dodnes nejsou zpracované transformační plány jednotlivých léčeben, co se konkrétně bude měnit a kolik to přesně bude stát. Je to o to víc zarážející, že většina psychiatrických léčeben stejně jako reforma psychiatrie přímo spadají pod ministra zdravotnictví.
Druhý problém je, že se taková transformace léčeben neudělá zadarmo. „Jen u Psychiatrické nemocnice Bohnice se náklady budou pohybovat v řádu miliard korun,“ odhaduje Ivan Duškov.
Ze zmíněných 3,75 miliardy korun z evropských fondů ovšem půjde do léčeben přesně nula.
Podle evropských regulí nemůžou jít prostředky z fondů do stávajících léčeben, ale jedině na vybudování moderních typů zařízení. Někteří lidé z léčeben to nesou dost trpce. „Ani koruna se nemá dostat do psychiatrických nemocnic. Oni pak budou moci říkat, že podmínky v nemocnicích jsou nedůstojné,“ poznamenal v televizi náměstek ředitele Psychiatrické nemocnice Bohnice Ivan David. Na jeden z klíčových bodů reformy, tedy přestavbu léčeben, peníze nikde vyčleněné nejsou.
Místo sta nových center třicet „Syn má schizofrenii, péče odborného lékaře je cca deset minut za šest měsíců. Je to dostačující? S vypsáním receptu nemá problém, ale to je bohužel všechno. Má si snižovat léky z 12 tablet denně na dvě tablety denně, ale lékařský dohled nad průběhem léčby neexistuje. O nějakých návštěvách doma si může nechat zdát, mnohdy se ani nedovolá na telefon. Ano, když bude chtít, může počkat čtyři hodiny v čekárně, ale na to nemá trpělivost (kdo z nás zdravých ji má?),“ píše se v diskusi na webu Reforma psychiatrie.
Komunitní psychiatrická centra jsou podle odborníků stejně nezbytná jako operační sály nebo rentgeny. Takové centrum má zahrnovat nejen ambulanci psychiatra, ale i tým, který jezdí k pacientům domů, denní stacionář a krizové centrum. První centra duševního zdraví za evropské peníze mají vzniknout hned na začátku příštího roku. Na každých sto tisíc obyvatel by to chtělo alespoň jedno takové komunitní centrum. Z evropských peněz se jich ale nezaplatí sto, nýbrž pouze třicet. Už jen proto, že za pět let, dokdy se peníze musejí vyčerpat, by se nestihlo ani proškolit dost personálu.
Proklamace, deklarace, strategie. A dál?
„Se sebevražednými myšlenkami jsem se rozhodl vyhledat psychiatra. Objednal mne za měsíc. Nebyl jsem ve stavu, abych se s ním hádal, abych hledal jiného. Kdyby mne přijal ihned, asi by se situace vyvíjela jinak, dokud jsem si ještě nezničil život,“ píše další diskutující na webu Reforma psychiatrie.
Za posledních 15 let vzrostl počet psychiatrických pacientů o 60 procent. Ambulance navštíví přes 600 tisíc lidí ročně, psychiatři v ambulancích se jim nestíhají věnovat. Několik denních stacionářů a mobilních týmů sice existuje, jejich rozvoj ale není dostatečný, natož koordinovaný.
Nová psychiatrie po reformě má mít dostatečné kapacity, aby se všem dostalo potřebné péče, navíc má mít lidštější tvář. Ale napřed se musí vyřešit, kdo a jak to vlastně zaplatí.
Model financování má vzniknout do konce letošního roku. Zatím o tom ministerstvo vyjednává se zdravotními pojišťovnami. A výsledek tohoto licitování bude nakonec asi důležitější než jednorázová investice z evropských fondů.
Z lidí, kterých se reforma psychiatrie bezprostředně týká, je cítit, že jim dochází trpělivost. Na konci letošního roku například měly být hotové návrhy na změny v zákonech, aby v nich byla zakotvena komunitní centra duševního zdraví. Podle ministra Němečka se bude psát kompletně nový zákon o duševním zdraví, žádný návrh ale zatím neexistuje.
Podle některých odborníků hrozí, že z komplexní reformy zbude jen vybudování nových komunitních center z evropských fondů. To nebude stačit. Zvlášť kdyby tato centra nezískala silnou podporu zdravotních pojišťoven a pacienti by tak dál zůstali ve starých léčebnách.
„Pokud se tato příležitost nevyužije, tak už se změny nedožiju,“ obává se ředitel psychiatrického centra Fokus Praha Pavel Novák. „Za uplynulé roky tu bylo mnoho dokumentů, které byly schválené, ale nebyly naplněné. Je tu sice deklarovaná vůle změnit psychiatrickou péči, jsou tu proklamace, ale to je tak všechno,“ říká Novák.
Ministerský koordinátor Duškov zpoždění přiznává, ale tvrdí: „Obecné cíle reformy by to nemělo ohrozit.“
Dodnes nejsou zpracované transformační plány jednotlivých léčeben, co se konkrétně bude měnit a kolik to přesně bude stát.
O autorovi| Adéla Čabanová, cabanova@mf.cz
