Stávka připomněla, že chronické problémy zdravotnictví nelze léčit tak jako dosud. Soukromí lékaři minulý čtvrtek zavřeli své ordinace. Šli do stávky, někteří kvůli ní odjeli do Prahy. Žádali, aby jim pojišťovny začaly platit včas. A před ministerstvem zdravotnictví, kde se jich sešlo přes tisíc, znovu vyzvali šéfku rezortu Miladu Emmerovou, aby podala demisi.
**Stávka připomněla, že chronické problémy zdravotnictví nelze léčit tak jako dosud.
Soukromí lékaři minulý čtvrtek zavřeli své ordinace. Šli do stávky, někteří kvůli ní odjeli do Prahy. Žádali, aby jim pojišťovny začaly platit včas. A před ministerstvem zdravotnictví, kde se jich sešlo přes tisíc, znovu vyzvali šéfku rezortu Miladu Emmerovou, aby podala demisi.
Ministryně doktory za stávku odsoudila. Co vám říká lékařská etika, když si berete pacienta jako rukojmí, vzkázala jim. Nepřekvapila. Nic jiného než jednoduché a prvoplánové prohlášení od ní nemohli čekat. Je členkou strany, která řídí rezort už sedmým rokem. Strany, která za těch sedm smutných let dokázala jediné, provedla reformu, při níž přehodila dluhy nemocnic na nově vzniklé kraje.
Lékaři pro svůj protest získali poměrně širokou podporu. Většinu veřejnosti, politiky opoziční ODS i menších koaličních stran. Přitom peníze pro sebe vymáhali silou a navíc se podle Emmerové prohřešili proti Hippokratově přísaze. Jenže i tak byli v právu. Pokud zapomeneme, že mají punc autority a bílé pláště, jsou soukromí lékaři podnikatelé se vším všudy. Na opožděné platby z pojišťoven a nerovné postavení vůči státní konkurenci upozorňují už roky. Ale stát ani politici -i když mají zejména před volbami plná ústa podpory podnikání - pro nápravu tohoto stavu nedělají vůbec nic.
Stávka je jistě krajní řešení, ale minimálně připomněla, že chronické problémy českého zdravotnictví nelze léčit tak jako dosud. Že pozorování pacienta a občasná infuze nestačí. Je čas se rozhodnout a připravit operační sál. Nikoli pro kosmetické ale koncepční, byť bolestivé změny.
Zkusme si je vyjmenovat: redukce počtu lůžek, platby za recept i za návštěvu lékaře a příplatek za pobyt v nemocnicích. I když by se mohlo zdát, že jsou příliš drsné a finanční krizi zdravotnictví stejně nevyřeší, pro začátek by možná stačily. Každému ekonomovi i člověku se selským rozumem je jasné, že systém bude ztrátový, dokud se v něm nezačne šetřit. Nebo nepřestane plýtvat, k čemuž nepochybně přispívá i zbytečné obíhání doktorů a léky vyzvedávané po kilech.
Paní Emmerová na svou obranu, proč ještě žádné z těchto opatření neprosadila, říká, že má levicové cítění. Soukromým lékařům ovšem mnohem víc vadí to, co naopak prosazuje. Obávají se, že pracuje na jejich likvidaci. Systém, v němž bude úředník rozhodovat, které nemocnice mají mít kolik lůžek a kolik bude potřeba ordinací, může podle nich privátní sektor vyřadit ze hry.
Je pravda, že levicové cítění měly viditelně i předchozí, ryze pravicové vlády. S návrhy zákonů, které směřují k zestátnění zdravotnictví, však koketuje až tato. Emmerová už je připravila a svou cestu ke kvalitní péči pro všechny může nyní v parlamentu poměrně lehce prosadit. Návrat do náruče všeobjímajícího státu se líbí jak ČSSD, tak i komunistům.
