Jenže pronikne. Nikdo nedokáže vytvořit dokonalou kontrolu.
Každý systém, jak vidíme právě v těchto dnech, nakonec podléhá útoku
parazita, který ohrožuje arogantní sebejistotu Kontrolora. Čína, říše středu,
nejsilnější země světa, pokořována virem, jehož sílu zpočátku podcenila.
Dopad koronaviru na byznys: Facebook ruší cesty zaměstnanců, Tesla čeká propad tržeb
V Číně se bojuje o desítky tisíc životů lidí, kteří se
virem nakazili. Je to šílená bitva, jejímž přízračným emblémem se staly dezinfekční
roušky a záchranáři ve skafandrech, ale i nakažení lidé uzavření v bytech,
které mají kvůli „hygienické bezpečnosti“ zvenku zatlučené dveře. Boj se už
dávno přenesl mimo Čínu, nejenom proto, že nemocné hlásí i Hong Kong, Filipíny,
Francie, Amerika, Německo. Čínský virus pronikl mnohem dál než do lidských těl.
Napadl celý systém globálního fungování lidstva, který je postavený na
otevřenosti a proudění zboží, peněz a lidí. Čína jako největší ekonomika a trh světa
je dnes tepajícím srdcem světového hospodářství. Proudí přes ní mohutné objemy
zboží, ovlivňuje světové ceny komodit, hodnoty americké měny, které
v ohromných množstvích drží přes dluhopisy a bankovní rezervy. Přestane-li
tepat ekonomické srdce, dochází k infarktu a k ohrožení celého
globálního těla.
Předzvěst kolapsu
Není to tak přehnaná představa, jak se může zdát. Strach
z šíření viru spustil ochranná opatření, z Číny nesmějí létat
letadla, zastavují se toky zboží, doprava, pohyb lidí. Není to ještě kolaps, to
zdaleka ne, ale je to jeho předzvěst, minimálně se zjevuje jeho přízrak.
V čem nejvíce? Právě ve víře, že důkladným zahrazením hranic a odříznutím
se od Číny se před virem zachráníme. Medicínsky to nakonec může fungovat, ale
koronavirus je víc, je to metafora parazita v systému, kterého se globální
civilizace nejvíce obává, protože žije z iluze o jeho vytěsnění. Věda
zmůže všechno, dokážeme to!
Humanistický optimismus, který je v základu celého
procesu globalizace, nyní zchladil parazit v systému, s kterým jsme
nepočítali. Nebyli jsme připraveni na to, že si s ním budeme muset poradit
společně. Že podstatné hrozby světa už dnes zasahují všechny bez rozdílu, že se
nevyhnou nikomu; že ve společnosti kontroly, která systematicky vytěsňuje vnitřní
nebezpečí, jež navzdory tomu zůstává všudypřítomné, dnes žijeme úplně všichni. Koronavirus
je bolestnou připomínkou, že tomu tak je. Nebyli jsme na takový svět mentálně připraveni,
přestože ho sociologové a filozofové po celém světě už od konce osmdesátých let
minulého století velmi přesně popisují. Slavná práce německého klasika
sociologie Ulricha Becka nazvaná příznačně Riziková společnost, která o takovém
propojeném světě píše, vyšla už v roce 1986.
Koronavirus může mít stejný efekt jako krach banky Lehman Brothers. Tvrdí to přední ekonom
Koronavirus není výzvou k ještě většímu utažení šroubů,
k důkladnější kontrole, kterou napříště nic nepronikne. Stěny, uzavírání,
zdi, vyloučení nemocných či karanténa půlky světa globální univerzum
nezachrání, nýbrž naopak zahubí. Parazit v systému, to je především strach
z parazita, z hluku, který ruší náš klid. Čím více ho ze systému
vylučujeme, tím více se do něho vrací, tím více se ho obáváme, tím snadněji
podlehneme hysterii a paranoie.
Koronavirus je důležitou zkouškou globálního světa, a
to hlavně pro pěstování vědomí, že není první ani poslední. Že tu jako hrozba
bude vždy a my se s ní musíme naučit žít. Společně! Chyba, nejistota,
parazit, jsou součástí systému, a je dokonce možné, jak tvrdí filozof Michel
Serres, že parazit (dysfunkce) je nutnou podmínkou existence každého systému.
Je to jeho vnitřní motor, temné srdce společnosti, která toto vnitřní šílenství
musí přijmout, protože jinak podléhá mentální smrti.
