Podobně jako český premiér Andrej Babiš, který vyzval české občany, aby v době koronaviru vůbec nejezdili do ciziny, načež se spustil nákupní nájezd na lékárny a někteří lidé začali vytvářet zásoby jídla jak na sibiřskou zimu.
V době internetových sítí je těžké zachovat klid, když se světem šíří nový virus. Informací o nebezpečné chorobě, která má zatím bilanci silnější chřipky, je hodně, takže s každou další novinkou, že nemoc se už přiblížila hranicím našich měst, přirozeně roste i strach a moc davového šílenství. V mediálním světě pozdní globalizace se panice jen tak neubráníme, skoro to nejde, protože je zabudována do samotného principu kolování informací a jejich emočních nábojů. Těch především. Nepřenáší se jen virus, ale i sítěmi a neustálým opakováním umocněný strach. Zkuste pak lidem říct – nedělejte paniku!
Lidová moudrost praví, že člověka nejvíc nezabíjejí nemoci, ale úzkostný strach o život. Není to švejkovské „to chce klid“.
V žádném případě. Máme udělat maximum pro prevenci, to ano, ale pokud naskočíme do vlaku Panika, můžeme si být jisti, že ho jen tak nikdo nezastaví.
Nikomu se nechce umřít, ale aby nakonec více lidí neumřelo ušlapáním v nákupních centrech než na novou chřipku.
Koronavirus velí: rozum do hrsti. A až to za čas všechno přejde, zkusme napříště více přemýšlet, jak důležité je, aby v zemích, jako je Čína, byla otevřená společnost, která nejenom nejí netopýry, protože je to nebezpečné, ale je také schopna ihned přiznat, co se děje, a požádat o pomoc celý svět. V globální době existují na takové viry jen globální řešení, samy národní státy už nezvládnou nic. Ani tu paniku. Alespoň něco tedy díky koronaviru víme.
O autorovi| Petr Fischer fischer@mf.cz