PODNIKÁNÍ KOMUNISTŮ Podnikat a zároveň hlásat ideály komunismu? Žádný problém: Téměř sedmnáct let po revoluci má Komunistická strana Čech a Moravy kolem 2000 členů, kteří podnikají. Daň z luxusu či silná moc odborů jim nevadí. Naopak odborářům fandí. Možná proto, že je ve svých firmách nemají.
PODNIKÁNÍ KOMUNISTŮ Podnikat a zároveň hlásat ideály komunismu? Žádný problém: Téměř sedmnáct let po revoluci má Komunistická strana Čech a Moravy kolem 2000 členů, kteří podnikají. Daň z luxusu či silná moc odborů jim nevadí. Naopak odborářům fandí. Možná proto, že je ve svých firmách nemají. Podnikající komunisté jsou zvláštní sortou podnikatelů: Zatímco ostatní podnikají především za účelem dosažení zisku a za nadprůměrné výkony očekávají i nadprůměrné příjmy, členové KSČM tvrdí opak. Zisk prý pro ně není rozhodující. Podnikat a prosazovat redukci práv zaměstnavatelů? Zdánlivě nepochopitelné. Pravda však je, že počty živnostníků a drobných podnikatelů, kterým se zalíbila idea komunismu, přibývá. „Lidé jsou dnešními vládnoucími poměry hluboce zklamáni. V dnešním politicky a masmediálně uzavřeném prostoru, do kterého bez pozvání zevnitř nelze vstoupit, nevidí žádnou pozitivní alternativu. Jediné, co zde vidí, je zbytek ještě nepřevlečených komunistů,“ vysvětluje Petr Cibulka, který se zasloužil o zveřejnění jmen spolupracovníků Státní bezpečnosti (StB). OBEZŘETNÉ VYKOŘISŤOVÁNÍ Všichni Profitem oslovení podnikatelé, kteří jsou zároveň členy KSČM, se shodují na tom, že podnikání a potažmo vlastnictví firmy není v rozporu s ideály komunismu. „Zatímco ostatním jde o zisk, my pracujeme pro blaho celku,“ tvrdí shodně tato skupina. „Přivlastňování si části výsledků práce jiného tu samozřejmě existuje, a to je jeden z atributů kapitalismu. Jenže v tom žijeme,“ říká Zdeněk Kubínek, předseda odborné sekce KSČM pro drobné a střední podnikání. Podle jeho slov také „pouhé ideologické vnímání nemůže bránit poctivé obživě“. Standardní pravidla byznysu však podnikající komunisté příliš nechápou. Často používají výrazy jako „pravičácký přístup“, „vykořisťování zaměstnanců“ či „zneužívání zisku pro vlastní potřeby“. „Podnikání není v rozporu s komunistickou ideologií, pokud nepřeroste v kapitalistické »urvi, co můžeš na úkor kohokoliv« a pokud není provázeno bezohledným ponižováním důstojnosti. Kapitalismus svádí a někdy vede k obcházení a porušování důstojnosti,“ tvrdí podnikatel Leo Luzar ze Sdružení levicových podnikatelů Alfa. Obdobný názor hlásá i živnostník Miroslav Prokeš: „Pokud konkrétního podnikatele nezajímá nic jiného než co nejrychlejší maximalizace vlastního zisku, určitě se nebude hlásit ke komunistům. Pokud však dohlédne dál než k termínu nejbližšího daňového přiznání, uvědomí si i jiné věci. Například že se s neustálým nutným zvyšováním produktivity práce velké skupiny obyvatel stávají nezaměstnatelnými a nepotřebnými v ekonomických procesech,“ vysvětluje soudruh Prokeš. OSLÍČKU OTŘES SE PO BOLŠEVICKU
Zatímco většina podnikatelů si nejčastěji stěžuje na složitou administrativu, neúměrnou daňovou zátěž nebo zmatek v zákonech, komunistické podnikatele spíše trápí nerovné postavení vůči zaměstnancům. „Pokud budeme jen hromadit bohatství na jejich úkor, jednou si pro ně přijdou a nikdo jim v tom nezabrání. Protože zažít něco takového svým dětem ani nikomu jinému nepřeji, sázím na KSČM, která si je jako jediná síla u nás vědoma této zásadní systémové chyby kapitalismu a pracuje spolu s dalšími skutečně levicovými stranami ve světě na jejím odstranění demokratickou cestou,“ tvrdí Prokeš.
S tímto názorem se ztotožňuje mnoho jeho podnikajících kolegůstraníků. Tato skupina si velmi zakládá na tom, že na rozdíl od svých pravicových protihráčů neztratila sociální cítění a uvědomuje si význam zaměstnanců. „Pro koho je marxismus životním krédem, nechová se k lidem jako dacan,“ vysvětluje podnikatel Josef Skála.
NADHODNOTA JE NETRÁPÍ
Více než polovina komunistů-byznysmenů oslovených Profitem tvrdí, že byla k podnikání přinucena spíše okolnostmi. Hlavní roli prý v žádném případě nehrály touhy po majetku, luxusních domech či autech. „Podnikání bylo jedinou šancí jak si zachovat integritu a neohrozit vlastní rodinu,“ říká Skála, který před listopadem 1989 působil jako člen odborného zázemí KSČ. Zisk a nakládání s ním jsou mezi podnikajícími komunisty oblíbenými tématy, kterému se v žádném případě nevyhýbají. Shodně tvrdí, že zisk je nutné rozdělit mezi zaměstnance. „Na konci měsíce si musí každý pracovník sám vypočítat, kolik vytvořil hrubého zisku, zná své daňové odvody, mzdy, náklady na středisku a vlastně nese první den nového měsíce mně do kanceláře svou vypočtenou výplatu a odměnu za vykonanou práci,“ nastiňuje podnikatel František Cáb.
Obdobně si své zaměstnance předchází i Miroslav Kronenberg: „Dávám zaměstnancům takové mzdy a odměny, abych se nemusel stydět, že budou mít problém vyžít. To, že mi pak zbude méně, není pro mě tolik podstatné.“
K rovnostářskému systému, v němž by podnikatel měl stejnou odměnu jako podřízení, se však komunisté zatím nedopracovali. „Zákony jsou nastaveny tak, že se podniká za účelem dosažení zisku, aby vznikla jedinci daňová povinnost. Podnikání bez zisku si berňák po čase zpravidla prověří,“ konstatuje předseda odborné sekce KSČM pro drobné a střední podnikání Zdeněk Kubínek.
ODBORY JAKO ŽIVOTNÍ NUTNOST
O blahodárném vlivu odborů nejčastěji hovoří ti, kteří je ve svých firmách nemají a v budoucnu jim to ani nehrozí. Žádný z oslovených podnikajících komunistů proti odborům nic nemá. Naopak. „Odbory bohužel u mě nepůsobí. Proto jsem některé vymoženosti musel napsat do vnitropodnikové směrnice, abych je mohl zaměstnancům vyplatit,“ posteskl si podnikatel Cáb.
Pro levicového podnikatele jsou zkrátka odbory parťákem pro byznys a v žádném případě nepředstavují potíže. „Hovořit o moci odborů ve firmách, zvláště soukromých, je dnes směšné. Zaměstnavatel a zaměstnanci nemají rovná práva. Přirozeným vývojem bez odborů by v zájmu udržení konkurenceschopnosti zaměstnanci v Česku museli brzy pracovat za obdobných podmínek jako v jihovýchodní Asii,“ tvrdí Prokeš, který na rozdíl od běžných podnikatelů odbory považuje za životní nutnost.
VYDĚLEJ, A MY TI TO SEBEREME
Většina podnikatelů se do podnikání pustila proto, aby se jí žilo lépe. Podnikající komunisté o požitky zjevně nestojí. Vesměs všichni se shodují na nutnosti zavedení takzvané milionářské daně, případně „daně z luxusu“. Ta by například postihla luxusní byty, nadstandardní automobily a veškerý majetek, který komunisté označí za neproduktivní. „Tak vysokých příjmů, abych musel platit případnou milionářskou daň, osobně nedosahuji. Pokud je podnikatel poctivý a zodpovědný, nemělo by mu podle mého přesvědčení páté daňové pásmo činit problém,“ shrnuje za ostatní soudruhy podnikatel Kronenberg.
Transformovaný „nový komunismus“ zůstává ideologií rovnostářů. I po české zkušenosti se znárodňováním se podnikající členové KSČM prý chtějí řídit heslem „Bohatým brát a chudým dávat“. Dle jejich názoru rozhodně nejde o potrestání úspěšných, ale jen o spravedlivé přerozdělení kapitálu. *
VASIL MOHORITA Bývalý svazácký šéf se živil až do roku 1992 jako poslanec, poté se věnoval podnikání. Podle encyklopedie nakladatelství Libri vlastnil krom jiného Modrou kavárnu v Mariánských lázních. Při podnikání ale na svou rudou minulost nezapomněl, v roce 1996 kandidoval do parlamentu jako lídr postkomunistické Strany demokratické levice v severomoravském kraji. Neuspěl a vrátil se opět k podnikání. Koncem roku 1997 se stal předsedou nové Strany demokratického socialismu, ale už v dubnu 1998 se funkce vzdal, když vedení strany odmítlo jeho návrh, aby se rozpustila. „Nyní je podle neověřených informací v Anglii, kde pracuje jako úředník na poště,“ řekl minulý týden Profitu jeden z jeho bývalých poradců. (eha) ÚSPĚŠNÍ POSLUHOVAČI BÝVALÉHO REŽIMU
Miroslav Štěpán Před listopadem 1989 předseda pražské KSČ, poté byl vyloučen. Nyní je předsedou dozorčí rady společnosti Multys a společníkem firmy SMS Bohemia. Založil novou Komunistickou stranu Československa a stojí v jejím čele. Štěpán Popovič
Člen Ústředního výboru KSČ. Figuroval například ve firmách: PPF, Glaverbel, Lázně Teplice v Čechách, FK Teplice, Fontana.
**Zdeněk Zemek
Důvěrník StB, krycí jméno Radim. Figuroval například ve firmách: Z-Group, interStroj, FerroTrading, Promabyt, ČSAD autobusy Plzeň, Železárny Veselí, Železárny Hrádek.
Pramen: www.cibulka.net//
