Revoluční dekret na spadnutí
Senát bude mít velmi brzy příležitost prokázat, je-li pojistkou demokracie, kvůli čemuž byl zřízen. Poslanci mu totiž odeslali ke schválení vlastnoručně zpytlíkovaný zákon, který pod různými šlechetnými záminkami usiluje o jediné: zbavit nepohodlné jednotlivce vlastnického práva. Lenin by to lépe nevymyslel. Norma se tváří velice populisticky coby zákon o urychlení výstavby dopravně technické infrastruktury. Ve skutečnosti je to kanál na prosazení umístění dálnic, silnic, elektráren, jaderných úložišť… proti vůli vlastníků, potažmo občanů.
Kdekdo z méně přemýšlivých poslanců se už už vidí, jak pádí rychlým vozem po nové dálnici a uniká mu, že zákon neřeší pravé příčiny, které jsou v nedostatečné přípravě staveb. Chystaná norma má jen dvě úlohy – bez oboustranně přijatelné smlouvy a pouze na základě plánovací dokumentace schválené patřičným orgánem vymrskat z vybraného pozemku vlastníka. A bič obrátit i na stavební úřad. Ten musí rozhodnout do tří měsíců, i kdyby to referent ani nestačil přečíst. Zahájené řízení nesmí za žádných okolností přerušit. A chybí-li nějaký klíčový dokument, nevadí, jede se dál. Do sto dvaceti dnů musí úředník chtě nechtě vydat rozhodnutí. Servilní, podplacený nebo jen vystrašený úředník, jemuž jde o místo, to jistě udělá. Ale co si počnou ti poctiví a hrdí úředníci tváří v tvář totalitnímu zákonu?
A co si počne chudák vlastník, na jehož pole vyšší moc ukáže: „Tady bude stát elektrárna, tudy povede dálnice!?“ Do třiceti dnů bude muset podepsat smlouvu. A možná že pak dostane i zaplaceno. Za nadiktovanou „obvyklou“ cenu. Nepodepíše-li, začnou se dít věci. Už třicátý první den mu na dvoreček či na pole vjedou bagry. To když investor včas zažádal o takzvané věcné břemeno. Toho se už vlastník nikdy nezbaví. Pravda, může se soudit. Ale žádný soud podle tohoto návrhu zákona nesmí úřednímu rozhodnutí uložit odkladný účinek. Takže i kdyby nakonec původní vlastník spor vyhrál, bude se nejspíš dívat už na dokončenou stavbu.
Ještě bezohlednějším rysem tohoto zákona je oddělení aktu vyvlastnění od náhrady za pozemek. Takže investor se státním posvěcením, a dokonce státní pomocí vlastníkovi pozemek ukradne. Jestli se tohle slučuje s právním státem, pak se můžeme nadát, že zanedlouho poslanci investorovi umožní nepohodlného vlastníka sníst.
Legislativec dává investorovi příležitost cizí majetek užívat a nezavazuje ho k tomu, aby za to zaplatil. A nejhorším partnerem je státní investor. Minulý režim na příklad pro silnice a dálnice bezohledně zabral desetitisíce hektarů, a nezaplatil je. Tento režim už dvacet let nese jeho dluh, a taky neplatí. S těmi novými pohledávkami by mohl naložit stejně.
Ostatně pro ministerstvo dopravy není problém nerespektovat ani soudní rozhodnutí. Poté, co Městský soud v Praze zrušil stavební povolení, je poslední úsek dálnice D 11 v úseku Osičky–Libišany černou stavbou. Když se toto přihodí občanovi, který si načerno postavil kozí chlívek, musí ho okamžitě zbourat. Ministerstvo dělá mrtvého brouka a není nikoho, kdo by alespoň potrestal odpovídající úředníky za to, že při přípravě žádosti o stavební povolení a hlavně při jeho schvalování porušili zákon.
Nejtrapnější na nové zákonné normě z fušerské poslanecké samovýroby je automatický předpoklad, že veškeré stavby dopravní a technické infrastruktury jsou ve veřejném zájmu. Navrhovatelé dodatečně shledali, že by právě toto mohlo při projednávání narazit, a tak se na senátním výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu v minulém týdnu legislativní samohonka ještě jednou přepalovala. A přidal se k tomu už přeleželý kvas (mač) z odmítnuté novely vyvlastňovacího zákona. Všechno za důkladného přikládání třetího muže ve státě, předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka a mohutného lobbingu z ministerstva dopravy a Ředitelství silnic a dálnic ČR. Nezdá se, že by se tím Senát znepokojoval. Nalezli se i senátoři ochotní vystoupit s pozměňovacími návrhy, aby v předloze zacelili díry. Na zdánlivě okrajovém zákoně se schyluje k velké prověrce. Selže-li demokratická pojistka v podobě Senátu, dostanou příležitost k nápravě své lehkovážnosti poslanci. K získání sedlákova pole stačívalo označit majitele za kulaka. Teď by to bylo ještě jednodušší – čára na mapě schválená zastupitelstvem.
