Doba „třetích cest“ je pryč, dnešní levice se svou radikalizací nebezpečně blíží komunistickému extrému.
V Hamburku to před pár dny vypadalo, jako by právě „poslední bitva vzplála“. Mládež podpalující auta, ale i ta, která jen pokojně vyzývala ke svržení „přežitého kapitalismu“ asi poslouchá jinou muziku, ale ta chytlavá melodie Internacionály se tam dere tak nějak přirozeně. Skoro by měl někdo překontrolovat na berlínském hřbitově Friedrichsfelde, zda deska na hrobě Rosalie Luxemburgové sedí pořád dost pevně na svém místě.
Že v Hamburku nezapalovali porsche a obchody zoufalí dělníci bez práce, ale dobře situovaní a vzdělaní příslušníci inteligence? Však Lenin s Trockým také nebyli mužici ze zemljanky. Prostě ten mýtus o budování světa bez bezcharakterních kapitalistů a nenasytných imperialistických globalizátorů, kde každý bude pracovat podle svých schopností a dostávat podle svých potřeb, stále žije. Tahle tzv. alternativní levice (je pozoruhodné, jak na Západě bývá pravice extrémní či populistická, zatímco levice alternativní) sice hlásá demokracii a tvrdí, že právě kapitalismus ji ničí, jenže to je už také trochu stará obehraná písnička již skoro zapomenutých komunistů. My, kdo jsme to zažili, víme, že demokracie bez kapitalismu se stává demokracií lidovou, a také víme, jak to pak vypadá.
Účet za summit G20: pojišťovny vyplatí 12 milionů eur
Mimochodem politici v tento nesmrtelný levicový mýtus věřící nyní vládnou v zemské vládě v Berlíně a docela se těší, že to zkusí na podzim i v Bundestagu. A může to vyjít, protože ani tam se věci pro jistotu neoznačují správnými jmény. O světové revoluci nikdo z potrefených nemluví. Ale všeho do času. Však také kdo si pamatuje něco z dějepisu, vzpomene si, že pravicové demokratické partaje podpořily svého času Hitlera právě ve strachu ze sílících komunistů. Moc jim to nepomohlo. Navíc má od té doby evropská kontinentální levice po ruce fixu, kterou každého konzervativce označkuje jako nácka. AfD nyní čelí pokusům úplně ji vyobcovat z veřejného života a každý, kdo ji ve své hospodě či v sále nechá schůzovat, je vzápětí napadán slovně i fyzicky. Na rozdíl od hamburských grázlů odmítajících soukromé vlastnictví jako základní a nepostradatelný princip fungování demokracie. Na ty je oficiální pohled mnohem shovívavější. Převládá teze, že se ten summit G20 vůbec neměl konat v Hamburku, protože to místní rozsáhlou neokomunistickou scénu zbytečně provokovalo. Vždyť to jsou naše hodné, jen dočasně trošičku pomýlené děti.
Ale my, kdo jsme zažili ten mráz z Kremlu a pořád koukáme s obavami na východ, kde zase Moskevská univerzita vrací na své místo pamětní desku jistého Džugašviliho, bychom měli být ve střehu, co se nám to na západ od nás vlastně děje. Ono totiž nejde jen o Německo. Obdivovatel Che Guevary a podporovatel katastrofických reforem Huga Cháveze Jeremy Corbyn se chystá za podpory britské mládeže dobýt Downing Street a Berniemu Sandersovi se podařilo se svým neomarxismem pobláznit před posledními volbami velkou část voličů Demokratické strany.
Doby Tonyho Blaira a Gerharda Schrödera s jejich třetími cestami jsou dávno pryč a levice se svou radikalizací nebezpečně rychle blíží k hranici, před níž se ty ovce tradičně jen stříhají, zatímco za ní se jim už po leninsku uřezávají hlavy.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
