Jedna moje příbuzná patří mezi ukřičené podporovatele všech možných výzev typu Islám v ČR nechceme, iniciativy, která teď ožila tématem uprchlíků. Přestože v životě živého ani mrtvého uprchlíka neviděla. Přestože nikdy nebyla v žádné zemi, odkud tito lidé přicházejí. Přestože podle všeho vůbec nerozlišuje mezi tím, kdo je uprchlík a kdo je migrant (tedy člověk, kterému v jeho zemi hrozí „jen“ chudoba).
A právě ona je typickým příkladem toho všudypřítomného a odevšad křičícího strachu z něčeho, co neznáme – a nechceme znát. Postuje čile na svůj Facebook příspěvky xenofobních Parlamentních listů, bulvárních médií i fašistických stránek (aniž by tušila, kdo ty jednoduché, hloupé a manipulativní články a videa vyrábí). Nezamýšlí se nad zdroji, z nichž čerpá informace, a které pak vášnivě předává dál stejně zaměřeným osobám. A že jich je.
Téma uprchlíků, to je zase něco! Všichni mu rozumí a všichni mají jasný názor. Přitom se s ním dá tak lehce manipulovat! Podívejme se jen na fotografie, kterými téma uprchlíků doprovází i nejčtenější deník stále se ještě považující za nebulvární médium. Titulní článek doplňuje fotka mladého černocha - detail jeho tváře, jak si čistí zuby. Vypadá opravdu přihlouple. Kdo by také u tohoto úkonu vypadal inteligentně.
Další den je opět totéž téma doprovozeno fotografií zachmuřeného černého mladíka, jemuž z očí čiší zloba (velmi pravděpodobně se zlobil na fotografa, který ho bez optání fotil). Podprahově servírovaná informace, že těchto primitivů se musíme co nejrychleji zbavit. A to vůbec nemluvím o manipulacích typu deset let staré fotografie vydávané za aktuální pohromu. Rozdmýchávat nenávist je tak snadné…
Jak se žije uprchlíkům? Podívejte se:
Většině diskutérů nejde o to, zda kvóty jsou dobrý, nebo špatný nápad – je to pro ně pouze příležitost, jak vypustit do světa nenávist, za kterou se dá schovat mnoho vlastních frustrací a strachů. Díky této sjednocující nenávisti k něčemu, co neznáme, se můžeme (alespoň někteří z nás) trochu vybít. Ubezpečit se, že jsme lepší, než ta černá verbež, která se k nám dere, aby nás zničila.
Nejsem příznivcem toho, aby se uděloval azyl ekonomickým migrantům, kteří utíkají před chudobou ve své vlastní zemi. Byť jsem přesvědčená i o tom, že za tuto chudobu částečně může náš bohatý západní svět. To se ale nevyřeší hromadnou migrací do Evropy. Považovat však uprchlíky ze zemí postižených válkou za vypočítavce, kteří k nám přicházejí s vidinou zbohatnout a všechny nás povraždit, je přinejmenším nechutné. Navštívila jsem už opravdu hodně uprchlických táborů a mluvila s uprchlíky od Konga až po Sýrii. Tito lidé netouží po ničem jiném, než se vrátit domů.
Přečtěte si také komentář Lenky Klicperové o tom, proč je prezident Zeman misogyn: Hlupačky! Jely samy a teď mají, co zasloužily!
Jenže doma je zatím válka a oni si taktak zachránili holý život. Dokáže si to někdo z vás představit? Dokážete si představit, že se najednou během měsíce stanete z pohodlně žijícího člověka s budoucností uprchlíkem? Dovedete si představit, jaké to je, dívat se, jak vám bombardují dům, který jste právě dostavěli? Já ne. Ale mluvila jsem s mnoha lidmi, kteří přesně tohle zažili.
Podívejte se na fotky v galerii. To jsou uprchlíci. Jsou to lidé, stejní jako my, kteří jen neměli tolik štěstí co máme my. Jsou to lidé, kteří si zaslouží žít – ať už u nás nebo jinde. A předně jim jde o to, žít v míru v zemi, kde se narodili. „Kobání bude pořád v mém srdci a hned, jak to půjde, vrátím se tam. Tam jsem se narodil a tam chci žít,“ řekl mi v uprchlickém táboře v Iráku syrský Kurd Fuád. Právě ten člověk, jenž přespal ve svém nově postaveném domě jen jednu noc, než přišel Islámský stát. Učitel, jehož dům už dnes neexistuje a rodina živoří v uprchlickém táboře…
Než vložíte na sociální sítě nenávistné, manipulativní či primitivní příspěvky, zastavte se na chvíli. Třeba si to rozmyslíte.
Autorka je cestovatelka a šéfredaktorka magazínu Lidé a země. Na snímku vpravo s kolegyní Jarmilou Štukovou při natáčení v uprchlickém táboře v Afghánistánu
O uprchlících dále čtěte:
EU zakročí proti pašerákům lidí, námořní operace dostala zelenou
Migranti jsou ochotní riskovat cokoli za lepší život v Evropě
