Expertka ODS pro sociální oblast Lenka Kohoutová tvrdí, že většina nápadů ministryně práce Michaely Marksové a jejího vládního kolegy Jiřího Dienstbiera poškozují českou ekonomiku. Proč?
Potýkáme se s nedostatkem pracovních míst. Obecně se udává, že pokud je zaměstnanost okolo pěti procent, pak to vlastně znamená stoprocentní zaměstnanost. Faktická nezaměstnanost zůstává pouze u určitých skupin našich obyvatel - především u osob, které jsou na pracovním trhu nějak znevýhodněny.
Na jedné straně absolventi, na straně druhé osoby nad padesát let. Zároveň musím zmínit i rodiče po rodičovské nebo na ní, kteří potřebují specifické pracovní úvazky. A také lidi se zdravotním postižením. Máme skutečný problém uplatnit na pracovním trhu osoby, které nemají žádnou kvalifikaci, nebo ty, kteří jsou například po výkonu trestu. Dalším specifikem jsou konkrétní lokality, kde je problematické pracovní uplatnění vůbec zajistit.
Obecně lze tedy říci, že hlavním problémem je malá pružnost trhu práce. V posledních dnech se hodně řeší otázka ceny a kvality odváděné práce například v dělnických profesích. To je otázka nejen na zahraniční investory a lokální zaměstnavatele, ale také na zástupce ministerstva školství.
Co je podle vás největší problém na pracovním trhu země, která má druhou nejnižší nezaměstnanost v EU?
Jak se díváte na plány neustále zvyšovat minimální mzdu?
Podle mě je zapotřebí minimální mzdu zrušit. Minimální mzda pracovní trh deformuje a nutí zaměstnavatele redukovat počty nabízených pracovních míst. Přitom zaměstnavatele si má stát naopak předcházet, a zvlášť ty tuzemské. Mzda je především otázkou nabídky a poptávky a každý zaměstnavatel má mít co nejméně překážek pro své podnikání. Minimální mzda je jednou z těchto překážek.
Nejsem totiž přesvědčena, že nás spasí velcí investoři ze zahraničí nebo české monopoly. U nich hrozí to, že po krátkodobém vytěžení momentálně levné pracovní síly přesunou výrobu jinam, mezitím ale kvůli tomu „vykrvácí“ menší tuzemské podniky, které nemůžou konkurovat výší mzdy za často málo kvalifikované práce.
Existují názory, že Česko by potřebovalo více nezaměstnaných, protože jen pak mzdy skutečně porostou?
Pokud bude poptávka po pracovnících a ti nebudou, pak je možné se domnívat, že nabídka mezd může růst. Přesto se domnívám, že pokud bude určitou povinností pracovat včetně odpracování si některých sociálních dávek, pak se zvýší zájem o pracovní úvazky. Jsem pro zavedení práce za sociální dávky.
Jak hodnotíte dosavadní fungování ministryně práce Michaely Marksové, které nemají mnoho společného s volným trhem?
Paní ministryně staví zaměstnanost na evropských dotacích, jenže evropské dotační tituly křiví trh. Pokud bych měla hodnotit práci paní ministryně, tak je to mnoho povyku pro nic. Více mluví, než skutečně koná. Ona moc dobře ví, že trh práce ani ekonomiku neposílí zvýšení minimální mzdy v řádech stovek korun. Dělá to jen proto, aby oslovila určitou část voličů, kteří jí na tento „laciný trik“ skočí, a to je hodně smutné. Více bych to asi nerozebírala.
Ptáte se na paní ministryni Marksovou, ale já musím zmínit i pana ministra Dienstbiera, jeho nápad často souvisí se zaměstnaností. Příkladem může být zákon o sociálním podniku. Tento považuji v současné době za blábol.
Myslíte si, že vůbec při současném politickém rozložení sil existuje šance na úspěch s nutnými reformami trhu práce?
Myslím si, že tato vláda správně nevyhodnocuje, kdo je jejím partnerem v oblasti zaměstnanosti. Byť nejsem příznivec politiky ANO nebo Andreje Babiše, tak jsem byla velmi zvědavá, co přinesou ti odborníci ve vedení ministerstev či krajích. Po odborném řízení však není ani vidu ani slechu. Andrej Babiš stále maká, ale jen pro holding Agrofert. A Bohuslav Sobotka je mezi mlýnskými kameny vládních partnerů, vnitrostranické opozice a prezidenta Zemana, takže jen rozdává almužny, ale na systémové řešení mu již nezbývají síly.
Zároveň začal platit služební zákon, který zdevastoval veškerou snahu o odbornost a koncepční práci v rámci jednotlivých ministerstev. Jako mávnutím kouzelného proutku se tam objevily nové tváře bez potřebných znalostí i schopností, navíc se tento stav zabetonoval na dlouhé roky dopředu. Příkladem může být výměna generální ředitelky Úřadu práce na MPSV nebo ústředního ředitele ČSSZ. U obou jde jen o to, že byli odborníky na svých místech, jenže se nehodili do týmů, které chystají svůj byznys například v IT podnikání.
V současnosti prakticky neexistuje segment, kde by nebyl problém sehnat kvalifikovanou pracovní sílu? Existuje podle vás nějaké řešení?
Je nasnadě diskuze nad naším školstvím. Měli bychom se zamýšlet nad preferencemi jednotlivých profesí. Školství je jedním z klíčových ministerstev v této otázce, jenže bez koncepce a stylem práce pokus-omyl se nikam nepohneme. Preference profesí je samozřejmě problematická, protože jak určíme, které profese mají prioritu, a s jak dlouhými časovými řadami budeme pracovat, abychom to určili? Školství má být především kvalitní, a to ve všech regionech republiky.
Ve školství mi chybí hlavně tři věci: jasná koncepce, kompetence mezi školami a vyšší provázanost na podniky či služby v rámci stáží či praxí. Školy jsou nyní odměňovány podle počtu žáků, a proto se snaží o co nejvyšší naplněnost. To je ale přece naprosto scestná logika. Trpí tím ekonomická kondice škol v podobě platů, učitelé i žáci. Je to úplně stejné, jako kdybychom řekli, že nejlepší nemocnice je ta, ve které leží nejvíc lidí bez ohledu na vážnost jejich stavu i poskytovanou péči. To přece není normální měřítko kvality. Smutnou pointou je, že některá zdravotnická zařízení na tomhle principu fungují.
Kdybyste měla vybrat nejbizarnější opatření na trhu práce, které přijala či navrhuje současná vláda, které by to bylo?
Zvyšování minimální mzdy. Hornické důchody, protože čerpají ze systému, do kterého zaměstnavatel víc nepřispíval, ale požaduje jen cosi navíc. Obávám se ale, že nejde o jednotlivosti. Nelogičnost zvyšování minimální mzdy jsem zmiňovala, neposouvá nikam zaměstnance ani zaměstnavatele. Je to jen almužna, za kterou si zástupci vlády chtějí koupit trochu voličské přízně. Minimální mzda neřeší regionální nevyrovnanost trhu práce ani jeho nízkou pružnost.
S velkou pompou jsou u nás vítáni zahraniční investoři, ale sledujme pečlivě, jakou – a pokud vůbec nějakou - pracovní sílu u nás hledají a v jakých regionech? Většinou jde o méně a středně kvalifikovanou práci, za kterou lidem zaplatí o trochu víc, než si může dovolit český zaměstnavatel. Ten se tím stává nekonkurenceschopný a ještě dostane nálož v podobě minimální mzdy. Rozevírají se tak nůžky na trhu práce, který musí obsahovat široké spektrum zaměstnavatelů.
Právě v tom podle mě tkví důležitost drobných podnikatelů, středně velkých podniků i živnostníků. Protože se stane, když někdo nechce nebo nemůže pracovat, případně skončí zaměstnání u nadnárodního zaměstnavatele? Kam bude „couvat“? Pružnost trhu práce i sociálního systému jako celku, je důležitá právě proto, že umožňuje prostupnost a dokáže reagovat na běžné životní situace (úraz, rodina, sociopatologické jevy atd.). Nenechá člověka padnout na dno, ze kterého se často již nelze zvednout. Záměr vyplácet příspěvky na cestování za prací se mi snad ani nechce zmiňovat. Co se stane, až se vyplácet přestanou? Opět sociální dávky?
