Detektivové a příslušníci tajných služeb se šest let spoléhali na data mobilních operátorů, jejichž získávání jim usnadnil zákon o elektronických komunikacích. Na jeho základě byli nuceni telefonní operátoři a poskytovatelé internetu uchovávat provozní a lokalizační údaje nejméně půl roku ve svých databázích. Snadno zneužitelných databázích plných osobních informací, s trestnou činností naprosto nesouvisejících. Autor těchto řádků má jako novinář několikerou zkušenost s tím, jaké to je, když vám téměř do postele lezou někteří samozvaní ochránci pořádků.
Už od počátku platnosti kontroverzní normy si mnozí kladli zásadní otázku: K čemu je plošná evidence, když si terorista nebo mafián koupí za pár korun mobilní telefon s anonymní SIM kartou, za pár minut si založí e-mailový účet a přes internet si obslouží bankovní účet v daňovém ráji? K ničemu.
Evropou nadiktovaný předpis měl být účinným nástrojem v boji proti terorismu, ale stal se nadužívanou pomůckou líných a v nejhorší alternativě zkorumpovaných ochránců zákona. Ústavní soud vyhodnotil situaci správně. Není důvod vytvářet databázi s tak citlivými údaji. Zvlášť ve státě, kde se jakékoli tajemství vždycky „vykecá“.
