Holdingové režimy
Tento článek stručně popisuje základní zásady daňově optimálního strukturování akvizic takzvaných cílových společností. Základními cíly každého racionálního investora je zejména osvobození příjmů z dividend plynoucích od cílové společnosti od daně, osvobození příjmů z případného prodeje cílové společnosti od daně a daňová uznatelnost úroků z akvizičního financování (možnostmi zajištění daňové uznatelnosti úroků se však v tomto článku nezabýváme). Jelikož pro většinu investorů není obvykle možné dosáhnout všech výše uvedených cílů přímým nákupem akcií cílové společnosti, využívají se pro akvizice takzvané holdingové společnosti, které by zpravidla měly naplnit všechny základní cíle investora. Pro založení holdingové společnosti je klíčový správný výběr lokality, neboť ten ovlivňuje zdanění veškerých výnosů investora, a tím i návratnost investice.
Lokalita je klíčová.
Podstatným hlediskem při zakládání holdingové společnosti je zajištění, aby mohla požívat výhod smluv o zamezení dvojího zdanění uzavřených mezi státem sídla holdingové společnosti a státem sídla cílové společnosti, anebo aby se na obě společnosti pokud možno vztahovalo zvýhodněné zdanění zakotvené v evropských směrnicích. Proč?
Dohody o zamezení dvojího zdanění obvykle umožňují v zemi sídla cílové společnosti nejen snížení příslušných daňových sazeb u vyplácených dividend či podílů na likvidačním zůstatku, ale také v tomto státě plně osvobozují od zdanění příjmy z prodeje podílu v cílové společnosti.
Směrnice EU, které členské státy implementovaly do svých právních řádů, eliminují zdanění dividend a obdobných plateb mezi takzvanou mateřskou a dceřinou společností, pokud obě společnosti splní určité podmínky (právní forma, minimální výše podílu na základním kapitálu, doba držby podílu na základním kapitálu a další kritéria).
V některých zemích pak funguje takzvaný „participation exemption“ režim, podle něhož se při splnění určitých podmínek, které se mezi jednotlivými státy liší, osvobozují od daně nejen dividendy, ale i kapitálové zisky z prodeje účastí v dceřiných společnostech a další příjmy související s těmito účastmi (například oceňovací rozdíly, kursové rozdíly). Mezi země, které aplikují tento režim, patří třeba Nizozemsko, Lucembursko nebo Kypr. Z tohoto důvodu se sídlem holdingových společností nejčastěji stávají právě tyto země. V dřívější době patřily mezi nejvýznamnější holdingové lokality Nizozemsko a Lucembursko. Nutno však poznamenat, že v poslední době v tomto směru výrazně sílí atraktivita Kypru, který vstoupil do EU v roce 2004 a navzdory svému velmi výhodnému režimu zdanění kyperský daňový systém vyhověl požadavkům EU.
Problémy daňového ráje.
Nejednoho čtenáře bezpochyby napadne otázka: Proč nezaložit holdingovou společnost v jurisdikci, kde neexistují žádné daně (v takzvaném daňovém ráji)? Je sice pravdou, že by holdingové společnosti neplatily žádné daně, avšak žádná z lokalit, které jsou nazývány daňovými ráji, nemá běžně uzavřeny žádné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, ani nemůže využít výhod EU direktiv, a proto by většina příjmů holdingové společnosti z investic podléhala zdanění při výplatě v zemi zdroje.
Závěrem je nutné poznamenat, že pro skutečné dosažení výhodného zdanění v zemi, kde je založena holdingová společnost, je důležité, aby v této zemi měla holdingová společnost takzvané místo skutečného vedení, nikoli jen formální sídlo. Krom toho jakákoliv holdingová struktura, obzvláště ta s mezinárodním prvkem, by navíc měla mít obhajitelné ekonomické opodstatnění – v mnohých zemích se totiž transakce, jejichž uskutečnění je motivováno výhradně daňovou úsporou, za ekonomicky opodstatněné nepovažují a daňovou výhodu pak mohou subjektům odepřít.
