ČEZ i přes odebrání licence pokračuje ve vyjednávání o prodeji svého podílu v albánské společnosti CEZ Shpërndarje. Prodává tak výtěžek z budoucí arbitráže
Pokud by ČEZ místo s elektřinou obchodoval s kokainem nebo heroinem, dávala by jeho akvizice distribuční firmy v Albánii mnohem větší smysl. Těmito slovy komentoval jeden z energetických analytiků v roce 2008 obchod, po kterém ČEZ ovládl dvě třetiny akcií v albánské společnosti Shpërndarje.
A současně dodal: „Uvidíte, tohle všechno skončí pořádným průšvihem.“ V záplavě tehdejších oslavných tiskových zpráv a projevů vysokých činovníků ČEZ jeho slova poněkud zanikla. Zhruba o čtyři roky později se ale jeho pesimistické odhady naplnily.
Zestátníme Česká energetická firma přišla počátkem minulého týdne z rozhodnutí albánského regulátora ERE o licenci k provozování albánské distribuční společnosti CEZ Shpërndarje. Vyvrcholil tak spor mezi českou firmou a Tiranou, který se táhne již několik měsíců (viz box). Regulátor navíc jmenoval nového správce společnosti, někdejšího šéfa vodárenské firmy Ujësjellës Tirana Saita Dollapiho. Jedním z jeho hlavních úkolů je připravit firmu na příchod nového vlastníka. Jinak řečeno, Tirana začala chystat vše na opětovné zestátnění firmy. Ostatně Dollapi Shpërndarje moc dobře zná, několik let jí šéfoval, navíc firmu po vstupu ČEZ předával českým manažerům.
Společnosti ČEZ navíc hrozí, že v Albánii utopí zhruba 200 milionů eur, tedy veškeré finance, které na akvizici a spol. vynaložila. I z toho důvodu, že jí postup albánského regulačního úřadu znemožní dostat se k záruce šedesáti milionů eur u Světové banky (o záruce a financování transakce viz Ilyrská rapsodie, věta druhá, nikoli poslední). Tirana navíc konstatovala, že jí ČEZ dluží miliardu dolarů, kterou po něm bude požadovat.
ČEZ ale kontruje tím, že postup albánského regulátora je v rozporu s tamními platnými zákony, chce jej prý napadnout u místních soudů.
Tvrzení energetické firmy částečně dokládá skutečnost, že poslední změny ve vedení CEZ Shpërndarje byly do tamního obchodního rejstříku zapsány jen několik hodin po jmenování Dollapiho. „I s úplatky na všech příslušných místech je to přitom operace trvající dva až tři týdny,“ sdělil týdeníku Euro podnikatel, který v Albánii již několik let působí. U zaměstnanců ČEZ trval dle mluvčí firmy Barbory Půlpánové podobný „proces“ v letech 2011 a 2012 v rozmezí od patnácti dnů do dvou měsíců.
Prodáme výnos z arbitráže Česká firma navíc zvažuje, že s Albánií zahájí arbitrážní řízení. „Procedurální náležitosti arbitráže nyní posuzují naši právníci, možností je více. Po podání tzv. notice of dispute poplyne doba na případný smír, odvislá od zvoleného typu arbitráže. Pokud v tomto časovém období obě strany nenaleznou shodu, bude zahájena arbitráž,“ reagovala mluvčí ČEZ Půlpánová na otázku, kdy k tomu dojde. S něčím takovým ale ani jedna ze zainteresovaných stran patrně nepočítá. ČEZ již teď postupně tlumí veškeré své aktivity v Albánii, pokud nepočítáme týmy právníků, které tam bude v brzké době posílat. Pár zaměstnanců energetické firmy působí ještě v CEZ Albania, která poskytuje služby CEZ Shpërndarje. A to až do doby, jak předpovídá ČEZ, než budou příslušné smlouvy ukončeny pro neplacení. Pak si již firma v Albánii jen ponechá svoji reprezentační kancelář.
Tuzemské společnosti se zastal i premiér Petr Nečas. Prohlásil, že firma má jeho plnou podporu při vymáhání škod, které jí byly postupem albánské strany způsobeny. Jeho slova ale budou mít v Tiraně stejnou váhu jako návštěva v Albánii počátkem loňského roku, v jejímž průběhu se snažil pomoci prosadit zájmy ČEZ.
Je tu ale ještě jedna možnost, jak může ČEZ ze současné situace relativně elegantně a bez velkých ztrát vybruslit. Firma totiž již několik týdnů vyjednává s několika zájemci o možném prodeji svého podílu ve společnosti CEZ Shpërndarje. „Do stanoveného termínu v polovině ledna projevilo zájem o koupi podílu v CEZ Shpërndarje několik společností,“ konstatovala mluvčí české energetické firmy. Jak současně uvedla, ČEZ se zájemci bude i nadále jednat. „Odebrání licence proces prodeje výrazně komplikuje, zcela ho však nezastavil,“ říká Půlpánová. S ohledem na probíhající jednání ale odmítla sdělit jména firem a další podrobnosti vyjednávání. I z toho mála je však patrné, že se ČEZ touto formou snaží prodat výtěžek z budoucí arbitráže s Albánií. Zdroje týdeníku Euro připomínají, že v takových případech je to relativně běžné řešení. Kromě jiného z toho důvodu, že se arbitráže mohou táhnout i několik let, zatímco v případě, kdy ji prodáte, získáte sice menší balík peněz, ale takřka okamžitě.
V rámci rizika Na trhu v této souvislosti kolují informace, že majoritní vlastník, tedy stát a současné vedení firmy, hodlá najít viníka, který současné těžkosti v Albánii způsobil. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš ale něco takového vylučuje. „Podnikání bez rizika bohužel neexistuje.
Pokud se podíváme na západ od České republiky, pak počet investic, které nevyšly, je u nich výrazně vyšší. Albánie je naší jedinou, která nedopadla, ale nemáme žádný signál, že by někdo udělal vědomou chybu,“ konstatoval Beneš.
V této souvislosti je však třeba upozornit, že pokud se ČEZ rozhodne zahájit arbitrážní řízení s Albánií, nebude první v historii firmy. Před několika lety se elektrárenská firma pokusila koupit důl a elektrárnu Gacko v srbské části Bosny a Hercegoviny. Po několika roztržkách a ukončení spolupráce s místním partnerem, bosenskou státní firmou ERS, ale vše skončilo u arbitráže. Nepomohla ani lidová veselice po podpisu smlouvy o spolupráci, které se účastnil i tehdejší šéf ČEZ Martin Roman. Prvotní uvolnění a porozumění obou partnerů, podpořené několika panáky a litry vína, se velmi rychle vytratilo. Česká firma po Bosně a Hercegovině požaduje náhradu škody z nerealizovaného projektu, údajně se jedná o desítky milionů eur. ČEZ chtěl původně v Gacku investovat zhruba 1,5 miliardy eur do modernizace stávající elektrárny ma do výstavby nového zdroje o výkonu 660 megawattů. Část financí mělo jít na otevření nového povrchového dolu. První výsledky arbitráže by měly být známy nejdříve koncem letošního roku.
Souvislosti
V květnu 2009 ČEZ nabyl za 102 milionů eur 76procentní podíl v albánské distribuční společnosti Operatori i Sistemit të Shpërndarjes sh.a. Zbylých 24 procent vlastní albánský stát.
V roce 2010 byla společnost přejmenována na CEZ Shpërndarje.
V roce 2011 si ČEZ u Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Mezinárodní finanční korporace půjčil 100 milionů eur, které postupně investuje mimo jiné do modernizace rozvodné sítě společnosti CEZ Shpërndarje.
Počátkem roku 2012 státní regulátor téměř dvojnásobně zvýšil tarify, které distribuční firma CEZ Shpërndarje platí státem vlastněné elektrárenské firmě. Současně ale nepovolil distributorovi promítnout zdražení do cen pro odběratele.
Listopad 2012 ČEZ odpojil od dodávek elektřiny několik vodárenských firem v Albánii, kvůli vysokým dluhům. Soud poté přikázal CEZ Shpërndarje dodávky obnovit. Prosinec 2012 Albánská vláda oznámila, že zabrání ČEZ prodat její podíl v CEZ Shpërndarje. Současně uvedla, že jí ČEZ svým postupem způsobil škodu ve výši miliardy dolarů, kterou hodlá vymáhat.
21. ledna 2013 Albánský regulační úřad odebral CEZ Shpërndarje licenci na distribuci elektřiny. Úřad zdůvodnil své rozhodnutí tím, že firma neinvestovala do rozvodné sítě a nezajistila dovoz elektřiny.
Významné aktivity ČEZ v zahraničí • CEZ Razpredelenie Bulgaria AD – v bulharské distribuční firmě ovládá ČEZ 67 procent akcií. • Elektrárna Varna – bulharskou elektrárnu ovládl ČEZ v roce 2006 poté, co zvítězil v privatizačním tendru. • V roce 2005 koupil ČEZ od rumunské vlády většinový podíl v distribuční společnosti Electrica Oltenia S. A. • V roce 2006 získal ČEZ většinové podíly v černouhelných elektrárnách Elektrownia Skawina a Elektrociepłownia Elcho. Oba zdroje se nacházejí v Polsku nedaleko českých hranic. • V květnu roku 2009 ČEZ dokončil nákup poloviny majoritního podílu v turecké firmě Akenerji. Partneři Akkök Group a ČEZ ve firmě společně drží téměř 75% podíl. • V červnu 2010 ČEZ uvedl do provozu první fázi projektu výstavby větrných farem v Rumunsku – Fântânele a Cogealac – s celkovým instalovaným výkonem 600 MW, jenž představuje největší projekt svého druhu v Evropě.
O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz
