Nová forma odměňování zamotala hlavu finančním úřadům
Opce na výhodné nákupy akcií zaměstnavatele nebo jeho mateřské firmy, to je nový trend v odměňování vrcholových manažerů v Česku. Přichází ze zahraničí, kde se běžně užívá, ovšem v jiné podobě, než jak se na něj mohou těšit představitelé Komerční banky (EURO 23/2000). Opce šetří na odvodech do státní kasy a navíc motivují manažery k vyšší výkonnosti a co nejvyššímu zvyšování hodnoty pro akcionáře.
Pokud budou trhy růst.
Podstata takzvaných stock option planes (akciové opční plány) je velmi prostá. Manažer dostává relativně nízkou mzdu, která mu – eventuálně společně s reprezentačním fondem – pouze zajistí dostatek prostředků na uhrazení běžných životních výdajů. O to více je za svou práci odměněn ziskem z nákupu a prodeje akcií své firmy. Nejde ovšem o obyčejný obchod, kdy musí na počátku investovat do nákupu cenných papírů s rizikem, že jejich kurs nevzroste, nýbrž klesne. Místo toho manažer obdrží většinou zdarma od zaměstnavatele opci, která mu v určitém časovém horizontu (běžně to bývají tři roky) zajistí nákup akcií zaměstnavatele za předem stanovenou cenu. Většinou jde o kurs platný v době vypsání opce, aby rozdíl mezi ním a cenou v době, kdy bude dotyčný akcie nakupovat, odrážel pozitivní práci managementu. Pokud kurs mezitím vzroste – s čímž se počítá – vydělá držitel opce jednorázově na nákupu akcií a jejich okamžitém prodeji.
Teoreticky je možné, aby si akcie také ponechal a svojí prací se snažil zvyšovat jejich cenu. To ovšem nebývá obvyklé, mimo jiné i proto, že plány se naplňují každý rok znovu. „V drtivé většině případů manažer pouze zavolá makléři, který zrealizuje nákup i prodej a poté poukáže zisk z této operace na konto dotyčné osoby. Většinou si ani nevyžádá prostředky na nákup, říká k tomu Dana Trezziová z auditorské a poradenské společnosti Deloitte & Touche. Operace obvykle provádí broker pověřený správou celého stock option plan pro konkrétní firmu. Protože dlouhodobě akciové trhy rostou, je toto odměňování více méně bez rizika. Navíc má výhodnější daňový režim.
Opcí existuje řada, některé jsou naplnitelné například jen v případě dodržení určitých podmínek ze strany zaměstnavatele. Může jít o kvantifikovatelné pracovní výsledky nebo častěji setrvání v zaměstnání. „Velice obvyklé bývá použití tříletých opcí po třech letech zaměstnání, uvádí Trezziová.
Je to mzda a není to mzda.
I v našich krajích už existují podniky, v nichž bere generální ředitel třeba jen padesát tisíc hrubého měsíčně a ročně inkasuje i několik milionů z realizace opcí. Výhodnost se zdá být na první pohled zřejmá i v českém daňovém systému. Obecně platí: Pokud drží někdo akcie déle než šest měsíců, nemusí ze zisku této operace odvádět státu vůbec nic. Uskuteční–li obchod okamžitě, je daňové zatížení pořád nižší než u mzdy.
Finanční úřady ale věc tak jednoznačně nevidí. Vše, co pochází od zaměstnavatele (snad kromě náhrad na reprezentaci a podobně), představuje určitou formu mzdy. V zahraniční bývá zdanění u odměňování pomocí opcí upraveno zvláštními zákony či předpisy. U nás nic takového nemáme. Proto se Komora daňových poradců obrátila se žádostí o rozřešení na ministerstvo financí. A to začátkem letošního dubna vyslalo držitelům zaměstnaneckých opcí mimořádně příznivý signál. „Ze stanoviska odboru přímých daní vyplývá, že ten, kdo vydělal na nákupu a prodeji akcií na základě opce od zaměstnavatele, zdaní tento zisk jako mzdu. Pokud ovšem zaměstnanec získal akcie zahraniční matky od této mateřské společnosti a ta nepřeúčtovala náklady spojené s takovým obchodem českému zaměstnavateli, nemusí se platit sociální a zdravotní pojištění. Pokud tyto náklady přeúčtuje, je to sporná otázka a platbu pojištění ne–lze vyloučit. U českých akcií se platí vše, vysvětluje Trezziová.
Ministerstvo však není s tímto stavem spokojeno a nepovažuje jej za definitivní. „Je to výklad, který má umožnit, aby se opční motivační plány vůbec mohly realizovat. Do budoucna by bylo dobré zdaňovat už příjem samotné opce. Protože však jde většinou o cenné papíry vztahující se k zahraničí, existuje problém s jejich oceněním, říká ředitel odboru přímých daní ministerstva financí Petr Pelech. Dodává, že celý problém by si zasloužil samostatnou právní úpravu.
Pochybná vazba.
Používání motivačních opčních plánů v České republice má vedle nejistoty ohledně budoucího daňového režimu ještě jeden háček. Většina úspěšných akciovek není na veřejném trhu, anebo je tento trh neumí efektivně ocenit. Proto k novému způsobu odměňování sahají převážně dceřiné společnosti zahraničních firem vypisující opce na akcie svých matek.
V takovém případě ovšem již neexistuje závislost mezi kursem a kvalitou práce odváděné zdejším managementem. Problém vzniká i s účetnictvím, a to když manažer uplatňuje opci vůči mateřské firmě, které z operace vzniká ztráta. „Firmy nakupují tyto akcie na trhu, a to samozřejmě za vyšší cenu, než za jakou je potom prodávají zaměstnancům. Takto vzniklou ztrátu někdy převádějí na zdejší dcery. Bohužel, jde o ztrátu, která není daňově uznatelná, upozorňuje Trezziová.
