Pozdě, ale přece, to by se chtělo říct i v případě Letiště Václava Havla v Praze, kde proběhl tendr na provozovatele tamních obchodů. V budoucnu by měly daleko více než dosud nabízet zboží pro Česko typické. Dobrý nápad, kdyby se člověk třeba na budapešťském Ferihegy nedokázal předzásobit husími játry, klobásami, uherákem a tokajským již v dobách, kdy se János Kádár ještě těšil dobrému zdraví.
Pro koho bude možná až příliš pozdě, je ČSSD, která se těší o dost horšímu zdraví než její úhlavní přítel. A nepomůže jí ani to, že se prezident v pátek milostivě rozhodl odvolat nechtěného ministra Staňka. Pořád platí to, jak kdysi popsal situaci jeden zasloužilý socdemák: „U nás zuří permanentní třídní boj mezi těmi, kteří mají tříd málo, a těmi, kteří jich mají o něco víc.“ Přitom dlouhé dějiny této strany nepostrádají epický oblouk a dramatické zvraty, jak se dočtete v dnešním čísle.
Český byznys se už v dobách Rakouska-Uherska dokázal docela dobře uchytit na trzích jihovýchodní Evropy, jejichž menší velikost kompenzovala menší konkurence ze strany tehdejších gigantů z Francie, Německa nebo Británie. Nesmí se tomu říkat Balkán, na to jsou tamní klienti citliví, ale právě tam a do blízkého pohraničí chtějí majitelé českých e-shopů expandovat a mají za zády zkušenosti z překvapivě vyspělého domácího trhu včetně standardu služeb a pokročilé logistiky.
Ba i v Německu a Rakousku to někteří zkoušejí, a kde jinde můžete uspět než v oborech, kde je technologický náskok malý nebo žádný. Jinak jsme totiž zanořeni do německého obchodně-dodavatelského řetězce, který je přitom vystaven šokům v mezinárodním obchodu, až to hezké není.
Na závěr nejvtipnější věta z eseje o Donaldu Trumpovi: „Člověk si dokáže živě představit, jaká debata se do pěti minut rozběhne, když zavřete v jedné místnosti Trumpa, Babiše a krejčovský metr.“ Obrazotvornost a smysl pro humor, to k Euru zkrátka patří. •
O autorovi| Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU