Menu Zavřít

Lepší rudá Jana než železná lady

20. 2. 2020
Autor: Mladá fronta

Nejdříve byla „rudá Jana“, potom „Venezuela“, rozhazující veřejné peníze, teď vypadá spíš jako pojídačka malých dětí, a tak trochu přísná „železná lady“. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová evidentně trpí krizí politické identity.

Když v rudých šatech hřímala v parlamentu, že peněz na sociální služby a starost o lidi ve vyloučených lokalitách je málo, byla sociální demokratkou starého střihu. Když dnes chce kontrolovat lidi na dávkách a těm, kteří neposílají děti do školy, chce dávky brát, vypadá skoro jako členka Nečasovy ODS, která tvrdý postup proti lidem na sociálním okraji dokonce reklamovala na předvolebních billboardech. Kdo nepracuje, ať nejí! Donutíme vás pracovat!

Z hlediska vymezení sociální demokracie na politickém poli to příliš nedává smysl. Už z názvu strany přece vyplývá, že sociální politika, tedy úsilí o sociální spravedlnost, která zahrnuje i starost o sociálně slabé, byla vždy centrem činnosti ČSSD. Tam hledala své voliče. Kromě těch, kterým říkávala „lidé práce“, na něž si dnes také skoro nevzpomene. Snad proto, že ubývají, snad proto, že volí ANO. Proč se tedy dnes ČSSD skrze svou železnou lady chová jako pravicová úderka exministra Drábka, který by se za návrh na odebírání dávek jistě také nestyděl?

Postup Maláčové nedává smysl

ČSSD ztratila sama sebe a bloudí. Snaží se najít téma, které by zabralo. A protože většinu těch snadných, populistických vybraly jiné subjekty, hledá prostory, které jsou volné. Návrhy Jany Maláčové na skřípnutí těch, kteří jsou už skřípnuti na dávkách, míří ale na voliče, kteří by ČSSD nikdy nevolili. Jde o pravicové liberály, kteří, když vůbec ještě chodí k volbám, raději sáhnou po volebních lístcích s nápisem ODS, TOP 09 či STAN. Je pozoruhodné, že i politici některých těchto stran, kteří zastupují svá města a vesnice ve Svazu obcí, dnes Maláčovou za její návrhy kritizují. I oni už totiž pochopili, že zvýšený tlak na ty, kteří žijí z dávek, ničemu nepomůže a spíše udrží tyto lidi tam, kde jsou. V téměř beznadějné sociální pasti.

V době minimální nezaměstnanosti nedává postup Jany Maláčové už vůbec žádný smysl. Naprostá většina lidí dnes pracuje, objemy poskytovaných dávek jsou ve srovnání s obdobím vysoké nezaměstnanosti mnohem menší. Pro státní kasu ani pro udržitelnost systému není dnes baterie dávek žádným problémem. Využívat jejich udělování jako sociální vydírání, je jen ulehčení vlivu státu na fungování nestabilních či chudých rodin. OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) není schopen s problematickými rodinami nijak pracovat. Bohužel není sociálním mediátorem ani ochráncem dětí. Zkušenosti škol i neziskových organizací ukazují, že OSPOD až příliš často funguje jako brzda celého procesu vylepšování života dětí v chudších a nestabilních rodinách. Pracuje formálně, nikoli empaticky. Na vylepšování tohoto systému ale nemá ministryně čas.

Maláčová jako Schöder

Dnešní postup Jany Maláčové v lecčems připomíná poslední záchvěvy vlády SPD v Německu a sociální reformu kancléře Gerharda Schrödera, schválenou v roce 2004 a známou pod zkratkami Hartz III a hlavně Hartz IV. Přitvrzení v čerpání sociálních podpor a zpřísnění jejích udělování zvýšilo počet lidí na hranici chudoby. Hartz IV se stal synonymem takového života. Žít na Hart IV je sociální stigma. Počet pracovních míst, které tím měly vzniknout, nedosáhl Schröderem slibovaných dvou milionů, nýbrž pouhých 400 tisíc. Sociální napětí nepokleslo, naopak se zvýšilo.

Sociální demokraté v Německu (SPD) dodnes systémem Hartz a jeho důsledky trpí. Jejich popularita od té doby klesá a na politické mapě se pomalu ztrácejí, i když jsou dnes z různých důvodů ve vládě, jejich vliv ubývá na úkor zelených a Levice.

ČSSD zapomněla na své voliče

I ČSSD se na cestu do zapomnění vydala proto, že zapomněla na své tradiční voliče. Nechává je na holičkách, a občas je - jako ministryně Maláčová - přitlačí víc ke zdi. Už několik let se dokola mluví o tom, že sociální nerovnost, která vždy stála v centru politického boje ČSSD, je v Česku podmiňována nejen příjmovou, ale zejména vzdělanostní nerovností (nejnověji o tom v knize Slepé skvrny souhrnně a srozumitelně píše sociolog Daniel Prokop). Zoufalá úroveň srovnávacích testů v Karlovarském a Ústeckém kraji v porovnání se zbytkem republiky vychází ze špatných sociálních podmínek dětí, které nikdy nevykročí z klece své společenské vrstvy, protože neprojdou vyššími stupni vzdělání. Kdyby ministryně Maláčová napřela svou nesporně obrovskou energii tímto směrem, jistě by tím odstranění sociálních problémů pomohla víc, než když bude pracovat na donucovacích a sankčních opatřeních vůči neodpovědným rodičům. Možná by to ČSSD přineslo i nějaká volební procenta navíc...

MM25_AI

Vrátit se ke svým sociálním kořenům, které dnes nezajímají ani komunisty, a oživit je v době, kdy se majetková chudoba stává rodinnou zátěží a brzdou životního růstu dětí, to je jediná cesta, jak zachránit ČSSD jako smysluplný politický projekt. Lepší nový přirozený střih rudých šatů Jany Maláčové než pracně vyfoukaný umělý účes chladné železné lady.

  • Našli jste v článku chybu?