S odřenýma ušima prolezl státní rozpočet sněmovnou. Vláda potřebovala 98 hlasů a přesně tolik získala. Vše bylo dobře připraveno a šéf rozpočtového výboru Miroslav Kalousek během hlasování o stovkách pozměňovacích návrhů vytahoval z kapsy potřebná cukrátka a neomylně vedl stádečko poslanců ke svému cíli. Kabinet mohl zajásat, méně však realisticky uvažující občan. Rozpočet je tragický, a to zdaleka ne proto, že podruhé za sebou dosahuje více než stomiliardového schodku. Zákon o státním rozpočtu je totiž důkazem, že sociální demokracii se podařilo zablokovat jakékoli pozitivní změny v hospodaření státu a věčně přetřásaná reforma veřejných financí žádnou skutečnou reformou není. K obrovským schodkům totiž dochází, přestože citelně roste daňová kvóta. Příjmy celých veřejných financí rostou rychleji než hrubý domácí produkt a výdaje ještě rychleji. Státníma rukama bude v příštím roce už utracena polovina toho, co česká ekonomika vyprodukuje. Před pěti lety to bylo jen čtyřicet procent. Přestože státní ruka odírá daňového poplatníka víc a víc, chybějí peníze na úplně všechno. Školstvím počínaje a dálnicemi konče. FNM má v příštím roce získat z privatizace 74 miliard a utratit více než osmdesát miliard. Také mimorozpočtové fondy, jako je fond dopravy a bydlení, budou sahat na svá aktiva z minulé doby. Ještěže státní finance nevedou podvojné účetnictví, kde by bylo vidět, jak stát zhodnocuje majetek nás všech. Asi by se hodně divili i nejvěrnější obdivovatelé Vladimíra Špidly. Díky dohodě s mobilními operátory stihneme projíst pět miliard za licence mobilních telefonů už v příštím roce, ačkoli platba měla přijít o rok později. Co budeme projídat v roce 2005, ještě nevíme. Zato je známo, že sítě nové generace budou mít díky dohodě s vládou rok zpoždění. Tak tohle všechno má být to průhledné rozpočtové hospodaření, se kterým se vláda tolik oháněla při svém nástupu?
Nenapravitelní optimisté věří, že teď už to přijde a druhá fáze reformy přinese konečně reformu. Jenže takový optimismus už hraničí, slušně řečeno, s nepoučitelností. Čekají nás dílčí daňové změny, velmi opatrně dávkované, takže jejich národohospodářský dopad bude mizivý. Penzijní reforma navržená ministerstvem práce může vést jen k tomu, že státnímu rozpočtu přibudou v příštích letech další desítky miliard výdajů, nebo bude podstatné části obyvatelstva vznikat nárok na důchod až v době věčného odpočinku. Na zcela zbytečně přibývající státní zaměstnance a na dotování lidí, kteří nechtějí pracovat, zneužívají sociální dávky a zcela záměrně žijí na účet druhých, ale nikdo nesáhne. Volby budou už brzy, a jak se zdá, nikdo jiný ČSSD volit nebude.
