LEPŠÍ UŽ TO NEBUDE

Jiří Jonáš

„Nevěřím, že existují omezení, jak rychle může (americká) ekonomika růst… A v žádném případě nevěřím v existenci Phillipsovy křivky, tvrdící, že inflace a nezaměstnanost jsou jako na houpačce: když jde jeden ukazatel nahoru, druhý klesá, napsal Robert McTeer ve výroční zprávě Federální rezervní banky v Texasu, jejímž je prezidentem.

Co způsobilo, že tradičně konzervativní centrální bankéři najednou odmítají ekonomické modely, které neříkají v podstatě nic jiného, než že ekonomika nemůže růst dlouhodobě o mnoho rychleji než její výrobní kapacity, neboť jinak dojde k pře hřátí a růstu inflace? Proč prezident jedné z amerických federálních bank mluví najednou spíše jako politik na předvolební kampani?

Vysvětlení je v tom, že americká ekonomika je v situaci, která připomíná známý film s Jackem Nicholsonem As Good As It Gets (Lepší už to nebude). Míra nezaměstnanosti přesahuje ztěží čtyři procenta, což je nejnižší úroveň od roku 1969. Za rok 1998 bylo vytvořeno 3,2 milionu nových pracovních míst. Hrubý domácí produkt roste reálným tempem kolem čtyř procent ročně, míra inflace poklesla pod dvě procenta. Poprvé od roku 1969 zaznamenal federální rozpočet přebytek. Od roku 1990 se zvýšil HDP v USA v reálném vyjádření kumulativně o 27 procent, zatímco v Evropské unii o 20 a v Japonsku o deset procent.

Nic však netrvá věčně a vzhledem k tomu, že „lepší už to nebude , nelze vyloučit, že to bude naopak horší. Značný hospodářský vzestup byl v poslední době umožněn rychlým růstem produktivity práce a kapitálu a rostoucí nabídkou pracovních sil. Zásoba volné pracovní síly je však nyní téměř vyčerpána.

Pokud jde o produktivitu práce, v minulých letech byla výrazně podpořena vysokými investicemi amerických firem. Zatímco produkce se zvýšila za posledních osmlet o 27 procent, podnikové investice vzrostly o 80 procent, přičemž invest ice do zpracování dat se dokonce zdvojnásobily. Mohou investice a růst produktivity práce pokračovat stejným tempem jako doposud? Investoři nakupující americké akcie se domnívají, že ano, protože ceny, které za tyto akcie platí, ukazují, že očekávaj í stejný růst zisků i v budoucnosti. Hodně však záleží na pokračující dostupnosti zahraničních investic.

Jestliže nebude očekávání domácích investorů naplněno, nelze vyloučit, že to způsobí výraznější snížení cen amerických akcií. Tento pokles ovlivní negativně hodnotu aktiv amerických domácností, a tudíž spotřebitelskou poptávku. V minulosti byl rychlý růst spotřebitelské poptávky, stimulovaný nejen vzestupem produktivity a reálných mezd, ale také navyšováním cen akcií, vedle investic hlavním faktorem rychlého hospodářského růstu. Americké domácnosti nyní utrácejí dokonce více, než kolik v ydělávají. Tento trend je neudržitelný i bez případného kolapsu akciového trhu.

Druhé potenciální nebezpečí hrozí ze strany platební bilance. Vzhledem k tomu, že ekonomika USA rostla v 90. letech mnohem rychleji než u jejich hlavních obchodních partnerů, zvyšovala se rychleji i poptávka po dovozech ve srovnání s vývozy a narůstal schodek obchodní bilance a běžného účtu platební bilance (který zahrnuje i saldo plateb z investiční pozice). Zatímco v roce 1991 byl běžný účet téměř vyrovnaný, v roce 1998 dosáhl jeho schodek 233 mi liard a letos by měl překročit 300 miliard dolarů. Měřeno podílem na HDP je to méně než čtyři procenta, ale vzhledem k velikosti americké ekonomiky představuje tento schodek obrovskou poptávku po zahraničních investicích. Riziko spočívá v nejistotě, jak dlouho a v jakém rozsahu budou nadále ochotni zahraniční investoři nakupovat americké akcie a dluhopisy a tento sch odek financovat. Pokles růstu zisků či zvýšená inflace mohou poptávku po amerických aktivech omezit, což by znamenalo nutnost snížení schodku běžného účtu především prostřednictvím poklesu kursu amerického dolaru.

Ve stále více integrované světové ekonomice má vývoj ve Spojených státech nemalý dopad na ostatní ekonomiky. Obavy ze zhroucení mezinárodního kapitálového trhu po ruské krizi loni v létě přiměly americkou centrální banku na podzim 1998 ke snížení úrokových sazeb. Dilema, před kterým tvůrci americké měnové p olitiky stojí, není jednoduché. Zvýšit úrokové sazby nyní, ačkoli inflace nevykazuje zatím zřejmé známky zrychlení, a riskovat tak pokles cen akcií, zpomalení domácí spotřebitelské poptávky a negativní dopad na řadu rozvojových ekonomik, které se nacházejí ve stadiu křehkého zotavení z hluboké krize? Anebo ponechat úrokové sazby nezměněné, podpořit tak zotavení rozvojových ekonomik, ale zároveň riskovat, že dojde k pře hřátí ekonomiky a že bude nutno v budoucnu zpřísnit měnovou politiku mnohem výrazněji?

Finanční trhy již zabudovaly do svých očekávání zvýšení úrokových sazeb o čtvrt procentního bodu. Skutečnost, že americká ekonomika je v nejlepším stavu za posledních několik desetiletí, rozhodování o její hospodářské politice rozhodně neusnadňuje, spíše naopak.