Jako člověk, který je znám tím, že „vymetá“ hodně společenských akcí a večírků (na své první recepci jsem díky svému otci byl již v sedmnácti letech), jsem mohl pozorovat tisíce takovýchto „představení“. Moje představa opulentnosti a určité dekadence byla utvářena obrazem hostin, žranic a pijatyk na ruském carském dvoře a dvoře rakousko-uherského císaře. Vždy jsem před sebou v duchu viděl elegantní dámy v překrásných róbách, s účesy, na kterých jejich komorné strávily desítky hodin. A ty noblesní pány, ať již aristokratického nebo buržoazního původu, v nablýskaných botách a na míru šitých fracích. Nebo představitele jejich generálních štábů ve svátečních uniformách a jako zrcadlo se lesknoucích holínkách, na kterých pucflekové strávili nemálo času především vkleče. Tak takové byly ty mé imaginativní obrazy.
Někdy je opravdu lepší zůstat u představ.
Když se jeden dostane na nějakou společenskou akci pořádanou v Česku, musí být nutně zděšen. Vždy si tam připadám tak trochu jako v restauraci 2. cenové skupiny, a to ještě někdy nadhodnocuji.
Společenská výchova bývala jedním ze stěžejních předmětů bohatých a vlivných. Pochopitelně se měnila s dobou a mravy, které převládaly. Ale jedno platilo vždy: Akce byly pořádány pro určitou skupinu pozvaných, kteří nemuseli nutně vytvářet homogenní strukturu, ale museli dbát na etiketu. Pokud jí nebyli znalí, měli dvě možnosti: vzít si učitele(ku) společenského chování, anebo neměli do společnosti přístup. V současné době mi naopak připadá, že zvláště ti neznalí mají přístup všude.
Vše začíná tím, koho pozvu a jakou formou. Velká společnost se rozhodne uspořádat večírek pro své klienty. Pracovníkům převážně obchodních a marketingových oddělení zadají šéfové úkol vytvořit seznamy hostů. Kdybyste se podívali na prvotní vstupy a porovnali je s finálními seznamy, zjistíte zajímavou skutečnost: skutečných klientů firmy je pozváno méně než přátel a známých nejvyšších šéfů. A kolikrát nemají s byznysem té které společnosti vůbec nic do činění. Jsou jen prostě známí manažerů nebo manželek, nebo prostě někoho.
Jakou formou je pozvat? Tady narazíme na další paradox. Vánoční večírek pořádám pro renomované klienty, kteří mě živí. Společnost má sice určitý budget, ale aby se ušetřilo, skoro nikdo nepoužívá ručně vyrobený papír, a pokud alespoň křídový, tak to už je něco. Správně by měli obdržet pozvánku doporučeným dopisem nebo messengerem alespoň 14 dní před plánovanou akcí. Ve skutečnosti se pozvánka většinou posílá obyčejně (aby se ušetřilo) a pak se všichni diví, že ten či onen se tam nedostavil.
Na pozvánce je většinou uvedeno RSVP, což znamená „Odpovězte, prosím“, neboli jinými slovy, potvrďte svou účast, což bohužel druhá strana většinou neudělá, asi proto, že to neví. Pořádající firma začne panikařit, že účast bude slabá. Míra paniky roste vždy tehdy, když se očekává návštěva z ústředí. Odpovědný manažer tedy začne nutit své zaměstnance, aby v den D obvolali kde koho, hlavně aby tam bylo dost „hlav“.
Panoptikum začíná. Ten, kdo má řádnou pozvánku, přichází ke vchodu. Tam ho vítají většinou dva hoši v černém, zvaní ochranka. I když černá skryje hodně, zašlost a fleky tedy ne. Dále pak zpravidla dvě modrající dívky v modrých či červených „mini“ (pořadatel zapomněl, že teplota v prosinci zpravidla nepřesahuje pět stupňů Celsia).
Na pozvánce může být uvedeno: Vstup ve společenském obleku. Škoda, že bez jasnější definice. Společenský oblek je něco, co je hodně drahé? Třeba jeans od Versaceho? Často se zdá, že ano. Nikomu také příliš neradím dívat se dolů. Je pravda, že pořadatelé by si měli vzpomenout, že tyto akce se konají v době, kdy chodníky a silnice nejsou nejčistší, a instalovat alespoň automaty na čištění bot. Většina pozvaných by je však asi stejně nepoužila.
A jsme uvnitř. Jak se zdá, spousta pozvaných tento večer skutečně považuje za záležitost pracovní. Je to znát i na jejich vzhledu. Krásná košile od Valentina je sice stále od Valentina, jen je na ní poznat, že dotyčný ji oblékl ráno. Večerní převlékání nebývá častým zvykem.
Bohužel, pro velkou většinu pozvaných společenská znamená akci jídelní či „žrací“. Hlavně dostat na jeden talíř úplně všechno – studené, teplé i třeba moučník. Možná i promíchat. Důležité je, že je toho hodně. Ale o cateringu jindy.
Musím konstatovat, že jsou některé události, na které člověk rád vzpomíná. Z loňských předvánočních bych rád vyzvedl vánoční koncert Děti na prvním místě, který 6. prosince pořádal Teleaxis, společnost Petera Kovarčíka, v Goja Music Hall. Peter Kovarčík potvrdil, proč patří mezi nejlepší organizátory společenských akcí u nás. Na pódiu vystoupili Karel Gott, Daniel Hůlka, Elán, Leona Machálková, Petr Kotvald, Kateřina Brožová a další. Koncert byl zakončen luxusní recepcí v pražském Lapidáriu.
Zaujal mě také vánoční večírek společnosti AAA Auto 14. prosince v Duplexu, kde si hosté mohli prohlédnout v reálu mnoho krásných ženských tváří, neb zde byl založen 100% Woman Team, jehož členkami jsou naše úspěšné modelky a moderátorky.
