Když se průměrného laika zeptáte, zda v celosvětovém měřítku lesů přibývá nebo naopak ubývá, drtivá většina odpoví, že ubývá. Obraz kácení tropických deštných pralesů, aby na jejich místě mohly vzniknout nekonečné plantáže palmy olejné, se dokáže přece jen vrýt do paměti a pralesní požáry na indonéské Sumatře a Borneu, likvidující poslední místa výskytu orangutanů, tolik podobných člověku, jsou ještě tristnější.
V roce 1990 pokrývaly lesy 31,6 procenta naší planety, zatímco podle specializovaného hodnocení OSN za rok 2015 už jenom 30,6 procenta. Míra odlesňování v globálním měřítku se postupem času tlumí. Oproti netto úbytku o 7,3 milionu hektarů ročně v 90. letech a čtyřem milionům hektarů v první dekádě nového tisíciletí v posledních pěti letech netto ztráta představuje „jen“ 3,3 milionu hektarů.
Evropa se zelená
Proti notorickým ničitelům lesa totiž existují i příklady zemí, kde se les daří chránit. Nejen to, ve světle alarmujících zpráv zaniká třeba skutečnost, že v Evropě je mnohem více lesů než v časech našich pradědečků. Zkuste si prohlédnout krajinářské fotografie z dob, kdy stála na svých začátcích. Skoro všude v Evropě najdete na dobových fotkách téměř úplné bezlesí, neboť dříví bylo základním energetickým zdrojem, ale i stavebním materiálem a bylo nedostatkové, jak populace rostla, aniž měla jiné zdroje energie.
Uhlí a později i ropa a plyn spolu s mezinárodním obchodem změnily krajinu v Evropě i na jiných kontinentech, přičemž tenhle proces ani zdaleka není u konce.
Fosilní paliva snížila tlak na získávání energie ze dřeva. Ve vyspělých zemích se na celkovém objemu těžby dřeva podílí to, které skončí v kamnech, asi 17 procenty, zatímco v rozvojových zemích je to dodnes 93 procent. Spalovací motor pak znamenal, že během velmi krátké doby vystřídala auta a traktory koňské potahy, což není malá věc: pěstování krmiva pro koně zabíralo až třetinu zemědělské půdy. Ohromný nárůst produktivity v zemědělství dramaticky snížil potřebu pracovní síly a konečně mezinárodní obchod znamenal, že ve vyspělých zemích klesl tlak na využívání půdy pro zemědělství. Všechny tyto zdánlivě nesouvisející faktory se zasloužily o to, že se nejméně bonitní půda začala využívat pro lesnictví. Někde bylo postupné zarůstání krajiny v podstatě spontánním procesem. Tak či onak, Evropa se začala zelenat, přičemž tenhle proces ještě není u konce.
Proměna během století. Na začátku 20. století žila v mnoha zemích většina obyvatelstva na venkově a živila se zemědělstvím, které mělo nízké výnosy, takže se využíval každý kousek půdy. Kde nebyla pole, byly pastviny, mnohde se páslo i v lese, který navíc dodával většinu energie pro vytápění. O sto deset let později bylo všechno jinak: zastavěné plochy jsou mnohem větší, tam, kde byla pole nebo v méně produktivních oblastech louky a pastviny, dnes mnohde dominují lesní porosty. Les je v Evropě dvacátého století velkým vítězem.
Dnes je ve Velké Británii více lesů než kdykoli v posledních 250 letech a samotná Anglie měla víc lesů než dnes naposledy v době, kdy byl Karel IV. v jinošském věku. Přitom i těch současných 12 procent podílu lesních porostů na celkové rozloze je hluboko pod evropským standardem.
Francie, dodnes největší producent potravin v Evropě, je více než z třetiny pokrytá lesem, což souvisí s ohromným nárůstem produktivity v zemědělství, které se ovšem realizovalo jenom v příhodných oblastech. Méně produktivní oblasti se vylidňovaly a vylidňují se dodnes a opuštěná pole zarůstají lesem. Totéž platí pro centrální Itálii (32 procent) a ve Španělsku (37 procent) nebo v Portugalsku (38 procent) je dnes míra zalesnění vyšší než v Česku, kde sice lesních ploch také přibylo - na současných 34 procent.
Můj známý mi ukazoval nové fotky z jižního Bulharska, z míst, kam jsme před čtyřiceti lety jezdívali na přírodovědecké expedice - vůbec jsem ta místa nepoznával, jak byla zarostlá. Odehrálo se tam ve zrychleném tempu to, co ve většině evropských zemí o jednu dvě generace předtím.
Velká zelená zeď
Intenzivní zemědělství, ukončení extenzivní pastvy dobytka, odliv lidí do měst je fenoménem všech zemí, které bohatnou, což zároveň znamená vylidňování venkova a spontánní zarůstání krajiny, pokud se o ni nikdo nestará. Příroda si bere, co jí náleží. Proces je někde zcela spontánní, někde velmi organizovaný a není to čistě evropská záležitost.
Komentář: Zelená fuška
Pár desítek kilometrů od hlavního města Spojených států se ocitnete v zalesněné krajině s nejvyšší hustotou medvědů v přepočtu na kilometr čtvereční v USA. Při vzniku Shenandoah National Park stála federální vláda, která vykupovala za velké krize v třicátých letech pozemky, aby pomohla tamním chudákům a dala jim alespoň nějakou hotovost do začátku a následně je zaměstnala ve veřejných pracích. Kdysi téměř vyhubení jelenci viržinští se přemnožili takovým způsobem, že ožírají skalničky nikoli na předměstských zahrádkách, ale v rezidencích téměř v centru města (řekněme ve čtvrti jako Bubeneč u pražské Stromovky).
Kdo by to byl řekl, že Japonsko, které přišlo o většinu lesů za druhé světové války, se díky desetiletí trvajícímu zalesňování dostalo na stejnou míru zalesnění jako Švédsko a j e těsně za velmi řídce osídleným Finskem? Tokijská aglomerace má skoro čtyřikrát tolik obyvatel než Česko a je nejlidnatější na světě, ale kdysi hustě zalidněný venkov s rýžovými farmami vymírá - Japonsko je demograficky nejstarší zemí na světě.
Čína sice své původní přirozené lesy v podstatě až na poslední zbytky ztratila, ale v zalesňování se dnes činí: do roku 2020 by chtěla dosáhnout, aby lesní porosty pokrývaly 23 procent rozlohy země. „Velká zelená zeď“, tedy čtyři tisíce kilometrů dlouhý pás nově vysázených lesů, které by měly ochránit severovýchod země před postupujícím vysycháním a prašnými bouřemi, sice poskytuje působivé statistiky, ale výsledek je stejný jako u mnoha čínských kampaní. Vysazují se nepůvodní dřeviny, které naopak potřebují hodně vody, aby se uchytily, a do aridních ekosystémů se ani trochu nehodí.
Navíc jsou tu statistiky, které vycházejí z periodické inventarizace lesů, které dělají čínské úřady pro lesnictví, a pak satelitní průzkum. Před měsícem publikoval prestižní časopis Nature studii, ve které porovnával údaje o zalesnění v letech 2000 až 2013 podle použitých datových zdrojů a metodik vyhodnocování. Inventarizace vykázala přírůstek 3,41 procenta, satelitní snímkování nepatrný čistý úbytek asi o 0,4 procenta. Vyberte si.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
