MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ PETR GANDALOVIČ - Česko je pro liberalizaci zemědělské politiky v Evropské unii, ale jen pokud čeští zemědělci nebudou mít horší podmínky než ostatní. „Mám pocit, že my jsme už liberalizovali víc než naši konkurenti ze zemí původní patnáctky,“ říká ministr zemědělství Petr Gandalovič.
Co po polovině svého funkčního období považujete za nejdůležitější z toho, co se vám už podařilo prosadit?
Program rozvoje venkova, který má naprosto klíčový význam pro zlepšení konkurenceschopnosti našeho zemědělství a zkvalitnění života na venkově. V současné době přichází do zemědělství mnohem víc peněz než dřív. Jsem rád, že se také daří uskutečňovat pozemkové úpravy. Ty dosud byly popelkou, šlo na ně čtyřikrát méně peněz než dnes. Právě pozemkové úpravy mají také nesmírně důležitý význam pro vodní režim v krajině, pro ekologickou stabilitu.
To mají ekologové radost…
Ministerstvo zemědělství dnes nepotřebuje peskování od ekologů nebo ministerstva životního prostředí. Do vlastních pravidel jsme totiž zavedli celou řadu priorit, které by se ještě před deseti lety zdály nepředstavitelné, jako jsou krajinotvorné prvky, remízky, malé vodoteče. To jsou všechno věci, na které jsem hrdý.
STÁT BY MĚL MÍT Z LESŮ NĚJAKÉ PŘÍJMY
Ani vám se v ministerské funkci nevyhnuly problémy kolem státního podniku Lesy České republiky. Jak zabráníte tomu, aby se podezření kolem plýtvání s penězi v Lesích neopakovala?
Všechna podezření šetříme, případně spolupracujeme s policií. Ukázalo se ale, že řada věcí byla nepodložená obvinění. Dochází k nim proto, že v současné době se mnoho lesnických firem potýká s ekonomickými problémy a chce, aby jim vedení Lesů, případně přímo ministerstvo, šlo více na ruku. Než se to vysvětlí, na vedení Lesů a ministerstvu ulpí podezření.
Takže šlo podle vás jen o vykonstruovaná obvinění?
Antimonopolní úřad dostal právní posudek, který ukazuje, že tendry na likvidaci následků vichřice Emma byly po právní stránce v pořádku. Přitom na jaře Asociace podnikatelů v lesním hospodářství tvrdila, že Gandalovič tuneluje české lesy.
Určité kruhy v oblasti lesního hospodaření vytvářejí tlaky, protože nejsou spokojeny, že jsme udělali transparentní výběrová řízení, v nichž nevyhrály tolik, kolik chtěly. Zavázaly se totiž k vysokým cenám, teď je musí dodržovat.
Druhá věc je, že řada rozhodnutí v oblasti výběrových řízení z období 2004 a 2005 teprve teď dobíhá ve formě různých soudů, arbitráží a sporů. Ten tlak se přenáší na mě, i když jsem ty věci nezpůsobil.
Váš rezort připravuje speciální zákon o státních lesích. Co v něm bude?
Jde o otázku právní formy státního podniku. Dnes se řídíme zákonem o státním podniku, který je poměrně zastaralý. Například neumožňuje státu získávat z lesního hospodářství nějaké příjmy. Zatímco obecní lesy přinášejí obcím peníze, Lesy České republiky státu nepřinášejí žádný odvod nebo podíl na profitu. Přitom zisku dosahují, v roce 2006 to byla necelá miliarda, vloni 650 milionů korun. Zisk se ve státním podniku neustále kumuluje. A to je jedna z věcí, které by se měly vyjasnit.
Co se tedy s tím ziskem děje?
V současné době je používán pro investiční činnost, například pro obnovu lesních cest, zalesňování a podobně. Aby to fungovalo normálně, musí státní podnik poskytnout zisk státu, pokud jej vytvoří. Nechci ale, aby to vypadalo, že zákon se dělá proto, aby se stát zmocnil finančních prostředků.
Lesy mají dnes na různých účtech uloženo kolem pěti miliard korun …
Zbylé prostředky se ukládají na termínové účty nebo do různých fondů. Tak se v současné době ty peníze zhodnocují.
Dnes je není možné využít jinak než na investice?
V podstatě máte pravdu.
Bude se v novém zákoně řešit také způsob zadávání lesnických zakázek, když vyvolávají takové spory?
Ano, protože je jasné, že zákon o veřejných zakázkách není pro lesní hospodaření vhodný. Jde o různé lhůty pro námitky, které mohou způsobit, že Lesy ČR nebudou schopny zajišťovat těžbu v lese. A když se netěží, neodstraňují se následky kalamit a nezalesňuje se. To les poškozuje.
To by s vámi možná váš vládní kolega Martin Bursík nesouhlasil. Ekologové by nejraději, stejně jako v šumavském národním parku, zasahovali do přírody co nejméně…
Já se teď vyjadřuji k hospodářským lesům, kde je těžba naprosto přirozenou součástí péče o les. Kdyby neprobíhala těžba, tak by v lese přerůstala dřevní hmota, stromy by byly nemocné, napadl by je kůrovec a z nemocných stromů by se rozšířil i na zdravé stromy. Ve výsledku by se dřevní hmota během velmi krátké doby znehodnotila.
Kvůli Šumavě dochází k velkým sporům mezi starosty místních obcí, krajem a ministerstvem životního prostředí. Dojde k nějaké dohodě?
Ministerstvo životního prostředí vehementně prosazuje, aby se všechny aktivity posuzovaly z hlediska vlivu na životní prostředí. Když chcete postavit dálnici nebo vodní dílo, ministerstvo životního prostředí trvá na tom, aby se posuzovalo, jaký vliv bude mít projekt na životní prostředí. A je to i v souladu se zákonem.
Najednou tu máme situaci, kdy ministerstvo a Správa národního parku rozhodnou o takzvaných bezzásahových zónách, tedy že se v nich nebude těžit a nebudou se tam odstraňovat následky kalamit a kůrovce.
Myslím, že nejlépe by ministerstvo životního prostředí udělalo, kdyby své rozhodnutí vystavilo procesu posuzování vlivu na životní prostředí, aby se k tomu mohli vyjádřit odborníci, samosprávy i veřejnost. Stejně jako v případě, když se má někde postavit dálnice. Jestli si je jisté svou koncepcí, ať se tomu podrobí.
V novém zákoně o státních lesích má být i způsob, jak část lesů, které jsou majetkem státu, privatizovat. Vy jste se za částečnou privatizaci státních lesů, které dnes tvoří kolem 60 procent lesů v Česku, postavil. Je to proto, že stát je špatný hospodář?
Já jsem byl po dlouhé době první, kdo řekl, že by stát neměl vlastnit tak vysoký podíl lesních pozemků. Nejen proto, že stát je vždy problematický vlastník, ale i proto, že je tak dominantním hráčem na trhu se dřevem i s lesnickými pracemi. Jak dlouho bude stát tento vysoký podíl zastávat, tak dlouho budou trvat spory. Firmy musejí svou činnost z velké části propojit se státem.
Když podniká někdo ve stavebnictví, může si vybrat, jestli bude stavět pro veřejný sektor třeba dálnici nebo nemocnici, nebo pro soukromý sektor banku či továrnu. Podnikatel v lesním hospodářství má ze 60 procent za partnera stát a musí se tomu podřídit. Ať se stane v Lesích ČR něco dobrého či špatného, je toho podnikatel součástí. Je zdravější, když stát není tak dominantním hráčem.
Kdy se začne s privatizací lesů?
Česká republika a předtím Československo má dlouhou tradici státních lesů. Takže představa, že budeme rychle a neúměrně prodávat lesy finančním skupinám, které přijdou s penězi odkudkoli, není správná. Já jsem mnohdy tázán, proč jako pravicový politik nejdu ještě dál a nenavrhnu podstatně radikálnější privatizaci lesů. Já říkám, že to chce čas. Les není jako výrobní podnik, roste sto let a jakékoli špatné zásahy jsou nenapravitelné.
PETR GANDALOVIČ (44)
Je ministrem zemědělství a místopředsedou vládní Občanské demokratické strany. V roce 1987 dokončil studium na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a nastoupil jako učitel fyziky na gymnáziu v Ústí nad Labem. V roce 1989 spoluzakládal Občanské fórum, v letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění. Od roku 1992 do roku 1994 působil jako náměstek ministra životního prostředí, pak byl tři roky vrchním ředitelem a poradcem ministra na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1997 až 2002 působil jako generální konzul České republiky v New Yorku. Po návratu byl zvolen primátorem Ústí nad Labem. Po volbách v roce 2006 se stal poslancem, krátce byl také ministrem pro místní rozvoj. Je ženatý, má tři dcery – Anetu, Lindu a Kamilu.
Kdy budou teze zákona hotovy?
Myslím, že teze budeme mít na podzim. Bude se o tom ještě hodně diskutovat a pak bychom začali připravovat paragrafové znění zákona.
Zvládnete to do konce volebního období?
To bude těžké, ale když budeme mít prodiskutované zásady zákona, pak by paragrafové znění mohlo jít rychleji.
Tato vláda už privatizaci lesů nestihne?
To určitě ne. Dokonce bych pochyboval, že k ní dojde za příští vlády po roce 2010. Ale je prostě třeba splnit domácí úkol, potřebujeme připravit podmínky. Není to aktuální věc.
NECHCI CÍRKVE VYPOŘÁDAT NATURÁLNĚ
Vláda zatím ve sněmovně neprosadila majetkové vyrovnání s církvemi. Ty vlastnily v minulosti i půdu a lesy. Nebylo by jednodušší vrátit církvím jejich původní majetek, než poskytovat finanční vyrovnání?
Náš rezort by si s tím poradil. Ale jako politik takové řešení odmítám. Nemyslím si, že by bylo dobré majetek církvím vracet naturálně, protože pak by například velká část území Olomouckého kraje patřila církvi. Kombinace naturálního vypořádání s peněžním je dobrým kompromisem. A je škoda, že zrovna poslanec Vlastimil Tlustý, který se teď angažuje v celé řadě afér, si vybral tuto věc jako nástroj k vydírání vlády.
Věříte, že se podaří dospět ve sněmovně k dohodě?
Je třeba přiznat, že co jsme původně nechtěli připustit, a to vytvoření parlamentní komise, není úplně špatné řešení. Na posledním jednání tato komise došla k závěru, že není třeba zpochybňovat rozsah majetku. Dnes už se bavíme o poměru, co se má vydat naturálně a co nahradit finančně. A samozřejmě jednáme o ceně, o tom se budeme bavit nejvíc. Já jsem pořád optimista. I v řadách ČSSD by měla zvítězit odpovědnost.
Vypořádání křivd z minulosti není dokončeno ani v rezortu zemědělství. Velký boj svedete ve sněmovně zřejmě o transformační zákon. Nemáte obavy, že neprojde, když se proti způsobu vypořádání staví nejen opozice, ale i lidovci?
Já si myslím, že to není tak pesimistické, protože řada poslanců si uvědomuje, že ty křivdy nastaly, ale chtějí, aby škody nahradil stát. Já však říkám, proč by měl platit stát za to, co způsobili jednotliví lidé?
Vláda se přiklonila k vašemu názoru, takže do sněmovny jde jen jedna varianta – aby transformační podíly vyplatily společnosti, které se přetransformovaly z původních družstev.
Problém je zpracovat takový zákon, aby se dal průchod spravedlnosti, ale aby to nebylo v rozporu s ústavou nebo nějakými legislativními pravidly. Všichni si na tom vylámali zuby. Nám se podařilo takový zákon zpracovat, legislativní rada vlády ho nakonec doporučila. Já doufám, že i v parlamentu se najde dost poslanců, kteří ho podpoří.
Co by se stalo, kdyby zákon neprošel?
Pro mě by bylo zklamání, že poslanci dali přednost krátkodobým politickým cílům před systémovým řešením. A pro Českou republiku by to znamenalo riziko, že bude čelit žalobám ve Štrasburku.
BYLI BYCHOM HLOUPÍ, KDYBYCHOM PENÍZE NEVZALI
Vláda se rozhodla ukončit národní dotaci na školní mléko. Nyní ale Evropská unie přichází s myšlenkou rozdávat dětem ve školách ovoce a zeleninu zdarma. Chce tak zabránit zvyšující se obezitě dětí. Vám se ten nápad nelíbí?
Myslíte, že by proti obezitě nebo jiným stravovacím zlozvykům měli bojovat bruselští úředníci? To by měli hlavně rodiče dětí. Řekněme si na rovinu, že celá řada věcí, které se v Unii odehrávají, je kombinací snahy úředníků o to, aby měli nějakou náplň a bohulibý cíl, a lobbismu příslušných organizací, v tomto případě ovocnářů a zelinářů.
Nejsem si jist, jestli máme na ty návrhy přistupovat. Ale bylo by těžko obhajitelné, kdybychom řekli, že nebudeme z Unie brát finanční prostředky na podporu zdravého stravování. Proto jsme řekli, že prostředky na školní mléko přijmeme. Byli bychom hloupí, kdybychom to neudělali, ale nevidíme důvod, proč k tomu přidávat 60 milionů korun ze státní pokladny.
Francie chce při svém předsednictví v Radě Evropské unie přehodnotit problematiku biopaliv, zejména cíle, podle nějž má dosáhnout podíl biopaliv do roku 2020 deseti procent. Podpoří Česko záměr Francie?
My také prosazujeme, aby Unie prozkoumala efekty biopaliv a navrhla nějaké celoevropské řešení. Je to třeba, aby si státy neposílaly daňově zvýhodněné cisterny s lihem z jedné země do druhé. Ale když stálo obilí 250 až 300 korun za metrák, všichni volali po biopalivech. Následně stál metrák 600 korun a všichni říkali, jestli to náhodou nezpůsobila ta biopaliva, a že bychom měli být opatrní. Všichni představitelé Unie začali couvat.
A dneska zase cena obilí klesá a už je pod 400 korunami. Ukazuje se, že ty efekty biopaliv nejsou asi tak významné, že nárůst cen byl způsoben spíš neúrodou nebo zvýšením poptávky.
Jak se tedy k biopalivům postaví Česko?
My se k nim snažíme přistupovat uvážlivě, nikoli metodou ode zdi ke zdi, která by měnila podmínky za pochodu a která by podnikatelům přinášela stále nějaká překvapení. Řekli jsme, že teď budeme uplatňovat princip přimíchávání biopaliv, postupně bude jejich podíl stoupat až do roku 2009, kdy bude na 4,5 procentech. Další diskuze se povede o tom, jak budeme postupovat ve věci takzvaných vysokoprocentních biopaliv a v oblasti biopaliv druhé generace.
LIBERALIZACE ANO, ALE ZA STEJNÝCH PODMÍNEK
Česká republika bude v první polovině příštího roku předsedat Radě Evropské unie. Bude Česko prosazovat větší liberalizaci zemědělské politiky v Evropě?
Jsme pro liberalizaci, ale jen za předpokladu, že naši zemědělci nebudou mít horší podmínky než ostatní. Máme pocit, že například my už jsme hodně liberalizovali, ještě víc než naši konkurenti ze zemí Unie. Nikdo nepodporuje produkci čehokoli, rozhodnutí je čistě na farmáři.
Už teď máme u nás velmi málo přímých dotací, Unie nám už nedovolí zavádět žádné další přímé podpory pro nějaké konkrétní sektory. Zatímco v Unii – v původní patnáctce – mají pořád nějaké přirážky, podpory. My liberalizací myslíme odstranění celé řady dalších netržních podpor v celé Evropské unii, které pro nás znamenají nekalou konkurenci.
Zemědělci se obávají, že vzhledem ke snížení rozpočtu ministerstva v příštím roce bude chybět 2,5 miliardy korun na podporu hospodaření zemědělských podniků. Tedy že stát nebude mít dostatek peněz na spolufinancování projektů…
To musím rázně odmítnout. Přicházíme v návrhu státního rozpočtu o pět miliard korun, meziročně to je vážný zásah do našeho rozpočtu. Ale snažíme se skutečně hledat rezervy tam, kde zbytečné nároky na rozpočet byly příliš vysoké, pak se nevyčerpaly a spadly zpátky do rozpočtu nebo rezervního fondu.
Zmíněných 2,5 miliardy korun je částka, kterou nemůžeme takovým úsporným způsobem najít, tyto peníze musíme seškrtat z takzvaných přímých plateb. Je to nepříjemné, ale zatímco my snižujeme národní doplňkové platby, Evropská unie každý rok zvyšuje finanční prostředky do přímých plateb o deset procent. Do jisté míry je to tak kompenzováno nárůstem plateb z Evropské unie.
