Sloužit armádě i přírodě a generovat zisk, chce ředitel Vojenských lesů
Josef Vojáček (34), ředitel Vojenských lesů a statků. Absolvent brněnské Mendelovy univerzitu. Do Vojenských lesů a statků přišel k 1. prosinci 2004 z Lesů České republiky. V roce 1993 v nich začínal jako adjunkt na Lesní správě Šternberk a do Vojenských lesů odcházel z pozice vedoucího odboru informatiky na ředitelství v Hradci Králové. Mezitím stačil být pozemkovým referentem i hlavním účetním.
EURO: Když jste přišel do Vojenských lesů a statků, státní podnik se za vydatné pomoci dotací a čerpání rezerv v poklidu držel mírně nad vodou. Vy jste prý však jako nový ředitel riskantně zakormidloval do bouřlivých vod. VOJÁČEK: Mým úkolem je dostat firmu do černých čísel i bez státních subvencí. Státní podnik sice dosahoval kladných hospodářských výsledků, ale jen mezi deseti až dvaceti miliony s využitím státní podpory, která byla málem o řád vyšší. Když jsme rozebírali časovou řadu výsledků od roku 2000, zaznamenali jsme neustále klesající tendenci. Přičemž státní dotační tituly spíše rostly a pohybovaly se od 90 do 110 milionů korun v roce 2004. Z rozdílu těchto čísel si lze velmi lehce udělat představu o tom, jakých skutečných hospodářských výsledků Vojenské lesy a statky (VLS) doopravdy dosahovaly. Tak to nemohlo dál pokračovat. Nové vedení proto okamžitě zahájilo modernizaci společnosti a vsadilo především na změny výrobních technologií.
EURO: Máte už nějaké důkazy, že jste nezamířili špatným směrem? VOJÁČEK: Porovnali jsme si výsledky za prvních sedm měsíců loňského a letošního roku a zaznamenali jsme absolutní zlepšení o 23 procent. Zatímco loni v tomto období činil nezdaněný hospodářský výsledek 66 milionů, letos už 88,6 milionů korun.
EURO: Není to nadnesené číslo? Vaše tiskové zprávy se na základě stejného porovnání výsledků na podzim dokonce chlubily, že jste teď ziskoví na 150 procent. VOJÁČEK: Ty zprávy nelhaly. Možná je to obtížné na pochopení, když jsem teď mluvil o 23 procentech, ale počítejte se mnou. V těch 66 milionech korun loňského hospodářského výsledku bylo jedenáct milionů korun dotací, které jsme letos neobdrželi, a dále se do nich započítalo 30 milionů korun rezerv, které byly zúčtovány ve prospěch tržeb. A my jsme těch 88,6 milionu korun de facto dosáhli bez 41 milionů korun, zúčtovaných zvenčí v těch 66 milionech hospodářského výsledku minulý rok. Pokud bychom rozpustili stejnou měrou rezervy jako v roce 2004, což bychom klidně mohli udělat, případně získali stejnou výši dotací, jakou zřejmě skutečně získáme, tak ten nárůst není o 22,6 milionu, ale o 64 milionů. Takže mnohem víc než těch 23 procent.
EURO: Přiznal jste, že se vaše firma těch ušetřených státních dotací stejně nemíní vzdát, jako to udělaly Lesy České republiky. VOJÁČEK: Firma naší velikosti v současné době nemá ekonomicky na to, aby mohla učinit stejné gesto jako Lesy ČR. Nicméně v krátkém čase budeme schopni hospodařit ziskově i po odečtení těchto dotačních titulů. Aniž bychom se jich vzdali, protože z nich můžeme hradit důležité práce pro celou společnost, které bychom při normálním způsobu hospodaření třeba ani neprováděli.
EURO: Jaké práce máte na mysli?? VOJÁČEK: Zejména činnosti spojené s ochranou přírody. Například obnovu lesa na obtížně zalesnitelných územích nebo podporu nějakých vzácných dřevin a tak dál. Do území obhospodařovaného Vojenskými lesy zasahují dvě chráněné krajinné oblasti a 28 přírodních rezervací a památek. V souvislosti s celoevropskou Naturou 2000 bylo vyhlášeno 26 chráněných přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a šest rozlehlých ptačích oblastí, v každém vojenském újezdě jedna. V polovině případů pokrývají celý újezd, ve druhé polovině menší nebo větší část. Kroky na ochranu přírody jsou nákladově výraznou položkou a v hospodaření firmy nemají patřičný výnosový efekt.
EURO: Co bylo největším problémem, který jste nečekal? VOJÁČEK: Velký počet zaměstnanců a nízká produktivita práce, s jakou se už dnes nikde jinde nesetkáte. Činnosti, které ostatní firmy v lesnictví vykonávají buď pomocí nových technologií, nebo nákupem služeb u dřevařských firem, se tady prováděly ve vlastní režii se značným počtem zaměstnanců a víceméně svépomocí. To muselo okamžitě skončit.
EURO: Jak řešíte tu velkou přezaměstnanost? VOJÁČEK: Především přesunem značné části zaměstnanců na jiné zakázky, které Vojenské lesy získávají od armády. Naštěstí se otevřela potřeba strážní služby. VLS mají dnes několik set zaměstnanců, kteří hlídají vojenské objekty a vojenská zařízení ve vojenských újezdech. Jsme za tuto zakázku velice vděčni, protože pomohla vyřešit sociální dopad změn v lesnické prvovýrobě a nabídla práci lidem, s nimiž by jinak musel být zrušen pracovní poměr. Bývalí dřevaři se v armádních službách také starají o veřejnou zeleň, o zimní údržbu komunikací a provádějí rekultivační opatření, sanují stopy po vojsku ve volné přírodě, zahlazují erozní rýhy a tak dále. Nebo ve vlastním stavebním středisku vojenských lesů budují uvnitř újezdů ubytovny pro vojska nebo nové cesty pro jejich techniku.
EURO: V čem spočívá kouzlo vaší energické proměny hospodaření státního podniku?
VOJÁČEK: Nové vedení Vojenských lesů se shodlo na zcela nové strategii dalšího vývoje podniku. Jeho předsevzetí se dají shrnout do sedmi základních bodů. Hned první není populární - propouštění technickohospodářských pracovníků pohodlně usazených na pražském ředitelství i na ředitelstvích divizí. Ruku v ruce s tím jde změna organizační struktury a výroby. Ta se neobejde bez zavedení nového informačního systému, a to jak v ekonomice, tak v obchodě, prostě u veškeré činnosti. Všechny ty změny musí podporovat nový motivační program.
Za vážnou podmínku trvalého úspěchu považujeme také centralizaci obchodu. Dost překvapení vyvolává rozhodnutí nenakupovat vlastní těžební stroje. VLS vlastní jeden harvestor (lesní kombajn - pozn. red.), který musí dosloužit, ale žádné nové podobné stroje se kupovat nebudou. Tajemství ekonomického úspěchu je ve snížení podílu prací ve vlastní režii a jejich nákup. Sedmým bodem změny, neméně důležitým než všechny předchozí, je vnitřní i vnější otevřenost podniku.
EURO: Mnozí lesníci vzhlíželi k Vojenským lesům jako k poslední výspě tradičního modelu těžby a obchodování se dřevem, a vy jim to teď narušujete. K jakému modelu chcete na základě uvedených zásad dospět?
VOJÁČEK: Vojenské lesy a statky jsou účelovou organizací, založenou ministerstvem obrany pro hospodaření v lesích na území vojenských újezdů. Nelze pro ně použít model, který bych po určitých malých změnách považoval za správný. Tedy model Lesů ČR, založený na nákupu lesnických služeb na vymezeném území, kdy soukromý subjekt smluvně přebírá starost o vše. Od těžby, přes prodej dříví až po následné zalesnění. Vojenské lesy by totiž nemohly svým případným partnerům definovat objem zakázky ani čas, kdy se ta zakázka dá realizovat. Protože zcela prioritní je ve vojenských újezdech výcvik armády.
Újezdy navíc podléhají zvláštnímu charakteru vstupu, na jejich území platí některé výjimky z legislativy, jiný je výkon státní správy a vše možné ostatní. Potřeby cvičící armády se den ode dne mění, takže bychom nemohli nikomu definovat objem dřevní hmoty, který bychom mu mohli dát k dispozici. Mohlo by se stát, že to, co bychom deklarovali jako objem hmoty pro potenciálního odběratele, bychom nemohli splnit. Rozdíl by mohl být až osmdesátiprocentní, a tak ten model pro nás není vhodný.
EURO: Tradiční způsob hospodaření jste zavrhli, nový á la Lesy ČR se nehodí. Co tedy? VOJÁČEK: Nakoupíme si jen ty práce, které jsou specializované a drahé a které bychom ve vlastní režii určitě provozovali méně efektivně než soukromníci. Konkrétně mluvím o nákupu - výhledově až stoprocentním - prací harvestorových technologií a dálkové dopravy. To jsou specializované činnosti, cena harvestorového uzlu včetně vyvážecího zařízení se dnes pohybuje od patnácti milionů výše, a přitom v lesích, které obhospodařujeme, jsou potřeba různé typy, které v našich podmínkách celoročně neuživíme. Proto je pro nás nejvýhodnější si práce harvestorů nakoupit jako službu.
EURO: Využili jste toho, že nyní zůstaly stranou smluv s Lesy ČR velké lesnické společnosti, které harvestory disponují? VOJÁČEK: Na harvestorové technologie vypisujeme výběrová řízení a je věcí každé firmy, zda se přihlásí. Začali jsme s tím už loni a stejnou cestou jdeme letos. Vypsali jsme výběrové řízení jak na množství dříví těženého harvestorovou technologií, tak na dálkovou dopravu. Prozatím jsme podepisovali smlouvy na jeden rok, uvažujeme však s tříletým obdobím.
EURO: Smlouvy uzavírané v Lesích ČR jsou však na pět let s tříletou opcí. Firma si do své činnosti aspoň může vložit investice, které by se jí měly vrátit… VOJÁČEK: To srovnání s Lesy ČR trochu pokulhává z hlediska odlišného charakteru zakázky. Domnívám se, že tříleté období je pro ty služby, které nakupujeme, to znamená harvestory a doprava, dostačující. Kromě časového období je zde víceméně pevně definovaný taky objem zakázky v kubících, dle něhož je možné si zakalkulovat výhodnost či nevýhodnost té nabídky. Na druhé straně mám stále na mysli i to, že jsme státní podnik, který může z různých důvodů kdykoli vyměnit vedení, a nevidím důvod, proč za sebou nechávat nějaká břemena na krku novému managementu.
EURO: Neobáváte se toho, že problém, který má s výběrovým řízením vedení Lesů ČR, by se mohl zopakovat i u vás? Jak jste se poučili? VOJÁČEK: Velice. Zvažovali jsme veškeré body, které byly napadány, zejména váhu referencí, záležitosti spojené s vyhodnocováním a s možnými osobními vazbami či s klientelismem. Veškeré tyto vazby se snažíme odrovnat tím, že právě probíhající výběrové řízení organizuje nezávislá nadnárodní firma. Váha jednotlivých kritérií bude rozložena tak, aby cena hrála 40 procent váhových kritérií. Preference, které jsou nutné, ale které jsou objektivně nadefinované tak, aby bylo vše jasně řečeno a všem stejným metrem měřeno, budou mít při rozhodování váhu okolo dvaceti procent. Svou váhu bude mít i certifikace ISO nebo certifikace „spotřebitelský řetězec dřeva“, i když tu nevyžadujeme, protože pro objednávané služby není nutná. Zůstává víceméně jediný sporný bod, za který byl postup Lesů ČR taky kritizován, a to je postup na základě zákona o veřejných zakázkách. Nedodržíme ho ani my, protože tento zákon se svými dlouhými lhůtami pro odvolání a pro všechny další postupy je pro nás příliš nepružný. Na jeho základě by se řízení mohlo protáhnout až na rok. A my ty služby budeme potřebovat už od ledna.
EURO: Máte možnost do výběrového řízení mluvit? VOJÁČEK: Jako ředitel státního podniku mám samozřejmě právo veta. Rozhoduji o návrhu výběrové komise. To jsou jen doporučení pro ředitele - ten má vrcholové právo rozhodování, které si pak samozřejmě musí obhájit. Ředitel státního podniku může doporučení výběrové komise akceptovat, může je zamítnout, může zrušit celé výběrové řízení. Ta pravomoc je nedílná. Absolutní. Smysl však má jen tehdy, kdyby se například ukázalo, že některé z těch referencí nebo údajů jsou nepravdivé, někým upravené, zkreslené…
EURO: Jaký význam přikládáte ve vašem hospodaření statkům? VOJÁČEK: Před dvaceti lety byla zemědělská výroba hlavní hospodářskou činností našeho podniku. Po privatizaci zemědělských majetků okolo vojenských újezdů a řešením vlastnické otázky půdy se po roce 1989 stalo absolutní minoritou. Vojenské lesy a statky mají zhruba 125 tisíc hektarů lesní půdy a pouze 6000 hektarů zemědělské půdy, z toho je aktivně zemědělsky obhospodařováno asi jenom 4300 hektarů. Zbytek tvoří myslivecká políčka, políčka pro zvěř a nevyužívaná půda. Na těch čtyřech tisících hektarech hospodaříme dle koncepce, kterou nastartovalo už minulé vedení státního podniku, a já se domnívám, že je správná. Protože 99 procent půdy leží z v oblastech se sníženou možností produkce, byla většinou převedena na údržbu travnatých porostů a na chov krav bez tržní produkce mléka a celé území bylo zařazeno do systému ekologického zemědělství. Přiznám se otevřeně, že na to stejně jako soukromí vlastníci, kteří hospodaří v těchto oblastech, čerpáme všechny dotační tituly, které lze čerpat. Vyrovnávají zátěž, kterou v zemědělství neseme z minulosti, kdy v těchto oblastech, které měly desítky tisíc hektarů zemědělské půdy, byla vybudována mamutí sila, posklizňové linky či silážní jámy, všechno naddimenzované na desítky tisíc hektarů. Nám to zůstalo v majetku a zatěžuje nás to desítkami milionů korun odpisů. Díky dotacím máme naději dostat se aspoň do úrovně černé nuly.
EURO: V Poslanecké sněmovně je připraven senátní návrh zákona, který má část vojenských újezdů předat obcím. Co to bude pro hospodaření Vojenských lesů znamenat? VOJÁČEK: Dlouhodobé finanční dopady tohoto kroku na hospodaření VLS očekávám od pěti do deseti milionů korun ročně. To je však jen velmi hrubý odhad, protože dosud není známo, kterých pozemků se to má dotýkat. Jisté je jen to, že nejde o části vojenských újezdů, ale o jakási jejich ochranná pásma. Vojenské lesy na těchto územích hospodaří, protože je to jejich poslání. Bude-li zákon přijat, samozřejmě jej budou respektovat. Tento krok však může citlivě poznamenat jejich infrastrukturu a vyvolat organizační změny.
EURO: Jak velkého území se má změna dotýkat? VOJÁČEK: Záleží na tom, kolik obcí bude lesní majetek požadovat, maximálně může jít o 3000 hektarů. Spory, které s VLS o tato území vedly některé obce, dopadaly u soudů zatím ve prospěch Vojenských lesů.
EURO: Budou obce nakloněné spolupráci? VOJÁČEK: Vojenské lesy budou usilovat o nalezení kompromisního řešení a nabídnou obcím možnost podílet se na hospodaření v těchto lesích. Ovšem s tím, aby právo hospodařit a výkon tohoto práva, zejména vzhledem k naplňování požadavků Armády ČR, zůstalo VLS. Rádi bychom o tom s obcemi diskutovali. VLS vedle výhod velkého a stabilního vlastníka lesů, jako je kvalifikovaný a zkušený personál s dobrou znalostí místních poměrů, lesní mechanizace a dobré obchodní podmínky mohou nabídnou obcím rovněž spolupráci při rozvoji těchto oblastí, schopnost vytvářet zázemí pro turistiku a tak dále. To vše obce zatím nemají a jsem přesvědčen, že taková nabídka pro ně může být zajímavá.
