Suki, vlastním jménem Zdeněk Souček, je jednou z nejdůležitějších postav české drum&bassové scény. Díky němu se odehrály desítky parties a festivalů - Let It Roll především.
S mixováním hudby začal před 20 lety, tehdy se ale více zaměřoval na hip hop, techno či reggae. S českou taneční scénou ho propojilo i osmileté působení ve vinyl shopu TSP Records a hlavně promotérské schopnosti.
Než vznikl samotný festival Let It Roll, pořádal klubové akce Take Control v Abatonu či DnB Rodeo v Matrixu. Díky těmto a mnohým dalším povedeným eventům (reggae koncerty v Lucerně, festivaly Reggae Meeting nebo Real Beat) byl již poněkolikáté osloven ke spolupráci s největšími českými festivaly na jejich dramaturgii. Zmíněný klub Matrix, nyní známý jako Storm, provozuje právě Zdeněk Souček.
Suki hrál snad na všech místech v Čechách, mnohých na Slovensku, se svými deskami ale cestoval i do Polska, Španělska, Velké Británie, Francie nebo Indie.
Jakou hudbu jste poslouchal, když jste byl malý kluk?
Já vlastně moc hudbu neposlouchal, s našimi jsme trávili čas spíše v přírodě. V pubertě jsem se hledal. Prošel jsem vším od diska po punk, hardcore. Kolem šestnácti let jsem objevil taneční hudbu, která mě uchvátila.
Začal jsem jako DJ, byl jsem mladý a nezkušený, nemohl jsem se nikam dostat. A tak jsem začal sám pořádat malé klubové akce, které postupně rostly.
Tehdy se hrálo z vinylů, musel jsem to trénovat a doslova jsem koukal pod ruce těm zkušenějším. Začal jsem si tehdy kupovat vlastní desky a s kamarády z Hanspaulky jsme postavili malou zkušebnu, sehnali staré gramofony a začali trénovat. Půl roku jsem to zkoušel, než jsem získal jistotu a začal vystupovat před lidmi.
Kde jste začínal?
V té době se jednalo o hodně komunitní věc a mimo komunitu taneční hudby vlastně drum&bass nikdo neznal, byl to okrajový žánr. Zkoušel jsem různé prapodivné prostory. Začínali jsme v roce 1999 v klubu Black Pes v Klánovicích, kde jsme pořádali první taneční akce.
Kdy vás napadlo udělat open air festival?
Mělo to postupný vývoj. První Let It Roll byl v klubu Mlejn, což byl kulturák, který jsme vyprodali, přišlo tam asi 500 lidí. Pak už jsme zkoušeli větší prostory a tak to pokračovalo až do roku 2007. Tehdy jsme si řekli, že bychom mohli zkusit udělat festival – lidi to vlastně baví nejvíc venku, pod širým nebem. Nikdy jsem moc neplánoval dopředu, snažil jsem se to dělat nejlíp jak to šlo. Sám jsem se divil, kam jsme se posunuli, nenapadlo mě, že z toho bude takto velký projekt.
Po třech letech se nám podařilo zorganizovat festival, na který přijelo 6000 lidí. Na tomto čísle jsme zůstali tři roky a my přemýšleli, jestli z toho neudělat multižánrový festival. Nakonec jsme zůstali jen u drum&bass, byli jsme de facto jediný festival tohoto žánru. Od té doby, co jsme začali dělat unikátní stage designy, začali jezdit cizinci, a videa a fotografie z festivalu překročily hranice republiky.
Vizuální stránka je pro Vás tedy stejně důležitá, jako ta hudební.
Ano, protože to nás odlišuje od ostatních. Máme silnou vizuální stránku i vlastní příběh. Festival měl pokaždé jiné téma. Od roku 2012 jsme se rozhodli pro jedno téma, které budeme rozvíjet. Mám rád sci-fi a roboty, a tak jsme vymysleli příběh robotů z jiné planety, kteří navštíví tu naši. Každý ročník vezmeme část toho příběhu a snažíme se jej vždy do toho festivalu promítnout. Pravidelní návštěvníci si pak mohou jednotlivé části poskládat, vidí, že na sebe navazují. Vidím v tom obrovskou přidanou hodnotu, něco, co naše fanoušky vždy přivede zpět.
Podle čeho vybíráte lineup?
Na začátku jsme vozili velké hvězdy drum&bass, tedy ty, které jsme si mohli dovolit. Posledních pět let se ale zaměřujeme na to, aby festival pokryl co nejvíce subžánrů, které drum&bass má. Máme hodně experimentální věci nebo zcela nová jména, o kterých zatím nikdo moc neslyšel. Snažíme si, aby si tam každý našel to svoje, ať už poslouchá ty „deep“ věci nebo naopak ty rychlé a drsné. Jsou to tři dny plné hudby na devíti stagích, na osmi z nich hraje drum&bass. Lineup skládáme tak, aby byl v rámci každého večera vyvážený. Zároveň ale vozíme absolutní špičku, top jména máme pět let stejná, není nikdo lepší, koho bychom mohli vzít.
Co je na pořádání největšího světového festivalu drum&bass hudby nejtěžší?
Nejvíce času zabere jednoznačně booking interpretů a příprava designu všech stagí. Na začátku jsem na vše byl sám, pak jsme na to byli dva, tři a dnes se organizaci festivalu věnuje celý tým lidí a spousta externistů, kteří pomáhají jak už s přípravami před festivalem, tak i na místě.
