Nadzvukové letadlo VSS Unity patřící společnosti Virgin Galactic se koncem uplynulého měsíce, konkrétně 25. května, konečně vrátilo na okraj vesmíru. Došlo k tomu poprvé od roku 2021, kdy se na jeho palubě do kosmu vydal také vlastník firmy sir Richard Branson.
Polední mise v rámci jejího testovacího programu se zúčastnilo celkem šest firemních zaměstnanců. A netřeba dodávat, že všichni byli z tohoto zážitku naprosto uneseni. „Ta zkušenost byla naprosto fenomenální. Do letu jsem nastoupil velmi sebevědomě, opravdu jsem se nemohl cítit připravenější. Žádné z mých očekávání se ale nenaplnilo, protože tato zkušenost je opravdu neuvěřitelná, doslova mimozemská,“ řekl pro CNN letecký inženýr a astronaut Chris Hume.
Cílem kosmických letů Virgin Galactic je dosažení hranice minimálně 80,5 kilometru nad zemí, což je výška, kde podle vlády Spojených států začíná vesmír. VSS Unity se to teď povedlo zhruba hodinu a čtvrt po odletu ze Země. A protože podle dostupných informací v pořádku proběhlo i následné přistání na kosmodromu America, věří představitele Bransonovy firmy, že dlouho odkládané zahájení komerčního provozu s platícími zákazníky je skutečně za rohem a společnost začne brzy vydělávat. Je to ale vážně tak jednoduché?
Unity nemá dostatečnou kapacitu
Virgin už zatím prodal asi 800 vesmírných letenek, přičemž prvních 600 z nich stálo od 200 tisíc do 250 tisíc dolarů (4,4 až 5,5 milionu korun). V současnosti se pak zhruba desetiminutový vesmírný zážitek prodává za 450 tisíc dolarů, tedy za necelých deset milionů korun.
A právě ekonomika celého vesmírného turismu představuje podle mnohých odborníků závažný problém. Dostat do vesmíru zmíněných osm set zákazníků, kteří už si letenky koupili, bude totiž nějakou dobu trvat. Virgin Galactic má prozatím k dispozici pouze loď VSS Unity, druhé kosmické plavidlo s názvem VSS Imagine bylo koncem loňského roku odstaveno. Zatím navíc není jasné, kdy a zda vůbec se do provozu vrátí.
Další komplikaci pak představuje frekvence jednotlivých letů. Generální ředitel Virgin Galactic Michael Colglazier podle CNBC uvedl, že VSS Unity by už brzy mohla být schopná vypravit se do vesmíru každý měsíc. Na její palubě je však možné převést maximálně čtyři pasažéry, takže i ta nejoptimističtější varianta poskytuje společnosti jen velmi malou přepravní kapacitu. Konkrétně to znamená, že loď každý rok dostane do vesmíru jen 48 zákazníků, a tudíž přeprava všech osmi set by Bransonovi a spol. teoreticky trvala zhruba 17 let.
Lidé z Virginu si tuto situaci samozřejmě moc dobře uvědomují a snaží se přijít s nějakým řešením. Podle Colglaziera proto společnost nyní zaměřuje své zdroje do vývoje nové generace kosmických lodí třídy Delta. I přesto se ale neočekává, že tento stroj dostane první pasažéry do vesmíru dříve než v roce 2026.
Naděje vkládané do Delty nemusí vyjít
Colglazier popsal Deltu jako ,ekonomický motor‘ Virginu Galactic s odhadovaným příjmem více než 2,7 milionu dolarů (téměř 60 milionů korun) za let. Řečeno jinak, pakliže bude do vesmíru létat jednou týdně, dokáže každá nová kosmická loď splatit náklady na svoji výrobu do půl roku. Společnost každopádně musí být nejprve schopná Deltu uvést do plného provozu, přičemž roky zpoždění ve vývoji VSS Unity ukazují, že to pravděpodobně hned tak nebude.
I kdyby navíc vše vycházelo přesně podle plánů, je tu další dilema. A sice v podobě včasného získání dodatečného množství peněžních prostředků z chystaných letů Delty. To proto, že nejprve bude nutné odbavit všechny zákazníky, kteří už si výlet do vesmíru dávno zaplatili.
Virgin Galactic má sice aktuálně k dispozicí téměř 900 milionů dolarů (necelých 20 miliard korun) v hotovosti a cenných papírech, ale tyto prostředky budou kvůli finančně náročnému vývoji bezpochyby velmi rychle docházet. Otázkou tedy zůstává, zde se Delta dostane do provozu tak rychle, aby tyto peníze dokázala nahradit.
Zlomovým bodem společnosti Virgin Galactic proto nejsou první lety s cestujícími, ale spíše lety s pořadovými čísly padesát, potažmo sto. Jejich dosažení přitom může být obzvláště komplikované, což dokazuje i dění u konkurence.
Třeba raketa New Shepard od společnosti Blue Origin totiž zůstává po selhání při startu uzemněná, a to navzdory několika úspěšným předchozím misím. Dokud tedy jakákoliv společnost zabývající se vesmírným cestovním ruchem nedosáhne alespoň nějaké konzistence ve frekvenci svých letů, zůstane nad obchodním modelem celého sektoru i nadále viset jeden velký otazník.
