Dluhy skupiny mohou přesahovat miliardu korun
Podnikatelská legenda se zhroutila. Ačkoli značka Fischer možná na trhu zůstane, Václav Fischer jako symbol podnikatelského úspěchu skončil. Jeho skupina se ocitla v rukou brokerské firmy Atlantik FT ze skupiny naftařského magnáta Karla Komárka. Informace, které během posledního týdne vyšly na světlo, roztavily manažerskou aureolu bývalého senátora jako jarní sluníčko posledního sněhuláka. Tři hlavní firmy skupiny Fischer fungovaly řadu let bez kvalifikovaného finančního řízení a nadělaly dluhy, jejichž výše dosud není přesně známa, ale může dosáhnout i jedné a půl miliardy korun. Ukazuje se navíc, že Fischerův podnikatelský plán byl postaven velmi agresivně a směřoval k soustředění zisků vytvořených v českém cestovním ruchu do dvou společností v Německu.
Bleskový nástup.
Václav Fischer začal v Česku podnikat již v roce 1991, když založil společnost Fischer Reisen, s. r. o., přejmenovanou v roce 1994 na Fischer, s. r. o. Využil přitom své zkušenosti z podnikání v Německu. Nabízel letecké zájezdy do Středomoří a na Kanárské ostrovy ve střední cenové kategorii. Vybudoval vlastní distribuční síť a navázal spolupráci s více než šedesáti externími prodejci. Velmi rychle se zařadil mezi tři největší touroperátory v zemi spolu s Čedokem a Travelou. Když Travela v roce 1997 zkrachovala, podařilo se Fischerovi stát se díky velmi dobře vedenému marketingu jasnou jedničkou na trhu. Dnes samotná cestování kancelář deklaruje více než tři sta tisíc klientů, ale lidé dobře obeznámení se situací v českém cestovním ruchu odhadují skutečný počet zákazníků na 170 tisíc ročně. Podobně nadsazená jsou čísla uváděná i dalšími cestovními kancelářemi. Důvěryhodné průzkumy uvádějí, že letadlem cestuje na dovolenou zhruba půl milionu Čechů. Z toho vyplývá, že Fischerův podíl se pohybuje kolem 35 procent.
V roce 1999 se skupina restrukturalizuje. Vzniká Cestovní kancelář Fischer, a.s., kterou z poloviny vlastní fyzická osoba Václav Fischer a z poloviny Fischer, s. r. o. Tento krok je vyvolán zavedením povinného pojištění cestovních kanceláří. CK Fischer je pouze touroperátorem, a tím snižuje obrat, z něhož se vypočítává výše pojistky. Fischer, s. r. o., je vlastníkem nemovitostí, distribuční sítě a provozuje další aktivity spojené s vydáváním magazínu Sezona a projektem v textilním průmyslu Fischer Collection.
Pár dolarů k penzi.
Ještě než zvítězil v Čechách, opustil Fischer německý trh. Svou tamní cestovku prodal společnosti Condor ze skupiny Lufthansy a provedl kroky, které patrně vedly k jeho dnešnímu pádu. Utržené peníze vložil do dvou nově vytvořených společností – Aircraftleasing Václav Fischer GmbH & Co. a Aircraftleasing Meir & Fischer GmbH. Název druhé ze společností naznačuje, že v ní figuruje ještě nějaký spolumajitel. Prvotním motivem bylo vyhnout se zaplacení daně z peněz za cestovní kancelář. Německé zákony osvobozují od daně příjmy reinvestované v Německu. Tyto dvě společnosti potom na úvěr čerpaný od Hamburgische Landesbank koupily dvě letadla Boeing-737-33A. Na tato letadla sepsala leasingovou smlouvu pražská firma Fischer Air.
Věc měla dva háčky. Tím prvním byl nejspíše ne zcela dobrý výběr letadel. Tento typ Boeing již nevyrábí a jeho akční rádius je pro cestovní kancelář, létající často až na Kanárské ostrovy, nedostatečný. Technici tvrdí, že tento typ letadla, hrozí-li při letu na Kanárské ostrovy silný protivítr, musí snížit počet cestujících ze 148 na 92, nebo zavazadla cestujících poslat jiným letadlem.
Mnohem horší však bylo nastavení podmínek finančního leasingu, který je mimochodem v letecké dopravě považován za velmi nestandardní. Splátky byly nastaveny tak, aby byl bankovní úvěr splacen již za deset let. Potom by bylo možné letadla prodat, nebo je dál provozovat. Životnost letadel je přitom patnáct až dvacet let. Pokud by vše vyšlo, Fischerovy německé leasingovky by vydělaly při pesimistickém scénáři, vycházejícím z patnáctileté životnosti letadla, zhruba 35 milionů dolarů. Jenže tento zvláštní penzijní plán Václava Fischera zlomil jeho firmám vaz.
Takto nastavený leasing znamená, že Fischer Air platí za každé z těchto dvou letadel 300 tisíc dolarů měsíčně. Proto účtuje své sesterské CK Fischer letenky za cenu minimálně o pět set korun vyšší, než by si účtovali jiní přepravci. Odhady říkají, že celkem to dělá astronomických 80 až 100 milionů korun ročně. To způsobuje, že cestovní kancelář nedosahuje žádného výrazného zisku, a navíc se dostává do zpoždění s různými platbami. Dokonce se zdá, že kdyby nebylo operace s letadly, neměl by Fischer vůbec žádné finanční problémy. Třetí letadlo bylo pořízeno formou standardního operativního leasingu a nejsou s ním žádné finanční trable.
Je zřejmé, že jakýkoli nový majitel si bude muset poradit se smlouvami mezi Hamburgische Landesbank, německými leasingovkami, Fischer Air a CK Fischer. Tento penězovod je nutné přetnout, jinak není finanční restrukturalizace skupiny vůbec možná. Týdeník EURO má informace, že Fischer nabízel investorům možnost prodloužit leasing o několik let, aby udržel své německé společnosti při životě. Je však otázka, zda pro nového majitele by nebylo mnohem výhodnější odstřihnout Fischer Air úplně a začít létat třeba s ČSA, které by měly o charterovou dopravu nepochybně značný zájem. Společnost Atlantik FT však zatím o svých záměrech a dohodách s Václavem Fischerem neinformovala.
Nyní jsou letadla splacena zhruba z poloviny. Dobře informované zdroje tvrdí, že zbývá doplatit ještě 17 milionů dolarů, tedy zhruba půl miliardy korun. Letadla jsou zastavena u Hamburgische Landesbank, ale druhým v pořadí byla Komerční banka. Spolu s předpokládaným postoupením pohledávek KB přejde na Atlantik i zástavní právo.
Zajištěná Komerčka.
Z uvedeného by se mohl zdát, že stačí ošetřit letadla některým z výše uvedených způsobů a skupina začne vydělávat nějakých sto milionů ročně. To je však patrně omyl a není vyloučeno, že mu podlehl i Karel Komárek. Celá skupina je totiž masivně zadlužena. Odkup pohledávek Komerční banky (KB) v nominální výši přibližně 490 milionů korun za polovinu, nebo snad dokonce 62 procent, jak uvádějí jiné zdroje, řeší sice rozhodující část problému, ale zbývá ještě mnoho dalších.
Dluh u Komerční banky vznikal postupně. První větší půjčka byla formou kontokorentního úvěru pro Fischer, s. r. o., na konci roku 2000. Tento úvěr ve výši 195 milionů korun byl splatný na konci března letošního roku. Rovněž v roce 2000 čerpala stejná společnost v KB střednědobý úvěr ve výši 78,5 milionu. Ten měl být splácen v měsíčních splátkách po 3,75 milionu do konce září příštího roku.
Fischer Air si potom v roce 2001 půjčil na krátkodobý úvěr 158 milionů, které měly být splaceny na konci letošního března. Dohromady činí výše jistiny úvěrů 430 milionů, s naběhlými úroky se dlužná částka může blížit půlmiliardě.
Všechny pohledávky jsou dokonale zajištěny a Komerční banka odvedla skutečně dobrou práci. Letos v lednu dokonce notářským zápisem přistoupil k dlužnickým firmám sám Václav Fischer. Na základě tohoto zápisu je zastaven také jeho veškerý soukromý majetek. Mezi zástavami je sto procent obchodního podílu ve Fischer, s. r. o., sto procent ve Fischer Air a sto procent CK Fischer, a. s. S tím jsou zastaveny i veškeré ochranné známky všech členů skupiny a Fischer, s. r. o., se zároveň zavázala, že zřídí zástavní právo ke všem dalším ochranným známkám, které v budoucnu přihlásí.
Dále byly zastaveny nemovitosti. Jde o administrativní budovu v pražské Provaznické ulici, Fischerovu vilu ve Střešovicích a nově zrekonstruovanou budovu v Ostravě. K tomu byly samozřejmě zastaveny peníze na účtech u Komerční banky. Navíc Fischer a jeho firmy vystavili ke všem úvěrům šestnáct bianco směnek. K tomu je ještě třeba připočíst již zmíněnou zástavu letadel. Zde je však první v pořadí Landesbanka a na KB by patrně zbyl jen nepatrný zlomek z výtěžku případného prodeje.
Minové pole.
Z výčtu je zřejmé, že další úvěr, který - jak uvádějí informace týdeníku EURO - byl ve výši 100 milionů korun čerpán od Dresdner bank, asi příliš dobře zajištěn nebude. Nicméně Dresdner nyní bude moci silně tlačit na Atlantik, který do transakce vloží stovky milionů korun, aby řešil i její pohledávku.
Dalších zhruba 40 milionů má představovat dluh Fischer Air vůči České správě letišť a 36 milionů vůči Českým aeroliniím. Obě společnosti rovněž podaly konkursní žaloby, ale nejspíše se také dohodnou s Atlantikem. Dobře informované zdroje jsou přesvědčené, že na obě společnosti, které jsou pod kontrolou státu, silně tlačí někteří členové vlády. Kabinet zřejmě v minulých dnech projevoval silné obavy z možného krachu Fischerova impéria a z toho, že by vznikly nějaké potíže tisícům lidí na dovolených. Sám Fischer, když informoval o spojení s Komárkem, aniž by byl tázán, prohlásil, že o dohodě informoval i premiéra Vladimíra Špidlu a ministra pro místní rozvoj Pavla Němce.
Jenže jestliže má pohledávky Česká správa letišť, mohou se objevit i závazky vůči dalším letištím v Evropě. A existují i další dluhy, jejichž řešení nebude jednoduché. Blíže neurčenou pohledávku uplatňuje pojišťovna Allianz, která vypověděla pojištění Fischerovým letadlům. Pokud Komárek nezaplatí, tak od 1. září neodletí ani jeden klient, protože letadla bez pojistky nesmějí do vzduchu.
Dostupné informace uvádějí, že pojištění cestovních kanceláří je naopak zaplacené, i když transakce byla uzavřena s několikaměsíčním zpožděním. Pojištění je přitom dostatečné na krytí plnění vůči klientům v případě krachu. V současnosti přesahuje pojistná částka 700 milionů korun. Náklady na repatriaci či vrácení peněz klientům, kteří by v případě krachu neodjeli, důvěryhodné propočty odhadují v této době na šest set milionů.
Ale jsou zde další dluhy, které je jen velmi obtížné vyčíslovat, a následné údaje pocházejí z odhadů lidí, kteří se pohybovali kolem akvizice Fischera nebo jsou dobře obeznámeni s fungováním cestovních kanceláří v České republice.
Nejméně průhledné jsou závazky vůči domácím i zahraničním hotelům. Rozptyl odhadů je velmi široký, od 50 po 300 milionů korun. Jeden zdroj tvrdí, že dluhy vůči hotelům prakticky není možné vyčíslit, protože se neustále mění, s řadou hotelů neexistují písemné smlouvy a obchod probíhá na základě osobních kontaktů. Hoteliéři navíc třeba nové akontace započtou za staré dluhy apod. Podstatná část tohoto obchodu je založena na osobních vztazích. Dluhy lze potom objevovat s ročním nebo i delším zpožděním.
Dalším věřitelem jsou externí prodejci, kterým Fischer nezaplatil provize. Ty činí obvykle deset procent z ceny zájezdu a jejich roční výše dosahuje zhruba 60 milionů korun. Lze předpokládat, že dluh by mohl momentálně činit nějakých 30 milionů.
Týdeník EURO má informace, že drobnější sumy dluží Fischerovy společnosti i některým médiím za inzerci. V novinách však i v době krize dále vycházely Fischerovy inzeráty. Někteří spekulanti nyní mohou menší Fischerovy dluhy skupovat se slevou a pod hrozbou konkursu nutit nového vlastníka k jejich neprodlenému uhrazení.
Kalné účty.
Když tedy sečteme všechny dluhy, dostaneme se na částku kolem 800 milionů až miliardy korun. Další půlmiliardu činí dluhy německých leasingovek za letadla. Je tedy třeba konstatovat, že Karel Komárek svým rozhodnutím o akvizici projevil značnou dávku odvahy a podstoupil značné riziko. Splatit všechny dluhy z výnosů podnikání cestovní kanceláře rozhodně nebude lehké.
V první řadě bude muset řešit nevýdělečné aktivity, jako je Sezona a Fischer Collection. Odhady říkají, že přijdou ročně na 50 milionů korun. Bude třeba nejspíše odprodat i zahraniční dcery v Polsku, Maďarsku a Slovensku, do nichž česká matka nalila v minulosti - opět dle odhadů - od 100 do 200 milionů korun. Na těchto trzích se Fischerovi nepodařilo získat významnější postavení, i když patrně obchodní politika byla obdobná jako v Čechách.
Ze všeho nejdříve však bude nutné vybudovat ve skupině systém finančního řízení. Celé roky neměla skupina finančního manažera, který by měl představu o tocích peněz mezi jednotlivými firmami skupiny a o jejich závazcích navenek. O vše se staral sám Václav Fischer. Za poslední rok ani neexistuje uzavřený audit společnosti.
Především to byly důvody, proč zkrachovala všechna dosavadní jednání s možnými partnery. Sám Fischer totiž do svých účtů nenechal nahlédnout vůbec nikoho. Tak skončila jednání například s největší evropskou cestovkou TUI, která svého času měla zjevný zájem převzít třetinu českého trhu. Neprůhlednost hospodaření odradila i další, tentokrát už finanční investory, kteří se o skupinu zajímali. Nakonec ale lákavý tržní podíl a minimálně třímiliardový obrat nepřevážily nad pochybnostmi o životaschopnosti.
Jaké důvody vedly Karla Komárka k rozhodnutí o akvizici, je proto nejasné. Muž, který podniká v plynárenství a ovládá Železárny a drátovny Bohumín, se pustil do cestovního ruchu., což mnohé na trhu překvapilo. Možná je to první krok k vybudování retailu a Atlantik se bude chtít profilovat i ve finančních službách, které by mohl nabízet ve Fischerově síti. Možná vytrhne ziskové aktivity Fischera ze skupiny a zbytek nechá padnout. To by mu však zase na prestiži příliš nepřidalo a poškodilo by to nakonec i samotnou značku Fischer.
Nejasná cena.
Každopádně v boji o Fischera nebyl Komárek sám. Minulý týden v úterý se Komerční bance jako zájemce přihlásila Penta a dala svou nabídku na odkup dluhů. Zdroje z Komerční banky říkají, že na několik hodin se objevil mezi zájemci i Unimex, vlastník Čedoku, jeho představitelé však tuto informaci vzápětí popřeli. Možná šlo jen o získání informací o konkurenci. Ve středu večer však KB rozhodla o prodeji Atlantiku FT. Na trhu se objevily zprávy, že výsledná cena je 62 procent z hodnoty, což by znamenalo více než 300 milionů korun. Lidé od Komárka však tuto informací popírali a částku označili za značně nadsazenou. Vzhledem k dobrému zajištění však Komerční banka ještě na jaře požadovala od případných investorů zhruba 75 až 80 procent z hodnoty, tedy o 100 milionů více. Nicméně informace týdeníku EURO uvádějí, že na pohledávky za Fischerem byly vytvořeny dostatečné rezervy.
