S nájezdníky pokoušejícími se fingovanými i skutečnými pohledávkami a insolvenčním řízením převzít zajímavé podniky se ale musejí vypořádávat mnohé další menší firmy.
Nakonec v Česku mají tyto praktiky dlouhou tradici a hláška Cimrmanova uhlobarona, že „důl je díra v zemi, tu vám přece nikdo nesebere“, vzbuzovala smích už za komunistů, dávno předtím, než se objevili na scéně Viktor Koláček a jeho jmenovec Antonín. Devadesátky byly prostě obdobím divokého východu a jedním z borců s kolty nízko u pasu byl zcela nepochybně i současný premiér Andrej Babiš, jehož nabytí společnosti Agrofert je typickým příkladem loupeže celého podniku jeho manažery.
Na jedné hromadě
Agrofert založil jako svou dceřinou společnost slovenský státní podnik zahraničního obchodu Petrimex na jaře v roce 1993 - krátce po rozdělení Československa -jako společnost s ručením omezeným. Jednateli byli Jiří Haspeklo a Andrej Babiš. O rok později, přesně 1. července, se s. r. o. změnila na akciovou společnost se jměním jeden milion korun a Babiš se stal předsedou představenstva. Předsedou dozorčí rady byl šéf Petrimexu Anton Rakický. Podle údajů z výkazů Petrimexu stál rozjezd dceřiné firmy v Česku kolem čtyř set milionů korun a matka mu k tomu přenechala veškerý svůj byznys s hnojivy. Samotnému Petrimexu se kvůli tomu z roku na rok propadly tržby zhruba o třetinu.
Na Slovensku v té době vládla pevnou rukou první Mečiarova vláda a ta na konci dubna 1995 vyměnila kompletní vedení Petrimexu a začalo jít do tuhého. Pouhé tři dny po výměně vedení Petrimexu zapsal pražský rejstříkový soud navýšení kapitálu Agrofertu z jednoho na čtyři miliony korun, čímž se akciový podíl Petrimexu scvrkl ze sta na 25 procent. Deset procent získala Spolana Neratovice a zbylých 65 procent Ost Finanz und Investment A. G. (O. F. I.), záhadná švýcarská společnost, která měla jen poštovní schránku a již měli podle pozdějších prohlášení Andreje Babiše vlastnit jeho bývalí spolužáci ze švýcarského lycea. Podkladem pro zápis v obchodním rejstříku se stal zápis z jednání mimořádné valné hromady akciové společnosti Agrofert, která se měla konat 13. 2. 1995 ve slovenském sídle Petrimexu. Podle zápisu z této valné hromady se Petrimex výslovně a značně nepochopitelně vzdal práva upisovat nové akcie a valná hromada uložila představenstvu oslovit do dvou měsíců vhodné zájemce o úpis.
Přečtěte si: Jak ukrást firmu?
Hned 18. května podalo nové vedení Petrimexu na tuto valnou hromadu žalobu pro její neplatnost, protože z jejího jednání nebyl pořízen notářský zápis. Jako podpůrný důkaz o tom, že se tato valná hromada vůbec nekonala, měl být výslech místopředsedkyně představenstva Petrimexu Eleny Trenčianské, která se podle zápisu účastnila valné hromady, ale prokazatelně pobývala v daném termínu ve Velké Británii.
Jenže v průběhu řízení právníci nového vedení Petrimexu zjistili, že žalují špatnou valnou hromadu, protože ta správná, na níž došlo k právním úkonům, které skutečně vedly k navýšení základního jmění, se konala až 22. 2. v Praze. Z této valné hromady již měl být učiněn i notářský zápis podstatný pro změny v rejstříku. Jenže v rejstříku žádný podobný notářský zápis nebyl uložen. Petrimex se pokusil rozšířit žalobu i na tuto valnou hromadu, což ovšem soud nepřipustil. A protože tak fakticky žaloval nesprávnou valnou hromadu, prohrál. Mezitím ale došlo k promlčení možnosti podat nový návrh na neplatnost té správné valné hromady a Agrofert byl definitivně Babišův. Náš premiér kdysi toto zcizení majetku sousedního státu ospravedlňoval tvrzením, že kdyby to neudělali, tak by Mečiarovi mafiáni ukradli celý Petrimex i s cenným Agrofertem.
Zaplatili jsme všichni
Získané know-how se mu pak brzy hodilo a pomohlo mu vyrůst v jednoho z nejbohatších lidí v zemi. Použil totiž vytěsnění nepohodlného vlastníka navýšením základního jmění při ovládnutí Lovochemie, významného výrobce průmyslových hnojiv, s nimiž Agrofert obchodoval. Lovochemii během privatizace ovládla společnost Proferta,která koupila 51 procent akcií od Fondu národního majetku v roce 1995. Profertu založily Hospodářské služby Nymburk, společnost Agra a firma BAGS patřící německému obchodníku s hnojivy, společnosti Carl Bielsen, kterému se nelíbilo, že Lovochemie prodává svou produkci do Německa výhradně přes Agrofert, a chtěl dosáhnout změny. V souboji však pohořel.
Profertu totiž většinově ovládla Agrobohemie vlastněná z poloviny Agrofertem a z druhé státním Chemopetrolem Litvínov. Důvodem byly problémy Hospodářských služeb Nymburk, které zkrachovaly, a jejich podíl získala Agrobohemia. Ta požádala FNM, aby zrušil své předkupní právo z privatizační smlouvy na akcie Lovochemie, protože Agrofert s Chemopetrolem chtějí podíl Proferty odkoupit. FNM odmítl, načež valná hromada Lovochemie navýšila základní kapitál o 250 milionů a Proferta, jako dosud většinový vlastník, své akcie odmítla upsat a vše upsala Agrobohemie.
V čele obou společností přitom stál Andrej Babiš. Majorita Proferty klesla na 37 procent a bylo vymalováno. Proferta pak šla do likvidace a následně do konkurzu, po němž zbyl nesplacený privatizační úvěr ve výši 650 milionů korun ručený Investiční a poštovní bankou a Obchodními sladovnami Prostějov, které IPB také kontrolovala. Po jejím krachu tento dluh zaplatili daňoví poplatníci. Německá společnost Carl Bielsen podala v této věci na Babiše dvě trestní oznámení, přičemž nakonec obě skončily odložením za nepříliš jasných okolností.
Mrázek, Pitr, Babiš
Triky a fígle na hraně zákona či za ní samozřejmě nebyly ani zdaleka doménou jen Andreje Babiše.
Spoustu podobných příběhů zažilo Česko právě v souvislosti s již zmíněnou IPB a jejím krachem v červnu roku 2000. Nejslavnějším a asi i nejdivočejším příběhem je v tomto směru letitý boj o ústeckou Setuzu. Tu nejprve ovládal prostřednictvím firem spojených s IPB fotbalový bafuňář a majitel klubu Drnovice Jan Gottwald. Protože nebyl schopen splácet privatizační úvěr, získala firmu společnost Agrocredit financovaná a zčásti vlastněná opět IPB, ale kontrolovaná dvojicí František Mrázek - Tomáš Pitr. Druhý jmenovaný byl také předsedou představenstva. Několik dní po pádu IPB na valné hromadě Agrocreditu pak nechal schválit složitou operaci, při níž nákupem a prodejem dceřiných společností bez zaplacení jediné koruny vyvedl akcie Setuzy z Agrocreditu a mimo kontrolu ČSOB, která majetek IPB přebírala.
Přečtěte si: Odkazuji ti podnik, dítě moje aneb Předávání firem v Česku
Když se tehdy její právníci dostavili na místo konání valné hromady, byli odmítnuti kvůli údajně neplatné plné moci. I přes jejich neúčast pak ale hlasovalo pro Pitrovu operaci sto procent vydaných akcií. ČSOB se tuto loupež nikdy nepodařilo zvrátit, nicméně Pitr byl za tyto činy nakonec v roce 2010 odsouzen v nepřítomnosti na šest let nepodmíněně. Jenže mezitím boj o producenta řepkového metylesteru pokračoval a ve hře byl - jak jinak - i Andrej Babiš. Ukradená Setuza totiž stále na sobě nesla obří dluh téměř čtyř miliard korun, který úroky narostl z původního úvěru od IPB z 90. let ve výši 1,7 miliardy korun. Tato pohledávka skončila v držení státního Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu.
Reálně hrozilo, že Setuza skončí v konkurzu, z něhož ji už bez dluhů získá nový majitel, a stát o peníze definitivně přijde. V té době probíhala intenzivní jednání mezi Pitrem a Babišem o převzetí Setuzy. Proto na podzim 2006 Topolánkova vláda poslala do ústecké firmy exekutora s ozbrojenou ochrankou, který firmu převzal. Exekuce byla ukončena poté, co nový vlastník, kterým se stala Via Chem Group kontroverzního podnikatele Petra Sisáka, vyplatil PGRLF více než miliardu korun jako vyrovnání starého dluhu. A Babiš jako konkurenci pro Setuzu postavil v Lovosicích svůj Preol, který Setuzu fakticky zválcoval.
Dále čtěte:
Tři fáze všeho. Jak se Rusko chová ke svým oligarchům?
Prosperita rodu Kurků. Do vedení holdingu nastoupila už třetí generace
