K a p i t á l o v ý t r h
CIMEX TRADING, a. s.
HEP & Brokers, s. r. o.*
RHINO & BULL*
DC INVEST, s. r. o.
Vzájemná úvěrová společnost, s. r. o.
UMANA, s. r. o.
Brněnská burzovní společnost, s. r. o.
ACRUX, brokerská a. s.
PerFin, a. s.
Czech Trade Development, a. s.
RENTIA Capital, s. r. o.
ALTAMIRA, v. d. s.
GENERAL & IMPLOYMENT SERVICE, s. r. o.
PROFESS INVEST, a. s.
SHEMEX, a. s.
ALPHA GROUP, s. r. o.
PROF BROKER, a. s.
INVEP, s. r. o.
Trust Invest, a. s.
KARTA, s. r. o.
Ventura, a. s.
SYDNEY SECURITIES, s. r. o.
ASTRA INVEST, s. r. o.
Bank Austria (ČR), a. s. ANESY, s. r. o. PKK FINANCE, s. r. o. Poznámky: * odejmutí za porušení zákona výmaz společnosti z rejstříku
Pramen: Komise pro cenné papíry
Končí i Expandia
Do takového seznamu by se mohla zařadit například část finanční skupiny Expandia. Ta se rozhodla omezit činnost na burze a v rámci změny strategie se příště zaměří na přímé investice do podniků a jejich restrukturalizaci. Své aktivity na burze omezuje Expandia i přesto, že v uplynulém roce zobchodovala cenné papíry v objemu přes 90 miliard korun při 25milionovém zisku. Její představitelé totiž tvrdí, že na našem trhu není místo ani pro více než pět brokerských firem.
Velká část se ale zříká byznysu z jiných důvodů. Především proto, že spousta hlavně malých firem nemá na další činnost peníze a nebude mít rovněž finance na splnění nových požadavků, vyplývajících z licenčního řízení komise. Například si nebudou moci dovolit vytvoření oddělení vnitřního auditu společnosti, jak to požadují kritéria komise. Každá firma by také měla mít napříště zajištěno oddělení Front Office a Back Office a každé takovéto oddělení by mělo mít nejméně dva lidi. Tvrdé nároky jsou kladeny i na počítačové a programové vybavení. Než by podstupovaly toto martyrium, některé brokerské firmy licenci radši vrátí.
Existuje ale i řada dalších důvodů pro takový krok. Například je u nás velké množství brokerů, kteří se věnovali jen vykupování akcií od těch, kteří je získali v kuponové privatizaci. Další se soustředili na povinné či dobrovolné odkupy při majorizacích firem. Boom těchto obchodů však skončil a ti, kdo z nich žili, zřejmě v mnoha případech již zavírají krám.
Jsou zde také makléřské firmy vzniknuvší u investičních společností jen proto, aby zajistily jejich obsluhu. Ať již při obchodech s akciemi, nebo při výkupech. Investiční společnosti přitom fondy buď přeměnily na holdingy, nebo je brzy otevřou. Tím se prostor pro jejich podnikání v kolektivním investování velmi zúžil či zúží. Někteří se přeorientovávají na strategické investice či správu soukromých portfolií, jiné končí. V obou případech pro tyto společnosti přestává mít smysl i vydržování vlastních makléřských firem, protože spíše drží podíly, než obchodují.
Strach z minulosti
Dalším důvodem, proč firmy raději vrací své licence, může být i fakt, že komise se bude „šťourat v minulosti každého subjektu. Například bude muset být zaručeno čestným prohlášením, že osoba v příslušné brokerské firmě se nepodílela na závažném porušení právních předpisů v nějaké jiné společnosti. Pokud komise zjistí, že jí firma poskytla nepravdivé údaje, může jí znepříjemnit život třeba stomilionovou pokutou. Příkladem strachu z minulosti může být například firma Umana, nechvalně proslulá z kauzy vytunelovaných CS fondů.
Mezi nejčastější důvody vrácení licence může také patřit problém s image té které firmy. Mezi těmi, kdo se rozhodli oficiálně skončit, je například i Burzovní společnost Egretta. Ta je známá svojí spoluprací s Českým investičním holdingem. Šéfové skupiny, do které burzovní společnost patří, holding přímo řídí. Za jediný rok dokázali jeho reálný majetek snížit na zlomek toho, co při nástupu do holdingu převzali. Kromě toho jej zatáhli do aféry okolo obchodního domu Kotva. Není proto divu, že skupina mění názvy velké části svých firem.
Gyrosu se nevyhneme
Nejistota, co bude dál, a strach o místo jsou však podle některých makléřů na trhu patrné. „Hodně lidí se třese o místo, moc se neobchoduje, dealeři a makléři nechtějí otvírat pozice, říká k tomu jeden z makléřů, který však nechce být kvůli případným potížím jmenován.
O přezaměstnanosti v českých firmách se hovoří již delší dobu. Zatím některé mezinárodní společnosti omezily své expanze a propouštěly ve firmách působících především na východ od České republiky. Okrajování vrchních vrstev, připomínající přípravu řeckého gyrosu, však může dojít brzo klidně až na střed.
Jedno je jisté - krize na trzích i přezkum licencí povedou k tomu, že na trhu zůstanou jen ti nejlepší, nebo nejlépe zajištění svými majiteli. Na tak malém prostoru, jaký máme v České republice, je totiž rozhodně těsno pro 1534 makléřů, 364 nebankovních a 35 bankovních brokerů. Je pravda, že mnoho současných firem, většinou těch malých, je na trhu mrtvých a nevyvíjí žádnou činnost. I tak jsou ale počty ve srovnání s okolním světem stále obrovské. Faktem je rovněž to, že tím, jak budou řady brokerských firem řídnout, bude o svou práci přicházet stále více makléřů.
Naopak investiční společnosti by s redukční dietou podle odborníků takové problémy jako obchodníci zatím mít neměly. „Stále spravují stejný majetek a mají za to stejné poplatky. Horší to bude, až se fondy začnou otvírat. Pak bude ubývat majetek, tím i odměna za správu, a bude se muset redukovat a racionalizovat, říká například Michal Šnobr z makléřské firmy Brno Broker Group.
Až motyka spustí, může být ovšem šrumec o to rychlejší. Vždyť společnosti, které dnes spravují třeba deset, patnáct či dvacet miliard korun, budou náhle hospodařit jen na několika stovkách milionů. Při současném počtu zaměstnanců poklesne produktivita jejich práce rychlostí přímo závratnou. Přitom se už dnes hovoří o přezaměstnanosti. Investiční společnosti se zahraničními majiteli, které nevznikly z kuponové privatizace, se leckdy vejdou na jedno patro manažerského sídla. Těm postkuponovým zato naopak stěží stačí jedna budova.
Škatulata, škatulata
Je také otázkou, zda vůbec budou mít noví majitelé časem privatizovaných bank zájem o byznys kolektivního investování. Zvlášť pokud budou z řad těch, kteří to doma nedělají a investiční společnosti se budou pohybovat na hranici rentability. Ti, kteří museli začínat od začátku a přesvědčit lidi a firmy, aby jim svěřili své peníze, považují i dvoumiliardový majetek, což je dnes maximum čistě korunových fondů, za teprve dolní hranici rentability. Postkuponoví dinosauři přitom nebudou spravovat o mnoho více, spíše méně. Už dnes je na trhu na prodej řada fondů a především investiční společnosti se zahraničními majiteli se na ně přeptávají. Nebylo by vůbec podivné, kdyby za pár let dnešní největší tuzemské firmy zcela zanikly a na trhu vládly subjekty jako Pioneer, Credis či Citicorp.
