Z trhu loni vymizelo bankovní financování i privátní fondy
Loni se sice uskutečnilo v oblasti fúzí a akvizic (M&A) několik skutečně velkých prodejů, ale celková hodnota transakcí 2,58 miliardy eur (68 miliard korun) představuje daleko nejhorší výsledek za posledních pět let. „Loňský rok strávili všichni čekáním na to, kdy prodávající začnou brutálně akceptovat nižší ceny. To se však nestalo ani v nejhlubším dopadu krize,“ říká Josef Kotrba, řídící partner společnosti Deloitte CR. Ta asistovala u čtyř případů velkých prodejů za více než 0,5 miliardy eur. Vůbec největšími transakcemi byly takové, při nichž investoři měli strategický zájem a zaplatili v podstatě „předkrizovou“ cenu. Příkladem může být převzetí Škody Power korejskou Doosan Heavy Industries za 11,5 miliardy korun či prodej českých aktivit britské International Power skupině J&T. Ta zaplatila za opatovickou elektrárnu zhruba 22,8 miliardy korun. Kotrba pro to má jednoduché vysvětlení: „U strojírenství či například investičních celků se investoři dívají hodně dopředu. Jsou zde dlouhodobé kontrakty, a proto krizi nepocítíte bezprostředně.“
Hluboko pod standardem
Odborníci očekávají, že letos nastane oproti minulému roku v oblasti M&A zlepšení. Ale na úroveň, jež bude hluboko pod standardem z doby konjunktury. Pomalé hospodářské oživení by mohlo vyústit v prodeje vynucené vysokou mírou zadlužení podniků. „Byl to až zázrak, že se loni takových transakcí příliš neobjevilo. Všichni měli redukční dietu a spotřebovávali veškeré vnitřní zásoby. Letos je však nikdo nemá,“ předpovídá Kotrba. Zároveň očekává nástup běžných transakcí, při nichž se „prodává nikoli kvůli krizi cash flow, ale středního věku“.
Jedním z hlavních limitujících faktorů pro M&A bylo loni značné omezení bankovního financování. To z trhu prakticky vytlačilo hedgeové a private equity fondy. „Jejich hlavním kouzlem jako investorů bylo, že vkládaly relativně málo vlastního kapitálu a hodně bankovních úvěrů. Tím dosahovaly vysokého zhodnocení vlastních prostředků a byly schopny zaplatit vyšší ceny než strategický investor,“ vysvětluje Kotrba. Dá se vůbec očekávat, že se banky v úvěrování fúzí a akvizic letos opět rozjedou? Vždyť Česká republika nezaznamenala hromadné stahování peněz lidí z účtů a peněžní ústavy disponují obrovskou likviditou. Všechny banky se však v nějakých případech spálily. A navíc pro ně existuje relativně bezpečnější možnost zhodnocení peněz v rostoucím množství státních dluhopisů. „O nějakém prudkém rozběhnutí se ještě nedá hovořit. Tlak přebytku likvidních prostředků je však natolik silný, že začnou úvěrovat,“ myslí si řídící partner Deloitte CR pro trhy.
Příliš titěrné Česko
Na nedávném Světovém ekonomickém fóru v Davosu zaznělo, že aktivity v oblasti M&A se budou letos odehrávat především na rozvojových trzích, jako jsou Brazílie, Indie a Čína. Objem akvizic v Asii, ve východní Evropě a v Jižní Americe se dle údajů agentury Bloomberg loni snížil o sedmnáct procent – na 743 miliard dolarů. Evropa a Severní Amerika však zaznamenaly propad mnohem výraznější – o 34 procent. „Rozvojové trhy jsou velmi atraktivní místa k investování a z globálních ekonomických otřesů se vzpamatovávají rychleji,“ poukázal David Rubenstein, spoluzakladatel Carlyle Group, na výhody podnikání v Číně, Indii, Brazílii, Jižní Koreji a Turecku. „Do těchto zemí se ještě přeleje hodně kapitálu.“
A je tomu i naopak? Je třeba v případě Číny znát, že má dost peněz na investice v zahraničí? Zajisté ano. ČR je však pro ni pouhým mikrotrhem, jemuž se nevyplatí věnovat čas ani v případě větších podniků. „Investují do věcí, které jsou natolik velké, že je v Česku vůbec nemáme,“ domnívá se Kotrba. A dokládá to nedávnou historkou: „Hovořil jsem s jedním českým investorem, který byl v Londýně na prezentaci příležitostí pro investory. Byl tam prakticky jediný Nečíňan, jinak samí Asiati. Máme-li podobou příležitost u nás, Číňana tu nezahlédnete.“
Kotrba sice nezastírá, že letošní leden byl v oblasti M&A snad ještě „mrtvější“ než loňský, ale budoucnost vidí s mírným optimismem. „V současné době se zdá, že kupující se začínají znovu poohlížet po transakcích, které jim loni přišly drahé. Je to však spíše pocit, výsledek konverzací, než že bychom to mohli pozorovat a předvídat na trhu.“
