Může být letošní rok ekonomicky horší než ten předchozí? O současné krizi se říká, že je nejhlubší od konce druhé světové války. A také, že už je za svým vrcholem. Skoro 40 let staré události nám ale dokazují, že může být ještě hůře.
O svátku Jom Kippur roku 5734 židovského letopočtu, tedy 6. října 1973, napadl Egypt překvapivým útokem Izrael. Na severu se do židovského státu pustila Sýrie. Po urputných bojích nakonec izraelské jednotky obklíčily třetí egyptskou armádu a 25. října sjednala OSN příměří.
Nafta jako zbraň Jenže tím to neskončilo. Rozhořčení Arabové si uvědomili, že mají v rukou zbraň, kterou předtím nikdy nepoužili, s níž ale můžou zruinovat světové hospodářství – naftu. Arabské státy prohlásily, že chtějí omezit nebo zcela zastavit export ropy a slovo dodržely. Nebyla z toho jen krize, ale celosvětový ekonomický šok. Co to znamenalo pro obyvatele západní Evropy? Například ve Spolkové republice Německo a v některých dalších státech v neděli osiřely silnice a dálnice. Vláda vydala zákaz používání motorových vozidel od nedělní třetí hodiny ranní do pondělní třetí hodiny ranní. V ostatní dny byl rychlostní limit omezen na sto kilometrů v hodině, aby se ušetřilo co nejvíce paliva. Platilo také otopové omezení ve veřejných budovách. Nikde, včetně škol, se nesmělo topit nad 20 stupňů Celsia. Britský list Evening Standard dokonce přinesl sto a jeden způsob jak se zahřát. Doporučovala se například návštěva oddělení plazů v zoologické zahradě nebo pojídání kari koření. Žádné zakázky. Inflace**
Nedostatek ropy neomezil jen dopravu a vytápění, ale celý hospodářský řetězec. Výrobci závislí na naftě stornovali zakázky. To znamenalo propouštění zaměstnanců, což zase přineslo vyšší tlak na sociální výdaje. Ty si vynutily tištění většího množství peněz a tedy inflaci. Ceny potravin stouply meziročně o 45 procent. Pro Západoevropany, zvyklé na blahobyt a každonedělní jízdy do kostela, to byl šok. Opět si připomněli poměry na konci druhé světové války.
Východní Evropa si na tuto krizi nepamatuje. Od nejhoršího ji chránily dodávky ruské ropy. A občané tu stejně žili skromně, kdo z nich tehdy jezdil každý den vlastním autem? Rok 1973 by ale ani tady neměl být zapomenut. Už kvůli tradici, v jejímž rámci nám Rusko každou zimu hrozí zastavením přísunu ropy. Pokud by Kreml splnil své hrozby nebo by se udály nečekané události na Blízkém východě, může být krize rázem horší.
