Návštěva české vládní delegace Rusko příliš nezajímala
Návštěvy početné české vládní delegace v Rusku si tamní sdělovací prostředky podstatněji všimly pouze ve fázi, kdy Miloše Zemana přijal prezident Vladimir Putin. Rozhovor s českým premiérem přinesl jen oficiózní list Izvěstija, a to na internetové stránce. Rusko se cítí partnerem hlavně Ameriky, nicméně v jeho nyní zřetelném zahraničně politickém směřování na Západ hraje Česko svoji roli. Pro posilování naší mezinárodní politické prestiže mají zase význam vztahy s Ruskem, byť by to část opozice považovala za hrátky s čertem. Ostatně na roli mostu mezi Západem a Východem aspirují i další postsocialistické státy střední Evropy a dlouhá Zemanova cesta posunula Česko o významný kus dopředu v tomto nevyhlášeném souboji. Včetně jejího efektního běloruského zakončení.
Tato politická šlehačka je na premiérově návštěvě Ruska prvořadá, i když věcné výsledky jsou především finančního a obchodního rázu. V této souvislosti je zajímavé, jak rychle ztratila mediální zajímavost loňská dluhová transakce s firmou Falkon Capital, když ještě nedávno byly bezpečnostních rizik stání transakce s touto soukromou firmou plné noviny. Ještě pozoruhodnější ale je, že po průlomu do této donedávna spolehlivě zabetonované oblasti česko-ruských vztahů následovaly v krátké době kroky další včetně před krátkým časem zcela nemyslitelné zbrojní spolupráce. Takže ruský státní dluh vůči České republice se zdá být, až na pár „drobných“ stamilionů dolarů, vyřešen. Tato střelhbitost je unikátní a bylo by zajímavé se dozvědět, jak se to vládě povedlo. Protože a priori předpokládaná blízkost po levici nemusí být vždy konstruktivní, nehledě na to, že ruská vnitřní politika mnoho „moderně levicových“ rysů nevykazuje. Stejně tak posílení ruské finanční pozice je fakt a významný podpůrný faktor, ne však prapříčina.
To ale nic nemění na tom, že vyřešení dluhu, a tím umožněné oteplení česko-ruských vztahů, je nejen Zemanův politický úspěch, ale i objektivně příznivá zpráva. Však také většina opozičních politiků, když už se jí nechtělo chválit, moudře mlčela. Až na Ivana Pilipa (operace s ruským dluhem je „temná záležitost“) a Michaela Žantovského, který má s dluhy své vlastní stranické zkušenosti. Druhdy aspirant na křeslo ministra zahraničí v případné čtyřkoaliční vládě byl zřejmě vojenskotechnickým rozměrem řešení dluhu - letouny An-70 a bitevní vrtulníky - natolik znechucen, že když si přečetl, že Rusové ještě k tomu vypustí do vesmíru českou vědeckovýzkumnou družici, nazval to “vrcholem cynického přístupu“. Při kteréžto příležitosti zažertoval v tom smyslu, zda by se v té družici nenašlo místo i pro Miloše Zemana. Haha.
Připomínáme tento detail proto, abychom zdůraznili, že pokud tajné služby na Zemanově cestě do Ruska nevyšťárají něco závadného, bylo by záhodno posuzovat ji bez ideologického prizmatu. V této souvislosti stojí za to připomenout, že krátce před příletem českého premiéra do Moskvy byl Putin v Německu a po neobyčejně srdečném setkání s Gerhardem Schröderem (Gerharde sem, Vladimire tam) bylo jako velký úspěch oznámeno, že Německo souhlasí s přepočtem dluhu někdejšího Sovětského svazu vůči bývalé NDR na pět set milionů eur, ačkoliv mohlo požadovat 7,6 miliardy. To je „výtěžnost“ sedm procent. Česká republika prodala svých 2,6 miliardy dolarů za dvaadvacet procent a vyjednávači byli pomalu za blbce. Schrödera za to v Německu nikdo nesejmul, což by bylo možné vysvětlit například tím, že si tam lépe uvědomují značnou složitost mezistátních vztahů, tím spíše se zemí, která byla velmocí, už jí není, ale chce jí znovu být. Anebo jsou Němci prostě bohatí a na nějakém euru jim nesejde. V každém případě z toho plyne poučení, že není dluh jako dluh, stejně jako není cynismus jako cynismus.
