LEV-NĚ

Některá aktiva podléhají rychlé zkáze

Rozdíl mezi cenou banky v nucené správě a její čistou a zdravou kolegyní je zhruba stejný jako rozdíl mezi cenou guláše z nuceného výseku a hodnotou prvotřídní svíčkové. Z tohoto pohledu je třeba posuzovat i cenu, kterou ČSOB v budoucnu zaplatí za retailovou část Investiční a Poštovní banky (IPB). Nic na tom nezmění ani deset vyšetřovacích komisí Poslanecké sněmovny.

Lze přitom konstatovat, že vláda si mohla vybrat možná levnější řešení. Při něm by však pravděpodobně ztratila tvář, protože by si ten, kdo IPB přivedl do katastrofálního stavu, zachoval vliv na budoucnost banky, jejíž ztráty by uhradil státu. Vláda zvolila dražší, ale i morálnější řešení. Nyní však musí dokázat svou morální převahu a zdá se, že s tím nebude mít až tolik potíží.

Stůl, na němž se však bude maso z IPB porcovat, se může nakonec hodně umazat od krve. Přestože řešení zvolené vládou a ČNB se jeví jako racionální, bude nepochybně poměrně dost drahé. Odhady hovořící o nákladech státu přesahujících sto miliard korun, tak jak o nich píšeme v hlavním tématu tohoto čísla, nejsou nadnesené. Obrovské množství aktiv IPB je už dlouho vázáno ve velmi problematických firmách a naděje na jejich splacení je minimální.

To je ovšem jen dílčí pohled. Ve skutečnosti mnoho firem učinilo i zcela zásadní kroky ke své záchraně. Celkem nikdo přitom nezpochybňuje skutečnost, že lidé z IPB se na revitalizačních pokusech aktivně podíleli, i když ne vždy nejšťastnějším způsobem. Například ve Škodě Plzeň zablokovali celý proces, protože měli pocit, že předávají veškerou vládu nad podnikem státním institucím, a to se jim ani za mák nelíbilo. V tomto případě je tedy zásah státu v IPB pro revitalizátory dobrou správou. A je správné, že lidé s představami, že se budou podílet na využívání státních prostředků určených k sanaci průmyslu, jsou odstaveni.

Na druhé straně však běží i projekty, které jsou závislé na standstill dohodách a na poskytnutí čerstvých peněz. Generální a bezpodmínečná záruka na aktiva IPB poskytnutá státem v tomto případě činí těmto pokusům medvědí službu, neboť kdo by se páral s bojem o záchranu třiceti či padesáti procent půjčených peněz, když může dostat od státu plnou hodnotu. Jenže nejde jen o to neposílat tyto podniky do konkursu, jak přislíbil člen představenstva ČSOB Jan Lamser. Je jasné, že právě správa těchto aktiv výrazně ovlivní celkové náklady zásahu státu v Investiční a Poštovní bance. Stejně jasné je, že se o ně nikdo příliš nestará. ČSOB nemá motivaci a Konsolidační banka sílu a schopnosti.

Je tady však i dobrá zpráva. Krev by nemusela téci jen z daňových poplatníků. Týmy právníků analyzují smlouvy uzavřené IPB a chystají se trestní oznámení. Nejvážnější jsou však zprávy z České národní banky, podle nichž se údaje v účetních knihách znatelně rozcházejí s pravidelnými výkazy, které dostával bankovní dohled. Zkreslování těchto údajů je vážným trestným činem a v případě, že by se toto podezření potvrdilo, hrozí odpovědným pracovníkům mnohaleté tresty. Prokázání takových činů je přitom poměrně dost snadné.

Problematických kroků, které IPB před uvalením nucené správy učinila, je více. V centru pozornosti jsou nyní aktiva vyvedená do podílových fondů s domicilem v exotických daňových rájích. Například stále není zcela jasné, kdo stojí za správci například Tritton fondu na Kajmanských ostrovech a zda jsou to skutečně renomované investiční banky, a nikoli dosud neidentifikované fyzické osoby. Nominální hodnota majetku činí čtyřicet miliard korun, reálná však dosud není známa. Nejde zdaleka jen o nedobytné úvěry, které tam banka odložila, aby se vyhnula potřebě vytvářet dodatečné rezervy podle požadavků bankovního dohledu. Například Hospodářské noviny tvrdí, že byl v tomto fondu i třicetiprocentní podíl na PVT či slušný objem akcií Restitučního investičního fondu. Podle jiných zdrojů je mezi těmito aktivy dokonce i směnka za prodej akcií Plzeňských pivovarů a Radegastu společnosti České pivo kontrolované Nomurou.

Je čím dál více zřejmé, že dopady červnových událostí v IPB na ekonomiku budou dalekosáhlé jak v kladném, tak záporném smyslu. Koneckonců to od pádu banky ovládající třetinu ekonomiky musel čekat snad úplně každý. Při vášnivých diskusích o astronomické ceně celé operace by se však nemělo zapomínat, že bez jejího provedení, tedy bez odříznutí podstatné části vlivu politických uskupení na ekonomický život, by mohla umřít v této zemi budoucnost.