Nikdy jsme nebyli proti poplatkům, tvrdí poslanec KDU-ČSL, který hlasoval proti reformě
Křesťansko-demokratický poslanec Ludvík Hovorka má ve straně pověst rebela. Jako jediný zástupce koalice loni hlasoval proti vládní reformě veřejných financí. Je také nejhlasitějším kritikem reformy zdravotnictví, kterou prosazuje ODS. Na nedávném stranickém sjezdu zaujal výrokem: „Diktatura proletariátu byla u nás nahrazena diktaturou kapitálu, která je uplatňovaná prostřednictvím politických stran.“ Socialistou ovšem podle svých slov není.
EURO: Máte se za člověka spíše pravicového, nebo levicového? HOVORKA: Já se považuji za normálního člověka. Vzhledem k tomu, že jsem křesťanský demokrat, pohybuji se asi ve středu mezi těmito dvěma stranami. Nikdy jsem se nepovažoval za levičáka nebo pravičáka.
EURO: Ptám se proto, že jste označován za člověka s názory spíše sociálního demokrata než typického lidovce. HOVORKA: To není pravda. Je to pouze zakrývání podstaty problémů, které vycházejí ze zdravotní reformy. V rozhodujících návrzích zákonů, jež se týkají zásadních změn, se nenavrhuje nic jiného, než že se nemocnice a zdravotní pojišťovny převedou na akciové společnosti, a pak se prodají. A já v tom nevidím žádný smysl a něco, co by vedlo k lepšímu stavu. Jestliže by to bylo tak, že mé názory jsou levicové, potom je levicová celá západní Evropa s výjimkou Nizozemska. A to si myslím, že není.
EURO: Štěpí se KDU-ČSL? Miroslav Kalousek řekl, že se ve straně formuje levicové křídlo, které označil za socialisty chodící do kostela. HOVORKA: To je naprostý nesmysl, a pan ministr to dobře ví. Není to žádný názor lidí, kteří by měli levicové smýšlení, to je obsah našeho volebního programu, názor lidí, kteří normálně uvažují a normálně čtou návrhy zákonů tak, jak jsou předkládány. Jestliže pan ministr Kalousek má názor, že je nejlepší všechno zprivatizovat a prodat, já mu ho neberu. Ale nemůže podsouvat těm, kdo s ním nesouhlasí, že mají levicové smýšlení.
EURO: Řekl jste, že prostřednictvím politických stran je u nás uplatňována diktatura kapitálu. Jak se to projevuje? HOVORKA: Ono to bylo vytrženo z kontextu. Ale v zásadě tu je velký tlak finančních skupin, aby se privatizace uskutečnila. Ten, kdo se pohybuje ve zdravotnictví, ví, o čem mluvím. Stále více se projevuje zájem různých ekonomických lobby, který je uplatňován přes parlamentní strany.
EURO: Vy jste původní profesí statik. Jak jste se dostal ke zdravotnictví? HOVORKA: V průběhu minulého volebního období při práci v hospodářském výboru. Zpočátku jen okrajově, když jsem se snažil řešit nějaké problémy týkající se celiatiků.
EURO: Chtěl byste osvobodit od poplatků děti do 18 let a lidi nad 70 let. Proč? HOVORKA: Nejenom to, týká se to i dalších skupin, jako jsou chroničtí nebo dlouhodobě nemocní. Navíc navrhujeme, aby peníze, které se vyberou na poplatcích, byly příjmy systému, které by se odváděly zdravotním pojišťovnám, a ty by potom navýšily příjmy lékařům. To by vyřešilo problém, že někomu se peníze vezmou a někdo je bude mít dál. My si myslíme, že tohle je lepší koncept běžně používaný v jiných zemích, například v Německu. Navrhujeme také, aby se limit (pro maximální roční výši poplatků – pozn. red.) pět tisíc korun změnil podle výše příjmů. To považuji za spravedlivější. Také chceme od poplatků osvobodit lidi, kteří přicházejí k lékaři poprvé, což se týká hlavně praktických lékařů, zubařů, gynekologů, psychiatrů, tak, aby pro pacienta nebyla bariéra pro vstup do systému. Navíc když pacient přijde k praktickému lékaři s nějakou nemocí, lékař ji může zachytit v počátečním stadiu, kdy je léčba nejlevnější. My navrhujeme zpoplatnění až v dalším případě, kdy pacient obešel praktického lékaře a šel rovnou ke specialistovi.
EURO: Co vám na vládním návrhu systému regulačních poplatků nejvíce vadí? HOVORKA: Nikdy jsme nebyli proti zavedení poplatků, měli jsme je i ve volebním programu. Ale to, co je dnes nastaveno, je daleko za rámcem našeho volebního programu i programového prohlášení vlády. Poplatky navíc ani nejsou regulační. Když je dítě v inkubátoru, jeho zpoplatněním nic neregulujete. Stejně tak malé dítě nechce jít do nemocnice, jaký význam má u něj regulační poplatek? Totéž se týká lidí na jednotkách intenzivní péče.
EURO: Kritizují vás někteří kolegové za vaše názory? HOVORKA: Přímo o neshody se asi nejedná. Můžeme ale říct, že třeba v minulém roce, když jsem poukazoval na poplatky u dětí a důchodců, byl jsem sám.
EURO: Ztotožňujete se s koncepcí zdravotnictví, jak o ní mluví David Rath a sociální demokracie? HOVORKA: Já to moc nesleduji, protože se zabývám vládními návrhy. Myslím si ale, že každá reforma by měla vycházet ze širší diskuse. Jestliže reforma důchodového systému vychází ze závěru Bezděkovy komise, která pracovala přes všechny politické strany, nevidím důvod, proč by se v tomto případě mělo postupovat jinak. Přece není možné, aby někdo předložil vizi, která je odůvodněná pouze tím, že někdo má zájem zprivatizovat zdravotní pojišťovny a fakultní nemocnice a myslel si, že se tím všechno vyřeší. Nebude-li existovat přesná definice standardu, tedy toho, na co má každý nárok, bude hrozit to, že bude pacient vydán napospas pojišťovně. Na druhé straně ti samí lidé, kteří tvořili reformu dnes, chodí za lékaři a ambulantními specialisty a navrhují jim, že klidně založí společnosti pro řízenou péči, a ochrání je tak před zvůlí pojišťoven.
EURO: Které lidi máte jmenovitě na mysli? HOVORKA: To jsou minimálně dva lidi z těch, kteří tvořili reformu. Myslím, že to je dostatečně zřejmé. EURO: Co soudíte o Tomáši Julínkovi jako o ministrovi? HOVORKA: Myslím si, že on ministerstvo ani neřídí. Mozkem celého úřadu je podle mě náměstek Pavel Hroboň.
EURO: Proč odmítáte převod nemocnic na akciové společnosti? HOVORKA: V Evropě je běžný model, že nemocnice jsou veřejnoprávní. A jestliže tento model funguje, není důvod ho měnit. Tam, kde k převodu na akciové společnosti došlo, v mnoha krajích to byl předstupeň privatizace a v mnoha již byly nemocnice prodány nebo pronajaty na dvacet let. Ale jsou i další problémy, třeba jak lze z akciových společností pomocí nějakých služeb nebo nákupů vyvádět peníze pryč.
EURO: V případě jiných než fakultních nemocnic jste tedy také proti privatizaci? HOVORKA: Nejlepší forma vlastnictví pro nemocnici je veřejná nezisková společnost a je podle mě nešťastné, že ještě v minulém volebním období se nemocnice předávaly krajům, aniž to bylo ošetřené. Existují akciové společnosti, kde to funguje, a také ty, kde ne. Problém je, že jakmile v krajském zastupitelstvu některá strana získá většinu, bude vždy v pokušení to prodat.
EURO: Nebojíte se, že svými názory můžete přispět k rozklížení koalice? HOVORKA: Proč bych měl? Všichni členové koalice se přece nemusejí řídit názorem ODS. Já se toho neobávám.
EURO: Ale reformu veřejných financí jste nepodpořil. Proč? HOVORKA: Mně se především nelíbil způsob projednávání, že večer před projednáním přišel ministr Julínek a řekl, že součástí reformy bude také zákon o kategorizaci léčiv. To je zákon, který stanovuje nové ceny léků a úhrady ze zdravotního pojištění v rozsahu čtyřicet až šedesát miliard korun. Takovou věc přece nemůžete přilepit k balíku padesáti dalších zákonů. Měl jsem ale také výhrady k poplatkům. Na jedné straně se zavedou stropy na zdravotní a sociální pojištění, čímž se z toho systému vytáhnou peníze, na druhé straně se tam peníze mají dosypat prostřednictvím regulačních poplatků, a to bez výjimek. A zatíží se tím některé sociální skupiny, které s tím budou mít problém. Také pro mě byla těžko přijatelná úprava, která se týkala jedné sazby daně a velkého snižování daně z příjmu právnických osob.
EURO: Proč jste proti rovné dani? HOVORKA: Protože si myslím, že to není obvyklé nikde v západní Evropě, pokud nebereme Švýcarsko, a neplatí to ani v USA. V Česku se rádi kolegové zaštiťují příklady z jiných zemí, ale v případě, kdy se jim to nehodí, dávají zkušenosti z východní Evropy nebo vůbec žádné zkušenosti. A co je typické, při reformě zdravotnictví nebyla předložena žádná srovnávací studie, která by ukázala na výhodnost tohoto systému. Předloženy nebyly žádné varianty, pouze ta, že se prodá a hotovo.
EURO: Několikrát jste v klíčových věcech hlasoval s opozicí. Nebojíte se, že získáte pověst přeběhlíka, přestože stále zůstáváte v klubu KDU-ČSL? HOVORKA: Nikdy jsem přeběhlíkem nebyl a ani nebudu. Jestliže chceme, aby všichni lidé měli stejný názor, tak přepišme ústavu a řekněme, že po volbách zůstanou ve sněmovně pouze předsedové poslaneckých klubů, budou mít plácačky, na nichž bude počet mandátů, které jejich strana má, a ať rozhodují za ně.
EURO: Jak vnímáte způsob, jakým je vedena koalice? HOVORKA: Je to silové pojetí. ODS se snaží příliš prosazovat svou dominanci.
EURO: Vy jste také zveřejnil své výhrady proti americkému radaru v Česku. Jste stále proti němu? HOVORKA: Začátkem loňského roku jsem uvedl své výhrady a řekl jsem, že pro rozhodnutí potřebuji vidět smlouvu, o které se má hlasovat. Zatím se nám předkládá, že o něčem se jedná, ale pravý obsah dohod a úmluv nám není znám. Dokud neuvidíme smlouvy, nevíme, o čem máme hlasovat.
BOX:
Ludvík Hovorka (44). Pochází z Uherského Hradiště. Vystudoval Stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně, obor statika betonových konstrukcí. Členem Československé strany lidové se stal v roce 1990. Od té doby též působí v komunální politice jako starosta obce Šumice. V roce 1992 absolvoval měsíční stáž v Evropském parlamentu v Bruselu a ve Štrasburku pro mladé křesťanské demokraty z východní Evropy. Poslancem Parlamentu České republiky se stal v roce 2002. Je ženatý, má dvě děti.
