Hlavním trumfem labouristů bylo školství a zdravotnictví
MEDIÁLNÍ IMPÉRIUM tiskového magnáta Ruperta Murdocha před britskými parlamentními volbami převléklo kabát. Nejenom bulvární The Sun, ale poprvé v historii také konzervativní deník The Times vyjádřily jednoznačnou podporu předákovi labouristů Tonymu Blairovi. Připojily se tak k více než čtyřiceti procentům britských voličů, kteří premiérovi darovali historický úspěch. Tony Blair je prvním labouristou v historii, který má šanci vládnout Spojenému království po celá dvě volební období. Vítězství nad konzervativci minulý čtvrtek 7. června bylo podobně drtivé jako před čtyřmi lety. Labouristé získali s velkou převahou absolutní většinu parlamentních křesel. Vlastní kůže. Podpora, kterou Murdoch a jím ovládaná média poskytli Blairovi, zřejmě výsledek voleb neovlivnila. O výsledku bylo rozhodnuto dávno předem. Řada pozorovatelů je naopak přesvědčena, že konzervativní noviny zachraňovaly vlastní kůži. Jak by mohly obstát před svými čtenáři, kdyby obhajovaly nepopulárního vůdce Konzervativní strany? William Hague si nezískal ani osobní sympatie a pro volební kampaň navíc zvolil chybná témata, ať už šlo o sliby boje proti evropské měně či tvrdého postupu vůči ilegálním přistěhovalcům. Impérium Ruperta Murdocha tentokrát potlačilo nejen tradiční konzervatismus, ale také odpor vůči evropské integraci. Ačkoliv je jasné, že Tony Blair hodlá dříve nebo později v Británii zavést společnou evropskou měnu euro, je pro řadu euroskeptiků stále lepší než nevýrazný Hague. Jediný konzervativec? Tony Blair během dosavadního působení v čele londýnské vlády potvrzoval svou snahu o dobré vztahy s byznysem. Ekonomové navíc oceňují, že labouristé dodržovali přísná rozpočtová pravidla, poskytli nezávislost centrální bance Bank of England a nepustili se do žádné radikální přestavby volné tržní ekonomiky, kterou v Británii budovala Margaret Thatcherová. „Tony Blair je jediným důvěryhodným konzervativcem, který je v současné době k mání, napsal liberální týdeník The Economist. Labouristický vůdce však zároveň oslovil levicové voliče tím, co je trápí. Tonymu Blairovi se podařilo přesvědčit Brity, že jeho hlavním tématem pro příští volební období je reforma školství a zdravotnictví. Labouristé hodlají do veřejných služeb (včetně dopravy) pumpovat značné peníze. Zároveň se ovšem nebrání účasti soukromého sektoru v této oblasti, čímž si zase získávají leckoho z pravého středu. Vítěz nad slepým. Průzkumy nicméně ukazují, že labouristé vůbec nejsou tak populární, jak by se mohlo zdát z volebních výsledků. Britové mají výhrady k tomu, jak se vláda potýkala se slintavkou a kulhavkou. Nespokojení jsou nejen farmáři, ale třeba i autodopravci, kteří žádají nižší spotřební daně z pohonných hmot. Blai–rovi neprospěly ani problémy železniční dopravy. Jenže William Hague vyvolával ještě větší opovržení. A to přestože se pustil do řady na první pohled populistických návrhů. Jeho požadavek tvrdého postupu vůči kriminalitě či ilegálním přistěhovalcům, kteří by měli být bez milosti vyháněni ze země, však v očích britských voličů přerůstal v extremismus. Anglická nacionalistická struna konzervativců měla malou šanci na úspěch ve Skotsku a Walesu, kterým Tony Blair v minulých letech zajistil větší autonomii. Konzervativci neuspěli ani se svou kampaní za záchranu britské libry. Ukázalo se, že většina Britů euro neodmítá, byť se domnívá, že pro jeho zavedení není ještě ten pravý čas. Ani snižování daní nebylo tím pravým hitem. Pro lidi je důležitější, aby se dostalo dost peněz právě do školství a zdravotnictví. Vnitřní opozice. Labouristé získali v Dolní sněmovně tak výraznou převahu, že mohou víceméně bez problémů prosadit jakýkoliv svůj záměr. Přesto Tony Blair ještě zdaleka nemůže oslavovat. Vnější protivník je pacifikován, ale ani mezi labouristy nejsou všichni právě nadšeni Blairovými plány. Pokud se premiér pokusí o rychlé zavedení eura během příštího funkčního období, může narazit na odpor těch, kteří tvrdí, že Británie zatím není připravena. Důslednou přípravu vyžaduje i dosavadní ministr financí Gordon Brown, jenž je druhou nejvýraznější postavou labouristů. „Blairovu druhému období budou pravděpodobně dominovat spekulace o jeho vztazích s Gordonem Brownem, napsali analytici ekonomického serveru FT.com. Studie Deutsche Bank však tvrdí, že Brownovy podmínky pro vstup do Evropské měnové unie jsou již dnes splněny. Dokonce i cyklický vývoj britské ekonomiky se blíží tomu evropskému mnohem více než dříve. Podstatně nebezpečnější je však pro Tonyho Blaira jiný „vnitřní protivník. Odbory, které bývaly spojeny s Labouristickou stranou pupeční šňůrou, mají velké výhrady vůči plánům na vstup soukromníků do školství a zdravotnictví. Zaměstnanci těchto sektorů mají strach o své jistoty. Nelze vyloučit, že opozice vůči Blairovi se částečně přenese z parlamentních lavic do ulic.
