Párkrát jsme přerušili tok receptů, abychom se zaradovali nad něčím, co se děje v pravicovém kulinářství a pohostinství českém. Dnes to děláme z důvodů opačných, totiž postesknutím nad něčím, co už jsme doufali, že tady dávno není. Totiž ta stará a socialismu se tvrdošíjně nezbavující česká nemotornost hraničící s trapností. Ta zase jednou vynikla v kontrastu s ležérní nenucenou elegancí italských vinařů na degustaci v zahradě hotelu Crowne Plaza v Praze.
Byla jich asi dvacítka z tuctu vinařských regionů prezentující mimořádně kvalitní, a jak se dnes odborně po vinařsku říká, „autochtonní“ vína, tedy vína z jasně identifikovaných místních odrůd. Většinou méně známí výrobci mimořádně kvalitních vín. Přivezli jich a s přátelským úsměvem nalévali a ochotně vysvětlovali nejmíň stovku: od slavných piemontských velikánů barola, barbery, barbaresca, dolcetta a nebbiola, přes venetské prosecco, jihotyrolská lagrein a gewürztraminer, toskánské nobile di montepulciano a rosso di montalcino, abruzzské montepulciano a trebbiano, apulijské salento až po sicilské nero d’Avola.
Mnozí byli v Česku poprvé. Jeden z nich při nalévání vyprávěl, jak moc se sem těšil, protože nikdy nezapomene, jak jako malý kluk brečel, když se v televizi díval na Prahu okupovanou sovětskými tanky. Většina z nich zatím neměla v Česku žádné distributorské kontakty, přijeli takříkajíc „na blind“. Stánky měli rozestavěné po okrajích zahrady do kruhu podle regionů od severu k jihu, takže jste se za chvíli dokázali orientovat, kam pro které víno jít. Mimo kruh na sluncem rozpálené dlažbě hotelového dvora nešťastně postával jediný prezentátor jídla, producent olivových olejů a barevných kašiček (pesta) z bazalky, rajčat nebo černých oliv, které mazal na jednohubky pro těch několik šťastlivců, kteří si ho všimli. Osamělý reprezentant „gastronomických specialit ze tří italských regionů, vyrobených od mistrů řemeslníků, kteří tvoří produkty s typickou vůní a chutí“, které oznamovala pozvánka a program organizátorů akce, společnosti Gourmet’s Italia Praha.
Namísto nich se ale podával těžko uvěřitelný český bufet, z něhož byli nejen Italové (včetně velvyslance a předsedy obchodní komory), nýbrž i většina Čechů nápadně rozpačití. K prvotřídním italským vínům měli k přikusování na vybranou uzenou krkovičku, vepřovou klobásu, pár posekaných paprik a rajčat, pár těch nejmdlejších českých sýrů tvarově připomínajících eidam, ale chuťově spíš mýdlo, plus kopec sladkých zákusků. Fronta na jídlo vedla od zákusků přes sýry a zeleninu k masům a nikdo z organizátorů nikoho neupozornil, že by udělal líp, kdyby přicházel z opačné strany.
V celé zahradě bylo k sednutí u stolů či přinejmenším k položení talířku a sklenice sotva dvacet míst pro snad tři stovky účastníků. Kdo dostal nápad přesunout se otevřenými dveřmi do prosklené restaurace, toho nelítostně a zcela levicově vyhnal vrchní číšník, třebaže v restauraci neseděla jediná zadnice a její interiér byl zjevně součástí celkových degustačních prostorů, soudě podle toho, že tam byly v rohu naskládány kartony podávaných vín. Nikde nikdo nikoho ničím neinformoval, zda ochutnávaná vína či olivový olej a pesto jsou už zde na prodej, zda by si jich mohl člověk několik kartonů koupit a za jaké ceny.
Při pohledu vzhůru na sovětskou architekturu a kremelskou věž s pěticípou hvězdou, které zjevně hotelu International zůstaly jako věčné komunistické prokletí i po jeho americkém přejmenování, člověka napadlo, jak lépe by se možná těmto nešťastným italským vinařům dařilo třeba na náměstí v Olomouci, kde by se Hanáci propadali studem, kdyby jim alespoň nedali slušně najíst, nebo v Karlových Varech, kde by jim ruští novozbohatlíci skoupili nejen vše, co měli, ale možná i jejich celoroční produkci pro ruský trh. Ten český už zjevně kvalitními víny uspokojil poptávku a Čechům se ta autochtonní kvalita špatně prodává, jak už s pláčem zjistily Carrefour a Delvita.
Ale my nad tím můžeme už jen pokrčit rameny a místo rozčilování si dát další skotský recept z mořských potvor. Je jím East Neuk lobster with wholegrain mustard and cream. Lobster je humr, East Neuk je zaoblený výběžek skotského východního pobřeží mezi městy Elie a St. Andrews, posetý přímořskými vesničkami, které se všechny živily rybářstvím, než je Evropská unie zničila systémem povolených kvót a pokut za nadprodukci.
Humr s hořčicí a smetanou
Pravicový
Předvařeného humra rozřízneme vpůli a odstraníme střeva. Maso z ocasu a klepet vyndáme a nakrájíme, lehce a krátce osmahneme na másle, zalijeme skotskou whisky, zapálíme a flambujeme. Přidáme jemně posekanou šalotku, čerstvý estragon, na tenko krájené žampiony a petrželku. Po několika minutách zalijeme bílým vínem a dalších několik minut dusíme. Přidáme zrnitou hořčici (typu kremžská) a hustou smetanu, sůl a pepř, dobře promícháme, vložíme zpět do otevřených skořápek humra, posypeme strouhankou, dáme na několik minut pod gril a podáváme ještě bublající.
