VODNÉ A STOČNÉ - Domácnosti i podnikatelé zažili po roce 1989 šok. Když stát přestal dotovat dodávky vody, během několika let stoupla její cena několikanásobně. Pitná voda se stává ve světě nedostatkovou a strategickou surovinou. A vzhledem k nutným investicím ve vodárenství bude v Česku voda zdražovat i v budoucnu.
Za minulého režimu české domácnosti vodou šetřit nemusely. Za jeden metr krychlový vody totiž zaplatily kolem tří korun. Zbytek nákladů uhradil stát. Ale na počátku devadesátých let došlo k velkým změnám, do zásobování vodou vstoupily obce a soukromé, často zahraniční společnosti. Proces transformace vlastnických práv byl prakticky ukončen v roce 1997. Dnes už dochází jen ke koncentraci a narůstá podíl společností se zahraniční účastí.
V roce 1993 již byly tři firmy z celkového počtu 39 vodohospodářských podniků zprivatizovány. A to vyvolávalo obavy. O privatizaci vodovodů a kanalizací psal ve 28. čísle roku 1993 Rostislav Valášek v článku Privatizace vodovodů: Pij do polopita: „Cenový vývoj vodného a stočného ještě před privatizací podniků a kanalizací vyvolává v odběratelích otázku, jak se budou výše těchto poplatků vyvíjet dál. Ředitel odboru vodního hospodářství Ministerstva zemědělství ČR Jan Plechatý komentuje možný budoucí vývoj tak, že ceny vodného a stočného budou mít regionální, lokální i individuální charakter. Konečnou odpověď na budoucí koncepci cen vodného a stočného v regionech i na formování „divizních“ struktur obcí ve vodohospodářských obchodních společnostech však dají až noví vlastníci,“ uváděl Profit.
Dotace státu skončily
CO JE VODNÉ A CO STOČNÉ
• Vodné je platba za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním.
• Stočné je platba za službu spojenou s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod. U podnikatelů či u nemovitostí, které slouží převážně ke komerčním účelům, se navíc jako součást stočného fakturuje i srážková voda. Poplatky se počítají z velikosti plochy střechy a ostatních ploch, z nichž je voda svedena do veřejné kanalizační sítě.
Do 15. května 1993 stát dotoval u dodávek pro domácnost rozdíl mezi skutečnou cenou vyrobené a odkanalizované vody a úředně stanovenou cenou. Maximální cena byla stanovena na devět korun za krychlový metr. Pro ostatní odběratele platily smluvní ceny vodného a stočného, které se pohybovaly v průměru od 10 do 28 korun za krychlový metr. „Působením regulačních opatření by pak maximální cena neměla u „drahých“ podniků překročit cenu 13,70 korun za kubík vodného a stočného. Tento regulační krok státu je ovšem časově ohraničen a po privatizaci již nastoupí úloha obcí. Pro ostatní odběratele zůstává cena i nadále vyšší, přibližně 10 až 30 korun za metr krychlový. Lze předpokládat, že se stále více do ceny vodného a stočného budou promítat zdroje na investice včetně úvěrů. To znamená, že nelze počítat s tím, že ceny neporostou. I v zahraničí se mění jednou za rok až dva, kalkuluje se do nich dopad inflace a růst vstupů a zabezpečení vyšší kvality dodávek, takže se nárůst projeví v rozmezí 5 až 20 procent,“ předpovídal Profit.
Podle odborníků nebylo nutné se obávat, že vstupem zahraničního kapitálu do tohoto oboru se automaticky ceny zvýší. „Tady budou muset svou roli sehrát obce, které do budoucna budou rozhodovat o provozu vodárenských systémů,“ dodal autor článku.
Stát převedl vodovody a kanalizace na obce
Privatizace vodovodů a kanalizací probíhala postupně. Nejprve stát převedl veškerou infrastrukturu vodovodů a kanalizací na obce. Staré potrubí, o které se léta nikdo příliš nestaral, rezivělo a propouštělo vodu. Ztráty byly obrovské, dosahovaly třiceti až čtyřiceti procent. „Obce převzaly infrastrukturu většinou v dost neutěšeném stavu. Potřebovaly peníze na opravy potrubí, ale ty neměly, a tak začaly hledat investory. Využily modely, které se osvědčily ve Francii, proto se hlavními partnery obcí často staly francouzské společnosti,“ vysvětluje předseda Svazu měst a obcí Oldřich Vlasák.
Před zářím 1992 zaplatily domácnosti za metr krychlový vody 1,50 Kčs na vodném a 1,50 Kčs na stočném. Po tomto datu to už bylo 5 a 4 koruny. Přitom už tehdy dosahovala cena průměrných nákladů s patnáctiprocentní rentabilitou 13,80 korun. V roce 1992 stát dotoval zásobování vodou 2,2 miliardami korun, v roce 1993 už jen 410 miliony. S koncem dotací se začaly postupně zvyšovat i ceny. Mezi regiony a jednotlivými vodárenskými společnostmi však stále panují značné rozdíly. Dnes platí na vodném a stočném nejméně v Protivanově – Skřípově – 13,65 korun za metr krychlový, nejvíce v Prachaticích – 68,44 korun. Průměrná cena za tisíc litrů vody se pohybuje kolem 50 až 51 korun.
Způsob cenové regulace i tvorba cen zůstává prakticky od roku 1993 beze změny. Od 1. ledna 2001 došlo také ke sjednocení cen pro vodné a stočné pro domácnosti a ostatní odběratele.
Ceny ještě porostou
JAK JE TVOŘENA CENA VODY
Vodné a stočné je usměrňováno státem, každý provozovatel vodovodů a kanalizací si do ceny může zakalkulovat jen ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. Cena se stanoví za jeden metr krychlový vody, což je 1000 litrů.
Jak se zvyšovala cena vody, začali lidé více šetřit. Za posledních dvacet let klesla denní spotřeba na osobu ze 150 litrů na necelých sto litrů. Ale to opět zvyšuje cenu. Samotná voda je v nákladech zanedbatelná položka, osmdesát procent peněz spolkne provoz celé soustavy – vodárna, vodovod, čističky, platy a režie podniku. Zákazníci se navíc zvyšování cen nemohou bránit, vodárny jsou ve své oblasti monopolem. Libovolně diktovat cenu vody si však přece jen dodavatelé nemohou. Vodné a stočné patří mezi usměrňované ceny, které se řídí Cenovým věstníkem Ministerstva financí ČR. Výrobce si do ní může zakalkulovat jen oprávněné náklady a přiměřenou míru zisku.
Přiměřenost nákladů mají kontrolovat finanční úřady a také radnice, které jsou často spoluvlastníky vodárenských firem. Na pokutách za nedodržování státem regulovaných cen zaplatily vodárenské společnosti už několik milionů korun.
„U nás je marže vodárenských firem patnáct procent, v zemích Evropské unie bývá o něco nižší,“ připouští místopředseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech. Přesto u nás stále cena vody nedosahuje takové výše jako v zahraničí. „Cena ve světě roste, my jsme stále pod průměrem. Dá se předpokládat, že se i u nás ještě bude dál zvyšovat,“ je přesvědčen Vlasák.
Na evropské dotace mnoho obcí nedosáhne
Podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací rostou ceny vody hlavně kvůli zdražování elektrické energie a kvůli potřebě investic do vodohospodářské infrastruktury. Jen splnění požadavků Evropské unie na čištění městských odpadních vod si vyžádá do roku 2010 investice za desítky miliard korun. Na evropské dotace na obnovu čistíren odpadních vod však mnohé obce nedosáhnou. Pokud uzavřely smlouvy se soukromými společnostmi delší než do roku 2022, nedostanou ani korunu. Týká se to hlavně velkých měst se čtvrtinou obyvatel České republiky.
Evropská komise má totiž obavy, aby dotace nevedly k nepřiměřeným ziskům akciových společností. „Jestliže má někdo uzavřenou smlouvu do roku 2025, tak musí zvážit, jestli je pro něj výhodné zachovat smlouvu a nesáhnout si na dotaci, nebo si sednout za stůl se samosprávou,“ říká ministr životního prostředí Martin Bursík. Ale předseda Svazu měst a obcí namítá: „Tyto podmínky vyjednal v Evropské unii za obce stát. A teď chce, abychom je splnili. Ale nemůže v tom nechat obce samotné, protože pokud obce podmínky nesplní, zaplatí pokutu Česká republika.“ Zkrátit podle Vlasáka smlouvy mezi obcemi a firmami nejde. „Smlouvu by musely vypovědět obě strany. Ale firmy provedly investice, které se splácejí v ceně vody po mnoho let,“ vysvětluje. Kdyby obce vypověděly smlouvy, penále by šlo do stovek milionů.
Obce, které mají uzavřeny dlouhodobé smlouvy, tak nemají na výběr. Pokud nedostanou evropské dotace, budou muset investovat vodárenské firmy, což se promítne do dalšího zdražení vody. Pokud obce smlouvy vypoví a uhradí vysoké penále, budou muset cenu stejně navýšit, jako kdyby dotace z Bruselu nedostaly. A kdo to nakonec zaplatí? Samozřejmě opět zákazníci ve vyšších cenách vody.
